Malý televizní kabaret

Kabaret mě nikdy neoslovil, díval jsem se na něj, jen v případě, že nebyla jiná možnost. Infantilní písně, nudné scénky. A to hodnotím z pohledu malého dítěte, kterým jsem v devadesátých letech byl. Navíc mi není sympatický hlas Molavcové, je podivně zabarvený a vždycky byl. Zkrátka jsem to radši přepnul třeba na strýčka Skrblíka. (11.02.2015)

Frk, frk, a hned je tu parodie nejenom na pohádky. Dr. Voštěp budiž prostým a krásně okatým příkladem toho, čeho se bylo možné nadát od téhle partičky. Jako dítě jsem kabaret zbožňoval, a ve svém současném stavu se taky rád podívám, když mám náhodou v příslušnou dobu cestu kolem televize. Sice už se nesměju jako tenkrát, ale aspoň ten vlídný úsměv se dostaví spolehlivě. Netřeba nám Degentubbies ani úchylných plyšáků s podle hesla "Sezame, otevři se!" otevírací hlavou (čímž rozhodně nemyslím klasika české úlisnosti, pana Mufa!), dokud máme malý, ale náš, televizní kabaret. (28.06.2008)

"Mně poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau!" Tahle vtíravá odrhovačka mě pronásledovala celý dětství a nedávno mi zase začala strašit v hlavě. Začal jsem vzpomínat, jak jsem na tu hrůzu vděčně zíral každou neděli a bavil se. Zajímavý je, jak se časem mění úhel pohledu. Dneska vidím 30+ tajtrdlíky, kteří se podbízivě pitvoří před dětmi a očividně se strašně snaží uválet z prdu taškařici, aniž by věděli, jak na to. Bohužel je to tím, že tahounem pořadu byli kriticky netalentovaní lidé, jako třeba Pepa Dvořák, Ondřej Havelka nebo Molavcová (kde tý je dneska konec?). Strašně je za tím konceptem znát, že jednoho dne řekl programovej ředitel ČST: "Uděláme pořad pro nejmenší. Sežeňte nějaký mladý herce, hlavně ať jsou levní. Kulisy ani rekvizity nebudou třeba, kdyžtak si něco vystřihnou z krepáku. Talent? Talent k tomu mít nemusí, hlavní je splnit pětiletku." (02.06.2014)

"Mámu, tátu, strýce, tetu pozvěte do kabaretu až se zase jako dneska srazíme. Zamáváme z obrazovky, do křesel i na pohovky, už se na to dneska těšíme." No, přednost tohoto pořadu je právě to, že z poučování, moralizování si dělá legraci. A tím myslím legraci na opravdu vysoké úrovni. Scénáristé Ondřej Suchý a Oldřich Dudek to psali s evidentní radostí a herci byli neméně dobří. Zvlášť Jitka Molavcová a Ondřej Havelka. "Tak čau! A příště zase všichni sejdeme se jako obvykle. Já přijdu s kytkou, tumáš, čichni, kytka bude vonět nezvykle. Mně poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau..." Z toho, že si to všechno pamatuju, poznáte, jak to na mě zapůsobilo. :-) 90 % (02.08.2003)

Skvostně bavilo,aniž by děti podceňovalo. První vysílání 31.5.1981. Za scénáři byli podepsáni především Oldřich Dudek a Ondřej Suchý. Ondřej Havelka řekl že se stávalo že pořad býval opakovaně z  takzvaně"technických důvodů" pozastaven.Prostě se vedení Československé televize zdál příliš volnomyšlenkářský. (21.02.2012)