Tak daleko, tak blízko!

100 % - S Nebem nad Berlínem jeden z nejúžasnějších dvojfilmů, co jsem kdy viděl. Ve srovnání s Nebem je více dějový, a tudíž ho "stráví" širší divácká populace. I tak je ale na jeho vychutnání potřeba takové zvláštní vnitřní rozpoložení. A Otto Sander je prostě vynikající! A Nastassja Kinski? Asi nejéteričtější bytost filmového plátna, co znám... (31.12.2006)

Páčilo sa mi to omnoho viac ako Nebo nad Berlínom, ktoré bolo síce vizuálne krásne, ale utopené vo filozofovaní. V tomto fime anjel Cassius nasleduje osud svojho kamoša, ale je oproti svojmu predchodcovi výrazným článkom v rámci kauzality príbehu. Jeho počínanie pomaly zväzuje na prvý pohľad nesúrodé postavy do finále. Jeho počínanie je naivné, deštruktívne a následne podmienené túžbou niečo zmeniť a byť vnímaný pozitívne. Sekunduje mu krásna Kinski a démon Defoe( znova raz výborný). Nicka Cavea nahradil Lou Reed a aj Peter Falk si tu zahral výraznejšiu postavu, hoci stále hral seba. Počul som o fenoméne Wim Wenders, ale až toto ma presvedčilo o jeho nevšednosti a autorskej vyspelosti. Mnoho zvratov je až smiešnych, ale o nich film nie je. Je to o hľadaní svojho miesta. Nevyhne sa filzofovaniu, ale tentoraz to má aj čarovne nadprirodzený príbeh zamaskovaný do artového filmu. Kamera a hudba tradične na výbornú. Akrobatické kúsky v celom filme považujem len za bonus. Takmer plný počet. (10.05.2016)

85% - Na rozdíl od Nebe nad Berlínem je tento film dějově mnohem epičtější, a něco z té epičnosti mě místy rušilo. Vzhledem k surrealsitické atmosféře jsem to ale Wendersovi rád odpustil. In weiter Ferne, so nah musím hodnotit velmi kladně, protože řemeslo je zde odvedeno dokonale, a k tomu přicházejí nové a zajímavé myšlenky. Ani na chvilku jsem se u filmu nenudil, i když je delší, a možná ne tak hluboký, jako Der Himmel über Berlin. Režisérovy vyprávěcí schopnosti, hudba, a luxusní herecví v čele se Sanderem, to si zaslouží velkou poklonu. Danke Wim, gerne wieder!!! (07.06.2006)

Kdo miluje lyriku Nebe nad Berlínem, bude nadšen první půlhodinou - pak příjde zbytečný (+ navíc špatný) Lou Reed, zbytečný Peter Falk, nacistický odkaz, porno, zbraně, Dafoe jako pokušitel s hodinkami, krádež zbraní, krádež lodě se zbraněmi a vykonané poslání - vše už úplně jiné, zbytečné, jako z odpolední kriminálky... Pane Wendersi, škoda že vám můza chcípla už ve čtvrtině filmu... 6/10 PS: Nechápu jak může mít božské Nebe nad Berlínem jen 85% když má toto nepovedené pokračování 79% - asi mi něco uniká... (06.09.2008)

Nebe nad Berlínem (1987) mě vyloženě uchvátilo, i přestože jsem mu udělil „jen“ 4 hvězdičky (to z důvodu, že mě neoslovila dlouhá část z undergroundového koncertu)... Na rozdíl od jiných diváků nemám vůbec problém s tím, že si Wim Wenders po 6ti letech (dle mého názoru pořád na vrcholu sil) natočil pokračování – naopak často mě i těší u oblíbených režisérů, když u dalších filmů mohu jakoby vstupovat do již známého autorského světa a být svědkem důstojného navazování... Po roce a půl si sice už nepamatuji detaily a celou myšlenkovou šíři Nebe nad Berlínem, ale z toho, co jsem si odnesl, si vybavím zejména kontrast svobodného života nadpozemských rozměrů s realitou plnou zábran, umocněný největší zábranou v podobě železné opony v středě Berlína. S jejím pádem a přesunem do nové reality se jakoby částečně vytratila i poetičnost starých časů, s 90. léty nastupuje soukromý obchod s výdobytky pro východní půlku národa do té doby neznámými (a taky doslova s nahotou i násilím na prodej) a Wenders se ve svých myšlenkách tu snad ještě více ponořuje i do hlubin lidských duší, vzájemně se odcizujících v nové společnosti, i s případnou obavou ohledně poznání... **** Tak daleko, tak blízko je velkou mozaikou různých příhod, výjevů, hudebního i vizuálního umění a myšlenek provázených postavou dalšího „anděla zhůry“ vtaženého do reálného života. I přes pár zdánlivě depresivních motivů na mě film vanul nesmírně podmanivým kouzlem a během těch dvou a půl hodin mi ubíhal svižně... ponořil mě do podnětných myšlenek, jindy zaujal drobnými příhody či jen vtáhl do poetické atmosféry a někdy i nečekaně pobavil. Opět se objevují artistické výstupy na hrazdě, které provázely i původní film, tentokrát však obvykle v nových rozměrech zasazené mimo cirkus, a opět nechybí ani s věkem snad stále sympatičtější Peter Falk jako speciální host v roli sebe sama. Ve vedlejších rolích mě také potěšila přítomnost dvou německých hereckých legend dvou generací, Heinze Rühmanna a Bruno Ganze. Celkově nesmírně zajímavý zážitek, jako ostatně skoro vždycky u Wenderse a pro mě tedy přibližně stejně skvělé jako Nebe nad Berlínem. [85%] (27.12.2022)