Málo mě znáš
Režie:
Tomáš KleinScénář:
Tomáš KleinKamera:
Kryštof HlůžeHrají:
Iveta Bartošová (a.z.), Ladislav Štaidl (a.z.), Petr Sepéši (a.z.), Svatava Bartošová (a.z.), Helena Vondráčková (a.z.), Heidi Janků (a.z.) (více)VOD (1)
Epizody(3)
Obsahy(1)
Dokument vznikající v režii Tomáše Kleina přinese nový pohled na pozici Ivety Bartošové v českém showbyznysu. Tvůrci se na život „popové princezny“ zaměří především očima jí blízkých žen. Ať už prostřednictvím moderátorské ikony devadesátých let Terezy Pergnerové spolu s další moderátorkou Lenkou Hornovou, manželkou hudebního magnáta Karla Svobody Venduly Svobodové nebo Ivetiny vizážistky Ludmily Štinglové. Dokumentární cyklus se ve třech dílech zaměří na roky 1980 až 1987 o cestě naivní, byť sebevědomé holky z Frenštátu pod Radhoštěm do velkého světa, období 1987 až 1994, tedy doby pod uměleckým vedením Ladislava Štaidla a léta 1994 až 1998, kdy se Iveta Bartošová z jeho vlivu postupně vymaňovala, zatímco prožívala kariérní vrchol. V Málo mě znáš budou diváci moci poprvé zhlédnout nikdy nezveřejněné autentické záběry, které s Ivetou Bartošovou v devadesátých letech natočil její fotograf. (Voyo)
(více)Recenze (15)
3/3 Samozřejmě, že jde primárně o doplněk k seriálu Iveta. Ale zároveň je to vcelku dobrý medailonek. Když už klasický koncept archivní prostřihy + mluvící hlavy, tak tohle není špatný výsledek. Hovoří vcelku pestrá směs spolupracovníků, pamětníků, fanoušků. Na téma Ivety Bartošové už vznikly mnohem horší střiháky. A ten konec je výborný. Nemá smysl se znovu patlat v těch bizárech posledních let, důležitý je nahlas říct, že kvůli mediálnímu cirkusu tady v přímým přenosu utýrali člověka. Trvalo to 10 let, než to zaznělo takhle na tvrdo. ()
Dosavadní ohlédnutí za tragickým osudem Ivety Bartošové sázela hlavně na dojímání. Tvůrci Málo mě znáš mohli jít stejnou cestou, znovu odvyprávět emotivní popelkovský příběh, nekomplikovat pohádku souvislostmi a demytizací normalizačního popu, a zřejmě by měli úspěch. Přesto se odvážili jít jinou cestou A navzdory několika slepým skvrnám (např. podíl Novy na bulvarizaci života IB, používání oněch reduktivních škatulek jako „popelka“ nebo „princezna“) to dělají velmi dobře. Dynamicky, empaticky, kriticky. Divácky, přitom vkusně. Bez mýtů, nevkusné jímavosti nebo idealizace (o Bartošové se mluví především jako o profesionálce, která se dokázala přizpůsobit poptávce, ne jako o extrémně talentované zpěvačce). Je to poutavě odvyprávěný příběhem o mnoha rolích Ivety Bartošové, těch naplněných i nenaplněných, stejně tak výzva k zamyšlení, zda by některé věci (třeba psaní o životech slavných) nešlo dělat jinak, věcněji a s větším citem. V opačném případě budou toxické vzorce a nerealistická očekávání, které zničily život a kariéru Ivetě Bartošové a mnoha dalším ženám a mužům, dál formovat podobu šoubyznysu a hatit lidem sny. ()
"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici. ()
Dokument je spíše povrchní. Málo jí znám i po tom, co jsem snímek viděl. Řada věcí je zajímavě podána, ale v podstatě se tu nebavíme ani tak o Ivetě, ale spíš o pozadí zábavního byznysu. Závěr života tu není vůbec...70% ()
Je to prázdné a celkem k ničemu. Pořád se mluví o princezně, která to měla těžké, omílá se Štaidl... A najednou se objeví titulek, že spáchala sebevraždu. O chlastu a chlapech, kteří se kolem ní točili, ani slovo. Tak k čemu dokument, ve kterém budou všichni jen velebit jak byla úžasná? Nedozvíte se vůbec nic, co jste doteď nevěděli. ()
Překvapivě skvěle udělaný dokument. Perfektně rozdělený. ()
A víme zase h*vno. Málo jsem tedy Ivetu Bartošovou znal i předtím, a po shlédnutí tohoto medailonku jsem na tom pořád stejně. ()
Někdy kolem roku 1988 jsem v Lochotínském amfiteátru v Plzni od Ivetky při děkovačce na konci koncertu dostal pusu a ještě si ode mě vzala karafiát. Nemohu dát méně hvězdiček. ()
Standardně zpracovaný životopisný dokument. Nejde se moc do hloubky, soukromí se zmiňuje jen povrchně, kariéra vlastně také jen letmo. Ale jinak je to příjemné a někdy i nepříjemné připomenutí této princezny, kterou jsem zachytil v jejích sólových začátcích, ale vzhledem k mému hudebnímu zaměření v pubertě i potom jsem ji vnímal jenom hodně okrajově. Nicméně hraný seriál jsem si uniknout nenechal, zejména první tři díly se mi líbily, a tak mě potěšil i dokument. A pár zajímavých postřehů, zejména bych vyzdvihl V. Svobodovou. Jen velká škoda, že se nejednalo o komplexnější dílo. ()
Výborný doplněk k hranému seriálu se spoustou vybraných archivních nahrávek a rozhovorů s opravdu zasvěcenými lidmi. Škoda, že těch posledních 10-15 let vzali tak nějak hopem a poslední příspěvky nijak nedatovali. Docela mě zajímalo, jak například vypadal její poslední natočení klip nebo poslední TV vystoupení. Nebýt těchto (pro mě) nedostatků, šel bych i na *****. První recenze zde. ()
Původně jsem chtěla dát vyšší hodnocení, ale vadilo mi, že nebyla zmapována dost podstatná část života I.B. Ani zmínka o dalších jejích mužích, dokonce ani o dvou manželech. Šišela z toho snaha, ukázat Ivetu pouze v lepším světle, vše špatné se svedlo na bulvár, který jí údajně uštval. A zřejmě proto se tvůrci až křečovitě snažili problematickým letům zcela vyhnout. Vyřešili to několika titulky z Blesku a jiných bulvárních plátků a výpověďmi známých osobností. Pro mě osobně zklamání, protože když má mít dokument správnou výpovědní hodnotu, tak se vším všudy. ()
Realistický "doplněk" hraného seriálu Iveta. Věci uvádí na pravou míru a dokresluje dobovými záběry tehdejší realitu. O Ivetě vypovídají lidé z jejího blízkého okolí, kteří jsou doplňováni jejími fanoušky. Výpověď se vyhýbá posledním bulvárním letům Ivety a jedná se tak o poměrně citlivý a respektující dokument, který se nežene za senzací. ()
Tím, že jsem se dozvěděl, že se Iveta ráda zapojovala do kreativních aktivit, co se třeba týče obalů desek, měl jsem z ní hned lepší pocit. Hvězdu dolu dávám za neúplnost a určité zkrášlování různých momentů a taky nechápu, proč Artur, její syn, dostal tak málo prostoru. Svobodová mě dostala a další osobnosti byly bonusem. Rozhodně to bylo zajímavé sledovat. P.S. Nesnášim bulvár, roky šikany a prošlo to všem. Horor. ()
Konečně se vzpomíná s úctou na zasloužilou umělkyni, která tady tak moc chybí! Naprosto souhlasím s T. Pergnerovou! Dokument má moc krásný plakát! ()
Po prvním dílu jsem čekala víc, ale nakonec ji pořád znám málo. *** Seriálu se povedlo nechat diváka letmo nahlédnout, že Iveta Bartošová měla zárodek osobnosti s talenty, nápady, touhami, vhledy i částečnou sebereflexí (uvědomovala si např. svoji křehkost, zranitelnost, predispozici k romantizujícím postavám...) a také snad zárodek mnohem většího hereckého, hudebního i obecněji kulturotvorného potenciálu, než jaký v ní odhalili a zneužili přízemní slouhové socialistického i kapitalistického režimu, šoubyznysu a patriarchátu. *** Ale vlastně se mu už nepodařilo nic víc. Dramaturgická linka z prvního dílu ještě patrná a budící zájem a důvěru v ambice tvůrců se bohužel rychle vytrácí ve prospěch chaotické koláže ze všeho, co se dalo sehnat k jednotlivým obdobím života Ivety Bartošové, přičemž vše je bez hlubší struktury jen otrocky poskládané na časovou osu života sledované osobnosti. To není žádný kumšt a nedává to ani smysl - zkoumání fenoménu určitého typu zneužití by slušela mnohem promyšlenější a provázanější struktura, než "poskládáme všechno, co najdeme v archivech a co k tomu vytáhneme z komentátorů, na osu jejího života a skočíme smrtí". *** Navíc výběr i přínos mluvících hlav je sporný, celý tvar hlavně napovídá, že rozhovory s nimi byly špatně a málo dramaturgicky vedené, takže výsledek se rozjíždí a rozpadá, výpovědi jsou často jalové a plytké, vzpomínky souputníků kusé a roztříštěné, akademické teze zase příliš obecné a uměle roubované, protože - hlavně v druhém a třetím dílu - je tu vlastně nabídnuto málo konkrétního materiálu k hlubším a přesnějším analýzám ad hoc. *** Každopádně se to takhle bohužel trapně jeví, že "Iveta" zase lacino posloužila, aby se k jejímu případu kdekdo důležitě, ale banálně vyjádřil (přičemž na vině nejsou jednotliví mluvčí, ale to, jak hloupé dramaturgii ve výsledku posloužili) - jen tentokrát se to šroubuje na v soudobé popkultuře přitažlivější (víc prodávající) diskurz moci a jejího zneužití ve spojení s fenoménem křehkosti a obecněji údělem žen, přičemž ale fakticky mezer a otázek ohledně toho, kdo skutečně byla Iveta Bartošová, o co jsme v ní přišli a kvůli jaké tragédii a jaký přesně reprezentuje fenomén a proč, zůstává stejně jako dřív mnohem víc než skutečně osvětleného. *** Dramaturgie je nesoudržná, už v devadesátkách přestává sledovat nějakou sjednocující vyprávěcí linku, chybí tu víc spojovacího materiálu a ke konci se pak už dílo úplně rozpadá do nepřehledného a dramaturgicky nezvládnutého chaosu - dál netuším, co se vlastně Ivetě stalo, citace z bulvárních článků o jakémsi únosu a sexuálním zneužívání, narážky na předěl, po němž to už byla jiná Iveta, dobové záběry z nějaké komunitní oslavy ani kusé útržky vzpomínek mluvících hlav mi to neosvětlí a dramaturg se o to nepostaral - a pak už je náhlý konec, jak Ivetina života, tak bohužel i "dokumentu". Celkové vyznění je proto víc než rozpačité - připadá mi to prostě odfláknuté a hloupé, jako trestuhodně špatně napsaná diplomka, přičemž ale vypsané téma a nabídnutá perspektiva stejně jako archivní zdroje i kvality oslovených mluvčích poskytovaly výborná východiska pro výrazně lepší práci. Za mě tedy velké rozčarování. Ty tři hvězdy snad opravdu jen za ten nasbíraný materiál, z něhož jsem si ledacos dovodila sama. *** (B12, 23. 4. 2024)*~ () (méně) (více)