Vanilkové nebe

Doslovný a vizuálne nerozlíšitelný remake španielskeho (velmi divného) romantického sci-fi filmu. Síce sa nájde zopár Croweových typických čŕt, inak sa ale jedná o komerčnú zakázku. Nebyť masívnej kampane, bol by som spokojnejší, pretože by som nemal tak vysoké očakávania. Poteší príjemná, až gýčovitá atmosféra. Umelecký film to nie je, bacha, jedná sa iba o žánrovku. A aby som nezabudol, záverečný zvrat by podla mňa mal reagovať na veci, ktoré sa odohrajú bezprostredne na začiatku, nie behom príbehu, inak nemá takú silu. (06.10.2009)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)

Vanilkové Nebe je film plný překvapení. Na někoho toho bude až příliš. Já to vidím asi následovně - okamžiky, kde si říkáte, že tohle pan scénárista už přestřelil, přebijí skvělé herecké výkony. Ty tady totiž přebijí naprosto všechno, možná až na hudbu. Všechny hlavní role byly zvárněny naprosto brilantně, jiskření mezi krásnou Penélope a (možná výborným hercem, ale v civilu nebezpečným magorem) Cruisem je úžasné, jako by se skutečně právě setkali dva lidé a přeskočila jiskra. A okolo téhle krásy se roztáčí rej nevídané pestrosti a síly. Bravo, tlesk, tlesk. (17.09.2006)

Nevím, jestli je to tím, že jsem neviděl originál anebo je to mou slabostí pro Cameron, Penélope a Toma. Nicméně tenhle film mi přišel více než geniální. Zpočátku to vše vypadá jasně, ale pak se to hromadí, scéna za scénou, otázka za otázkou a já si nejednou v hlavě pokládal otázku "Co je sen a co realita?" Ale co je nejdůležitější, ani na chvíli jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a prožíval jsem to společně s nimi. Je neskutečné, jak se mou Vanilkové nebe zamávalo. Tohle se mi stalo naposledy… už si ani nepamatuju kdy. Nevidím žádné negativa a naopak nemůžu než vynachválit tento snímek. Dvě věci jsou už teď jasné. 1: Určitě si v co nejkratší době seženu originál. 2: Pokud i při druhém zhlédnutí budu mít stejný pocit, jako teď, jde Vanilkové nebe do mé filmové TOPky! Už teď tam má více jak z poloviny nakročeno. (12.07.2010)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)