Go

Tak já nevim, ale já si k tomuhle bijáku prostě žádnou cestu nenašel. Jo, místama jsem se zasmál, ale těch momentů nebylo zase o tolik víc než počet příběhů. Nejvíc mě zaujal elektronicky laděnej soundtrack, zejména v prvnim clubbingově orientovanym příběhu. Pak bylo taky fajn vidět tolik známejch tváří v jednom filmu. A to je společně s pár vtípkama asi všechno, co bych na týhle podivaný ocenil. Asi to bude taky tim, že jsem nikdy moc nebyl povídkovej typ a že jsem si z tady tolikrát vzpomínanýho Pulp Fiction na prdel taky nesednul. Třetí hodně slabá hvězda za filmařinu, soundtrack, několik hlášek a casting. (30.05.2022)

Mám rád tyhle povídkové filmy, kdy všechny zdánlivě nezávislé příběhy do sebe nakonec perfektně zaklapnou a dají celku smysl. Zda jde v tomto případě přímo o komedii je diskutabilní, ale oproti často přirovnávanému Pulp Fiction mi přijde Go daleko více svěží, a možná dokonce zábavnější a svým způsobem dramatičtější. (07.03.2010)

Možná drobet nadhodnocuji, ale tohle mi prostě perfektně sedlo. Výtečná zábava sestávající ze tří souvisejících povídek s kriminálními náměty (takže něco na způsob Pulp Fiction, jak zde správně téměř všichni zmiňují). Má to tempo, má to sympatické postavy, má to vtip a švih. Ideální film pro sledování ve větším počtu přátel a společné komentování dění na plátně :) (07.06.2013)

Lidi opět dokazují svou stupiditu tím, že lidi jsou schopný mluvit o tomhle filmu jako o teenage Pulp Fictionu, ačkoliv ty filmy sdílí jenom povídkovou premisu, ale i na tomto poli nelze mluvit o podobnosti. To proto, že jednotlivé stories ze PF se dobře prolínají a jsou skvěle vypointované. Tarantino navíc umí dobře psát, takže diváka baví sledovat osudy těch postav. John August je oproti tomu nula, která nepochopila, že učinkování sexu či drog v příběhu ho nutně neudělá zajímavých ani zábavným. nejen, že ten film není zábavný. On je chvílema vyloženě otravnej, páč jeho postavy jsou neschopné předvídat jen ty nejbanálnější důsledky svých činů a svým debilním chováním umí snad jenom iritovat. Jsou filmy, jenž jsou založeny na nesympatické postavě (Uncut Gems, Nymfomanka, Stud), ale diváka si stejně dokáží podržet, protože jejich vykurvená osobnost dokáže být zajímavá. Postavy Go jsou ale jenom blbé > nikoli tím vtipným způsobem (Klub Sráčů). Co si mám myslet o debílkovi, kterej v přihrádce ukradeného auta najde zbraň a ve víru nadšení, že poprvé drží pistoli, ji začne ukazovat kámošovi, kterej řídí, způsobem že mu míří do xichtu a ptá se, jestli je zbraň nabitá. Nepřestane s tím ani když mu kámoš řekne, aby s tím na něj nemířil. Ve své roztěkanosti chce zbraň natáhnout nebo vyndat zásobník, ale neví jak, takže s tím bojuje, přičemž si sám začne mířit do xichtu. Nevím, jestli si tu lidi vůbec uvědomujou, jak velká úroveň debility tohle je. Kdyby se ta postava trefila do xichtu a ukončila svůj život, byl bych jedině rád, že jsem ušetřen dalšího času, po který se objevovala na obrazovce. Propojení jednotlivých historek je nudné a nebylo to poprvé, co jsem si říkal: "Proč by se někdo obtěžoval s točením tak blbého materiálu?" Liman to celé amatérsky natočil a jupí - díváci dostali slušnej film o 7 bodech z 10. (12.05.2020)

Nezávislá vánoční srandička pro mládež inspirovaná PULP FICTION. Scenárista hodil do hrnce pár rádobyvtipných historek o drogách a sexu plus pár tarantinovských bigmackáckých dialogů, rozdělil je do tří povídek, které nijak zvlášť rafinovaně propojil a Doug Liman vyzbrojený ruční kamerou ten guláš natočil svým typickým chladným a odcizujícím stylem. Kolem a kolem to není žádná sláva, nenajdete tu jedinou zapamatovatelnou scénu nebo hlášku a po dokoukání si nebudete pamatovat jméno ani jedné postavy, ale koukat se nato dá, už kvůli pestrému obsazení. (10.09.2006)