Ikarův pád

Hluboce pravdivý film o tom, jak alkohol neničí jen alkoholika, ale má často fatální dopady na blízké okolí, rodinu, vztahy. Film, který stojí nejen na pěkně zpracovaném scénáři, ale především na vynikajícímu Vladimíru Menšíkovi. Nutno ale podotknout, že hezky se svých rolí chopili i ostatní herci, filmová rodina pana Káry. (12.12.2015)

Nebudem sa zaoberať hodnotením ostatných. V ČSFD hodnotíme filmy bez ohľadu na rok nakrútenia a krajinu pôvodu. Niektorí hodnotia i dokumentárne, krátkometrážne a ďalšie nesúmeriteľné diela, ale to ponechám stranou. Pre mňa je podstatné, že Billy Wilder nakrútil v roku 1946 Stratený víkend, vynikajúci film o alkoholizme. Dal som mu štyri hviezdičky, pretože mal podľa mňa nezvládnutý, americký záver. Ikarův pán sa zaoberá rovnakou problematikou. Predlohu napísal skúsený dramatik, nakrútil ho rovnako skúsený režisér, hrali v ňom vynikajúci herci. A napriek tomu, ho nedokážem oceniť rovnako, ako Stratený víkend. Tri hviezdičky som dal aj Nezralým malinám a nemyslím si, že Ikarův pád je od nich o triedu lepší. (19.12.2015)

Skvělá iscenace fenomenálních tvůrců - takto ve zkratce lze charakterizovat tento televizní film věnovaný alkoholismu. Předchůdce Vláčilova HADÍHO JEDU dává neuvěřitelně velký prostor Vladimíru Menšíkovi. Mýtus o jeho jednostrunném komickém herectví tento vynikající rozporuplný muž tady bourá od základu. Tragédie alkoholika je zvláštním případem neštěstí každého, kdo včas nedokáže zkrotit běsy v sobě a dopusti, aby nad ním nabyli moci. Takto postižení lidé neztrácejí své lidství hned a zcela. O to otřesnější tragédie, o to jímavější dočasná vzepětí a často - s přispěním vyšší moci - i pozitivní překonání nemožných stavů, považovaných za nezvladatelné. Letos je to dvacet let od smrti tohoto giganta naší kinematografie i televizní dramatické tvorby. V IKAROVI - a nejen v něm - postavil sám sobě nejkrásnější pomník. Pomník, který připomíná složitou členitost a nepopiratelnou nadčasovou velikost tohoto bodrého, temperamentního Moravana. (17.09.2007)

Menšík i Hanzlík jsou legendy českého filmy a tady znovu suveréně dokazují svoji velikost. Film mně byl doporučen vylečeným alkoholikem, který ovšem seděl znovu u piva, a tak  jsem se těšil na komornější a starší verzi Úsměvů smutných mužů. Bylo to ale něco trochu jiného a já se nudil. Zkrátka na dnešního diváka to bylo prostě málo surové a film si mě nezískal. (09.12.2023)

Protialkoholický film takmer bez alkoholických delíriových scén. Rozumiem tomu tak, že to nemala byť v žiadnom prípade komédia a pohľad na chodiaceho alebo rozprávajúceho opilca je vždy komický. Tak vynikla psychológia a trochu sa stratila reálnosť situácie. Ako ukážku ľahkej formy závislosti, keď ešte existuje cesta späť, to ale beriem. Výborný Menšík aj celý zvyšok osadenstva, len to na mňa nezapôsobilo nijak mimoriadne. Nakoniec som mal pocit náboru na protialkoholické liečenie. –––– Emocionální stabilita na sto procent, tatínku. (17.12.2015)