Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Oscarem oceněný scenárista a uznávaný režisér Cameron Crowe (Jerry Maguire) se znovu sešel s producentem/hercem Tomem Cruisem v mimořádně působivém filmu plném romance, podezíravosti, lásky, sexu a snů. Film Vanilkové nebe (ve vedlejší roli s Penelope Cruz), jež je inspirovaný španělským filmem Otevři oči z roku 1997, odkrývá příběh o hledání sebe sama v New Yorku. Vizuálně ohromující film s nezapomenutelnou kamerou a sekvencí z Times Square, na kterou nikdy nezapomenete, měl na starosti oscarový kameraman John Toll (Statečné srdce). (Magic Box)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (536)

Phobia 

všechny recenze uživatele

Vydržela jsem déle, než při prvním pokusu, ale stejně jsem druhou půlku proklimbala - s občasným vytrhnutím se z bezvědomí, zachycením čím dál psychedeličtějších útržků děje a následným opětovným upadnutím do kómatu. Váhám, jestli mi tenhle romantický psychothriller stojí za sehnání a pečlivé okouknutí... ale spíše ne. To by tam musel hrát jiný kanón než malej Narcis Cruise, aby mi tahle divná roztahanost stála za dalších 135 minut života. 55% ()

castor 

všechny recenze uživatele

Jerry Maguire byl zatraceně úspěšný, takže si dvojice Crowe-Cruise k sobě našla ráda znovu cestu. Druhý jmenovaný si zrovna neláme hlavu s tím, která modelka zahřívá jeho postel, až se zamiluje do půvabné Penélope Cruz. Jenže žárlivá stalkerka a poslední ozdoba prachatého bezstarostného playboye má sakra jinou představu, jak by měl jejich vztah vypadat. A z mostu to vezme zkratkou. Rozpoutá tak kolotoč událostí, ze kterých měli možná i samotní tvůrci trochu guláš. Cameron Crowe přistupuje ke svým látkám originálně, ale vesměs šlo vždy o „klasické“ love story s výborně napsanými dialogy. Tentokrát přitvrdil a pohrál si se žánry, jak se mu zlíbilo. A na hubu rozhodně nepadl. Jen to někdy prostě nefunguje (třeba v závěru). Cruisova postava je poměrně hutná a sám velký Tom podává jeden ze svých lepších hereckých výkonů. Stejně jako psychicky nestálá Cameron. Tvůrci se sakra snažili, kamera šlape, snová scéna z opuštěného Times Square nebo diskotéková sekvence jsou moc fajn. A hudební výběr je (u Crowea standard) na jedničku. ()

Reklama

Allien.9 

všechny recenze uživatele

Čekala jsem. Čekala jsem dlouho. A pak Godot přišel... Ano, je to tak. Konečně se mi dostal do rukou další snímek, který propojuje všechny důležité složky (děj, atmosféru, originalitu, herce, hudební doprovod, kameru atd.) s tak nenucenou bravurností, s jakou dokázal Claude Monet jednoho krásného dne zachytit své Vanilkové nebe. Snímků balancujících mezi výrazným nadprůměrem a dokonalosí je velice málo - avšak ještě méně je lidí, kteří dokáží takový snímek správně poznat a ocenit. Všem, kteří to dokáží, upřímně tleskám!!!;-) ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Slušné tři a půl hvězdičky za podivně překombinovaný film, který bych se opravdu neodvažoval žánrově zařazovat (i když po závěrečné pointě už je to vlastně jasné). Cameron Crowe natočil už lepší filmy, tentokrát se pohyboval spíš na půdě Davida Lynche, Tom Cruise překvapil hlavní rolí, ve které mu většinou není vidět obličej, Cameron Diaz si vystřihla vedlejší roli, která se ukázala daleko zajímavější, než větší role Penélope Cruz, která je většinou prostě jen roztomilá. Jak je u Crowa běžné, doprovází to skvěle sestavený písničkový soundtrack. Docela rád bych viděl Amenábarův originál. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar ()

Galerie (31)

Zajímavosti (24)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno