Pes baskervillský

Nejzdařilejší zpracování nejzdařilejšího příběhu o detektivovi z Baker Street. Atmosféra by se dala krájet jako mlha z blat, pes působí opravdu hrůzostrašně, Ian Richardson skutečně JE Sherlock Holmes, Donald Churchill skutečně JE dr. Watson, Martin Shaw opravdu působí jako navrátilec z Ameriky, Stapleton je slizoun prvního řádu a slečna Stapletonová je prostě neodolatelná. 100%. (24.04.2011)

Při tak často zpracovávaném příběhu se člověk neubrání srovnávání i těch nejmenších detailů. Tak předně I. Richardson se na můj vkus moc často směje (SH se přece smál velmi zřídka a vždy to znamenalo něčí konec:), za druhé Watson je sice trochu nechápavý, ale není slaboduchý, Holmes coby cikán je docela vtipný, ale na druhou stranu tím Watsonovo pátrání ztrácí přízrak "muže na skalisku, o kterém nevíme, zda je náš přítel nebo nepřítel," pak mi docela vadí postava dr. Mortimera. Hm, tak to vypadá, že mi nesedí téměř všechny postavy. Shrnuto, podtrženo, pokud bych neznala příběh, tak jde o zdařilou a zábavnou podívanou, ale takhle nemůžu jít přes *** (10.01.2009)

Tento televizní film z roku 1983 je dle mého názoru nejlepší filmová adaptace geniální knihy. Výborné herecké obsazení, skvěle vybrané prostředí blat a ponurá dusná atmosféra korunovaná vskutku démonickou podobou psa degraduje všechny dřívější i pozdější pokusy o zfilmování na chudičké příbuzné, nesahající tomuto dílku ani po kotníky. Navíc se tato adaptace až na pár maličkostí ( které ale atmosféru tvoří ještě dusnější ) věrně drží knižní předlohy, nač taky upravovat něco, co je dokonalé. (04.10.2007)

Nemá smysl opakovat už vyslovené. S Ianem Richardsonem i Donaldem Churchillem jako Holmesem a Watsonem jsem zcela spokojen, charismatičtějšího baskervillského psa jsem zcela jistě neviděl, humor je přítomen alespoň v dialozích, zdánlivě je tedy vše v pořádku. Přesto musím říct, že zatímco u verze Psa baskervilského z roku 1958 jsem si liboval, jak je přímočará, verze 1983 poslušně projde všemi slepými uličkami příběhu. Pietně zachovává všechny postavy, které Doyleovi umožnily zpracovat námět na povídku v rozsahu románu, i když příběh zhruba půlku z nich vůbec nepotřebuje. Všechny jsou dobře charakterizované (a často odlišně od starších verzí), jejich jednání je zdůvodněno, ale je jich zkrátka moc a aby se každá postava dostala ke slovu a každá doklopýtala ke své vlastní pointě, film se v druhé polovině místy příliš vleče. Znamení čtyř se stejnou dvojicí se mi líbila přece jen víc. 70% (29.11.2010)

Pro mě jednoznačně nejlepší ze všech adaptací mého oblíbeného románu. Místy volnější úpravy knihy nevadí, potěšila mě dvojice "Doyla" a "Makepeacové":)plus jejich happy end, pěkná hudba a ponurá atmosféra blat (denní, ty kašírovaný noční nemyslím:)) a pes/bestie byl/a (hlavně když si vzpomenu na dětství) celkem děsuplný/á...uuuááááá... (11.01.2009)