Anglický pacient

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)

S odstupem času jsem se na tuto kýčem přehlcenou romanci podíval znovu a nevím jestli to bylo věkem nebo příjemnou společností se kterou jsem film sledoval ale film mi sedl daleko více než před lety. Konečně jsem mohl naplno vnímat vášnivý vztah dvou lidí, kterým nepřála doba ani osud, těžký život zdravotní sestry, které období války bere každého, koho miluje či teskné vyprávění tajemného anglického pacienta. To, že je film pečlivě zrežírován, výborně zahrán a skvěle vypadá už je jen pouhou třešničkou na dortu. Pár let to trvalo ale film si mě získal. (02.05.2007)

„I promise, I'll come back for you. I promise, I'll never leave you.“ Anglický pacient vás hudbou G.Yareda, krásnými záběry i příběhem o ušlechtilé zradě hladí na duši, aby pak na ní v nestřeženém okamžiku vykonal stejnou činnost, jakou v motelové koupelně provádí s nožem Norman Bates. Od Minghelly možná chladný oscarový kalkul, ale co by za to jiní režiséři dali, kdyby si uměli věci takhle spočítat. Sice nejsem ujetý tímto směrem, ale kdyby jsi měl Ralphe zájem, budu na tebe čekat ve své kajutě politý javorovým sirupem.. (30.09.2009)

Kedysi, niekedy v 90tych rokoch mi prišiel tento magnum opus Antonyho Minghelly príliš fádny a nezáživný. Množstvo oscarov bolo mätúcich, očakávate potom najlepší film desaťročia. Ako filmovo skúsenejší, niekedy o dekádu ďalej, som pochopil Minghellovu filmovú reč a posolstvo, keď už som poznal aj jeho ostatnú tvorbu. Film, ktorého najlepšie vystihuje pojem epický a ktorý je o dosť menej podbiedzavý ako napríklad Titanic. (25.05.2012)

Při sledování tohoto filmu jsem se nemohl zbavit pocitu určité vypočítavosti a kalkulu tvůrců, kteří natočili film tak, aby se prostě líbil. Ale jinak jde opravdu o kupodivu inteligentní romantický film, který je rámovaný krásnými záběry, občasnými zjednodušeními, které však neurazí, dobrými hereckými výkony a nádhernou hudbou. Přestože tento film visí převážně na formě a některé scény nepatrně sklouzávají k patosu, přesto jsem si ho užil... Dobrý kompromis, až nebudete vědět, jaký film si s přítelkyní pustit... Neurazí ani jednoho z vás:) (31.01.2008)