Stopař

V mezích béčkového akčního horroru nabízí tento Stopař po řemeslné stránce špičkovou podívanou, ve své kategorii toho nejefektivnějšího ražení. Děsivý záhadný stopař zanechávající po sobě krvavé mrtvoly je ztvárněn Rutgerem Hauerem přímo ikonickým a nezapomenutelným způsobem. Na cestách americkými dálnicemi vládne naprosto výborná atmosféra během deštivé noci i slunného dne. Z napětí plného strachu se navíc ještě film nejednou přehoupne až do kafkovské atmosféry s absurdně laděnou bezvýchodiskovostí, třeba ve chvíli Jimova probuzení v policejní cele s následným pomalým blouděním prázdnou stanicí a vhozením do série absurdních situací. Ani bych neměl problém udělit 4 nebo 5 hvězdiček, jenže – pokud jde o scénář, cítím se coby divák po skončení podveden. SPOILERY! Před tím, než stopař přenechává Jimovi v restauraci ubrousek s nábojemi, slíbí Jimovi, že jednou jako chytrý kluk přijde na to, proč on šílený stopař tohle vše dělá. Film získává tímhle ještě silnější mysteriózní ráz, než jaký do té doby měl, a ještě více graduje ve scéně opětovného setkání Jima s Nash, kdy divák spolu s oběma zjišťuje, že ti dva jsou jediní lidé z přímého střetu se stopařem, kterých dotyčný nechal zatím bez zavraždění... a opět graduje tajemství, proč. Bohužel postupně přijde závěr, který veškeré neodhalené mysteriózno totálně pohřbí, scénář gradující záhadnou motivaci stopaře nepřijde s absolutně žádnou pointou, jen nabídne klasický střet včetně klasického horrorového zvratu před koncem. KONEC SPOILERŮ  Škoda. Tohle vyústění po takové gradaci mi přijde odfláklé a po skončení tak přes veškeré kvality jen tápu, proč tvůrci tuhle hru s divákem hráli, když ji pak ukončí zcela bez uspokojujícího vysvětlení. Přijde mi to až příliš samoúčelné. Čistě jako akční horrorové béčko na jedno zhlédnutí byl Stopař díky atmosféře fajn, ale vracet se k němu takhle nemám chuť. Raději si zopakuji Nebezpečného cestujícího. [70%] (15.05.2023)

Stopaře jsem si napodruhé užil ještě více, zvláště pro jeho úžasný metonymický rozměr, který mi dovolil o hvězdu navýšit hodnocení a razantně rozšířit plochu komentáře. Celý film se točí okolo vyhroceného vztahu lovce a jeho kořisti, ke konci téměř otcovského, nebo lépe mentorského rázu. Tajemného vraha-stopaře (lovce) v podání démonického Rutgera Hauera ne/lze chápat mnoha způsoby: přišel odnikud, známe pouze jeho jméno (o němž nemůžeme s jistotou říci, zda je skutečné), je zcela vytržen z komplexnosti reality, desocializován; nemá žádnou identitu, neplatí na něj žádná pravidla (společenská, ale ani žánrová). Mnohdy mi přišlo jako by se nad celým filmem vznášel jako zlomyslný bůh, kterého už omrzela dvourozměrnost životní šachovnice. Zaplaťpánbu za to, dodalo to jeho postavě, vyjma syndromu deus ex mašina, další zajímavé a otázky vyvolávající parametry. Osobně jsem v něm také viděl ztělesnění neměnného přírodního zákonu o přežití, nicméně hlavní tíže jeho významu spočívá na roli "katalyzátoru" iniciace nedotčeného eféba Jima (svého času kořisti) - provádí jej zkouškou dospělosti, napomáhá mu naplnit rituál a najít v sobě ztracenou mužnost a sílu. Jim si díky němu projde opravdovým peklem, ale má to i své teoretické klady, protože opětovně docházejí naplnění nadčasové mytologické archetypy, resp. mé oblíbené putovní trivium pro hrdiny: separace, zmíněná iniciace, návrat. A právě díky tomuto příklonu k symbolické rovině vyprávění: 1) přicházejí k úhoně relativizující žánrová zařazení 2) nelze bazírovat na výskytu logických lapsů a nesrovnalostí - jednoduše nejsou podstatné. Když pro změnu zabrousím do filmařské roviny, musím ocenit, nakolik je celý film ohromně nepředvídatelný, a jak se nakládá s osudy jednotlivých aktérů - některé souhry nešťastných okolností bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Značně mě nadchla i kamera, střih a režisérova řemeslná zručnost obecně, nadvakrát udivující, protože jde o jeho úplnou prvotinu. Ale, abych pouze nechválil, rýpnu si i na úkor nemnoha drobných nešvarů. Způsobují je zejména klišoidní žánrové ústupky narušující příjemně mrazivé tempo (navzdory výtečná automobilová demolice) a škaredá syntetizátorová hudba od "zaškolujícího se" M. Ishama. Jako perfekcionista bych si i dokázal velmi dobře představit, že by byl celý snímek natočen v ještě více hypnotizující a pozvolné náladě, ale to už je opravdu drobnost. Nezbývá než dodat, že tohle přes všechny dílčí nedostatky rozhodně nebyla bezstarostná jízda (natož odduševnělá a doslovná). 4,5* (12.01.2008)

Co se týče scénáře, tak tvůrci si s ním moc hlavu nelámali. Po režijní a kameramanské stránce, ale odvedeno bez nejmenších námitek . Důvod proč shlédnout tento B - čkový psychothriller je pouze jeden, ale zase dosti pádný! Rutger Hauer jako stopař John Ryder je naprosto FANTASTICKÝ. Tvůrci si nelámali moc hlavu s osvětlením důvodů co, proč...vedlo Johna Rydera k těmto činům. Samotný Rutger Hauer toho moc nenamluví, což se nakonec ukazuje jako největší klad celého snímku, protože za Johna Rydera mluví činy a to, že je jeho postava opředena tajemstvím snímku pouze prospívá a dodává mu to na mystičnosti. The Hitcher není snímek zdaleka dokonalý, ale za DÉMONICKÉHO Rutgera Hauera, za tu atmosféru, za ty vygradované akční scény a za tu přímočarost jakou uhání k cíli si pozornost jistě zaslouží.75% (03.09.2009)

,,Neber stopaře, neber stopaře, nebo z toho umřeš." Jenže, co dělat, když jede napříč celou Amerikou a balancujete na hranici vědomí a spánku, tak doufáte, že vás záhadný cizinec alespoň rozesměje. Jenže co když se vás snaží rozesmát od ucha k uchu, ale nožem? Stopař je technicky poctivý thriller, který má slušnou kameru, povedenou akci (samozřejmě nechybí největší klasika té doby: útok na policejní stanici) a hezkou výpravu, ale chybí mu pořádný scénář. Scénárista zřejmě chtěl z lidí dělat blbce a tak spíchl horkou jehlou příběh, který vám vůbec neřekne proč se tak děje a někdy ani jak. Dialogy jsou docela hloupé, jednání některých postav mi bylo také někdy záhadou a hlavně film několikrát naznačí, že se na závěr dozvíme motiv, jenže pak před vámi běží závěrečné titulky a kde nic tu nic. Navíc se Rutger Hauer, který je na roli správně charismatický, ale svým výkonem mě nějak zvlášť neohromil, zjevuje všude jako Deus Ex Machina, což v podání příběhu vyznívá trochu jako supermanská práce. Za pochvalu rozhodně stojí C. T. Howell, který se svém role zhostil opravdu dobře. Takže ve finále za 3*. (13.01.2008)

„Ako sa cítite?“ – „Unavene.“ Mrazivé? Možno prvú polhodinu, kedy sa drží pri živote zaujímavá atmosféra (a dosť jej v tom pomáha brutálny výkon Rutgera Hauera). Potom nie. Stopár má pre mňa hodnotu skôr „iba“ ako nostalgická záležitosť: osemdesiatková skoropecka, ktorú som v 90. rokoch sjíždel na kazete a bol som z nej paf, ale s odstupom desaťročí sa o nič mimoriadne nejedná (takmer otrocký remake z produkcie Michaela Baya, kde Hauera nahradil solídny Sean Bean, ma /ne/bavil približne rovnako). Scény s kamiónom a prstom sú fajn, ale scenár je hrozný: charizmatický zabijak sa objavuje ako blesk z čistého neba všade tam, kde je to pre hrdinov práve v danej chvíli najnevhodnejšie a polícia je úplne neschopná. Toto mi dosť vadilo. Ale atmosféra opustených a poloopustených prašných ciest  dokonalá. (14.01.2005)