Silnice Řím - Neapol neprůjezdná!

Neprávem zapomenutý film o tom, co se stane s kultivovaným i méně kultivovaným člověkem, když na několik desítek hodin uvízne na dálnici a nemůže nic, jen čekat a čekat... U někoho začnou bujet sexuální pudy, které končí znásilněním, u jiného zase propuknou abstinenční příznaky po cigaretě (P.Dewaere) ,které vedou pomalu k sebevraždě, u někoho propukne záchavt velikášství a tak dále a tak dále... Neuvěřitelný mix a mozaika lidských slabostí a poklesků, skryté agrese a vášně skvěle zahraných plejádou evropských filmových hvězd... (02.11.2005)

Mozaika malých příběhů, které napsal  sám život.  Comencini angažoval plejádu tehdejších italsko-francouzských filmových hvězd a  dal jim obyčejnou lidskou tvář, která se ztrácí v davu ostatních.  Dusné vedro na italské dálnici, kde všichni uvíznou na celý den a před očima diváka se začnou odvíjet ta malá z vetších souvislostí  na první pohled vystřižená dramata. Necharakterizují pak ani jednotlivé postavy, ale člověka v celé jeho kráse i hnusu. A především v tom druhém je Comencini naprosto nekompromisní a z jeho zrcadla jde chlad.   Nedoporučuji pak de facto žádnému fanouškovi angažovaných hvězd, poněvadž si je vůbec neužije.  A tak jak se  vždy provoz po dopravní zácpě obnoví, tak pokračuje i život sám, děj se co děj, tak to vždycky bylo, je a snad i bude.  Do určité míry díky oné mnohočetnosti neosobní až odtažité, ale i proto možná tak silné, protože takhle to kolem nás prostě klokotá a my jsme toho součástí, ať chceme nebo ne.  Pětihvězdičkový sociálně-kritický koncert bez falešných tónů. (02.11.2023)

Skupina aut v nekonečné koloně a jejich osazenstvo, z nichž se stanou trosečníci ve stojatých vodách dopravní zácpy. Lidstvo sice od neandrtálců už urazilo tisíce let, od zvířat ale některé jedince dělí jen pár hodin v nepohodlí. Paleta postav je pestrá, charaktery při bližším zkoumání nikoli. Hlavní roli hraje mužské srabství v různých polohách i míře. Otec, nutící svou dceru k potratu nemanželského dítěte, protože by mohlo ohrozit i jeho čest, zhulený týpek, kterému je milejší absťák než přiznání si, že má problém, herec, který nabídnuté pohostinství využije až příliš a pak se není schopen bránit vydírání, skupina hejsků, která znásilní dívku, podvraťáci, kteří - ač v přesile - jen přihlížejí, a mladík, který ji nakonec nedokáže pomstít. Jediným úsměvným momentem je chvíle, kdy Itálie vyhraje fotbalový zápas, všichni vybalí z kufrů vlajky a začnou oslavovat. Když se dalšího dne kolona konečně rozjede, zdánlivě je všechno jako na začátku. To jen životy některých lidí se rozjely z prudkého kopce během těch několika hodin, kdy jejich auta stála. (22.07.2013)

Mozaikové drama z obří dálniční zácpy s výbornými výkony nejen hvězd jako Annie Girardot nebo Mastroianni, ale i herců ve vedlejších rolích, s jednou pro mě nezapomenutelnou a velmi silnou scénou. To když se mladík chystá pomstít hromadné znásilnění dívky, už nese zapálenou sirku k nádrži auta, kde tři násilníci (znavení po tom, jak si „pěkně užili“ ) spí, ale nakonec to auto nezapálí... Ono totiž není tak snadné rozloučit se se svou duší a někoho opravdu zabít ... Takže co zbývá nám všem – stejně bezmocným lidem? Jen tupě dál trčet v totální zácpě na dálnici, kudy jsme si to chtěli hasit nejmíň stovkou. A místo pomsty a nějaké katarze se jen z auta do auta přes okénko držet za ruce. A lidé kolem nás, násilníci i ti, co jen mlčky přihlíželi a posvítili si na znásilnění reflektory auta, aby líp viděli, ti všichni dělají jakoby nic. Hořkým vítězem tohoto pro mne i po letech mrazivě silného dramatu je tak nakonec vytrvalostní chodec, neúnavně se proplétající mezi řidiči a uvězněnými auty. Na rozdíl od všech těch tisíců zoufale vzteklých, paralyzovaných lidí ten chodec jediný brzy uvidí, co je za obzorem... (10.12.2012)

Zcela mimo mísu mě tady napadla paralela s Francouzskou revolucí. To byl taky projekt narvanej až přebytečnou plejádou mezinárodních hvězd, přitom tam hlavní roli hrály historické kulisy a události. Podobně tady je v hlavní roli ucpaná silnice a spousta aut a výčet slavných jmen je až inflační. Je to bezútěšné, syrové a nadčasové, ale za mě žádnej zázrak. Já to chtěl vidět hlavně kvůli Annie Girardot a ano, ta je opět dokonalá. Jak jinak :-) (10.07.2016)