Málo mě znáš
Režie:
Tomáš KleinScénář:
Tomáš KleinKamera:
Kryštof HlůžeHrají:
Iveta Bartošová (a.z.), Ladislav Štaidl (a.z.), Petr Sepéši (a.z.), Svatava Bartošová (a.z.), Helena Vondráčková (a.z.), Heidi Janků (a.z.) (více)VOD (1)
Epizody(3)
Obsahy(1)
Dokument vznikající v režii Tomáše Kleina přinese nový pohled na pozici Ivety Bartošové v českém showbyznysu. Tvůrci se na život „popové princezny“ zaměří především očima jí blízkých žen. Ať už prostřednictvím moderátorské ikony devadesátých let Terezy Pergnerové spolu s další moderátorkou Lenkou Hornovou, manželkou hudebního magnáta Karla Svobody Venduly Svobodové nebo Ivetiny vizážistky Ludmily Štinglové. Dokumentární cyklus se ve třech dílech zaměří na roky 1980 až 1987 o cestě naivní, byť sebevědomé holky z Frenštátu pod Radhoštěm do velkého světa, období 1987 až 1994, tedy doby pod uměleckým vedením Ladislava Štaidla a léta 1994 až 1998, kdy se Iveta Bartošová z jeho vlivu postupně vymaňovala, zatímco prožívala kariérní vrchol. V Málo mě znáš budou diváci moci poprvé zhlédnout nikdy nezveřejněné autentické záběry, které s Ivetou Bartošovou v devadesátých letech natočil její fotograf. (Voyo)
(více)Recenze (28)
Tím, že jsem se dozvěděl, že se Iveta ráda zapojovala do kreativních aktivit, co se třeba týče obalů desek, měl jsem z ní hned lepší pocit. Hvězdu dolu dávám za neúplnost a určité zkrášlování různých momentů a taky nechápu, proč Artur, její syn, dostal tak málo prostoru. Svobodová mě dostala a další osobnosti byly bonusem. Rozhodně to bylo zajímavé sledovat. P.S. Nesnášim bulvár, roky šikany a prošlo to všem. Horor. ()
Dosavadní ohlédnutí za tragickým osudem Ivety Bartošové sázela hlavně na dojímání. Tvůrci Málo mě znáš mohli jít stejnou cestou, znovu odvyprávět emotivní popelkovský příběh, nekomplikovat pohádku souvislostmi a demytizací normalizačního popu, a zřejmě by měli úspěch. Přesto se odvážili jít jinou cestou A navzdory několika slepým skvrnám (např. podíl Novy na bulvarizaci života IB, používání oněch reduktivních škatulek jako „popelka“ nebo „princezna“) to dělají velmi dobře. Dynamicky, empaticky, kriticky. Divácky, přitom vkusně. Bez mýtů, nevkusné jímavosti nebo idealizace (o Bartošové se mluví především jako o profesionálce, která se dokázala přizpůsobit poptávce, ne jako o extrémně talentované zpěvačce). Je to poutavě odvyprávěný příběhem o mnoha rolích Ivety Bartošové, těch naplněných i nenaplněných, stejně tak výzva k zamyšlení, zda by některé věci (třeba psaní o životech slavných) nešlo dělat jinak, věcněji a s větším citem. V opačném případě budou toxické vzorce a nerealistická očekávání, které zničily život a kariéru Ivetě Bartošové a mnoha dalším ženám a mužům, dál formovat podobu šoubyznysu a hatit lidem sny. ()
"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici. ()
3/3 Samozřejmě, že jde primárně o doplněk k seriálu Iveta. Ale zároveň je to vcelku dobrý medailonek. Když už klasický koncept archivní prostřihy + mluvící hlavy, tak tohle není špatný výsledek. Hovoří vcelku pestrá směs spolupracovníků, pamětníků, fanoušků. Na téma Ivety Bartošové už vznikly mnohem horší střiháky. A ten konec je výborný. Nemá smysl se znovu patlat v těch bizárech posledních let, důležitý je nahlas říct, že kvůli mediálnímu cirkusu tady v přímým přenosu utýrali člověka. Trvalo to 10 let, než to zaznělo takhle na tvrdo. ()
Po zhlédnutí 2 řad seriálu Iveta a tohoto dokumentu mi připadá, jako bych Ivetku mnohem víc znala. A samozřejmě, že mě konec dokumentu vehnal slzy do očí. ()
Velmi citlivě, s úctou, láskou a respektem natočený dokument, ve kterém dostaly prostor k vyjádření veskrze inteligentní osobnosti. Věřím, že zcela záměrně se opomíjí poslední léta I.B., což nijak dokumentu neubírá na vypovídající hodnotě. Protože dle mého názoru bylo jeho cílem hlavně připomenout, jak schopná, krásná a talentovaná byla Iveta Bartošová, a na co všechno se hlavně díky bulvárním médiím zapomělo. Jejich záběry a závěry tady nepochybně neměly místo. Moc mě dostala úvaha jednoho novináře vystupujícího v dokumentu, který se tak zamyslel a řekl, že v době, kdy na ni bulvár útočil a psalo se o ní jen v něm a v podstatě pořád špatně, že oni raději psali o jiných a "zajímavějších" tématech a že možná měli tím spíš psát o I.B. a v lepším světle, aby tím bulvár konfrontovali. Nezbývá jen říct, že je škoda, že se třeba tak nestalo. Je smutné, že to skončilo, jak to skončilo a snad už jsme se nad sebou všichni zamysleli a až se někdo bude nedejbože zase topit, tak mu nabídneme pomocnou ruku. ()
Dokument se u mě dělí na 2 části. V té první polovině můžeme vidět spoustu dobových záběrů (nutno podotknout skvěle zařazených) a celkově se na to dívá velice dobře. Druhá polovina dokumentu už je ze slabšího těsta a poslední díl místo toho, aby vzdal hold IB, tak se pokouší o existencionální "cosi", které alespoň na mě absolutně nefunguje, a vy se vlastně vůbec nic nedozvíte. Zároveň byl přeskočen úplný konec jejího života (život v Uhříněvsi, Macura vs. Rychtář) a působí to tak nedodělaně aneb když si tvůrci dali práci se začátkem její kariéry, tak proč se absolutně vyflákli na její konec? Je to škoda protože jak jsem psal, úvod byl víc než slušný. Chybělo mi i zmínění jednoho z viníků celého vyvrcholení IB, a to pana Novotného, kterého já osobně beru jako jednoho z tvůrců její sebevraždy. ()
Dokument je spíše povrchní. Málo jí znám i po tom, co jsem snímek viděl. Řada věcí je zajímavě podána, ale v podstatě se tu nebavíme ani tak o Ivetě, ale spíš o pozadí zábavního byznysu. Závěr života tu není vůbec...70% ()
Za mě hodně povedené. Víc o člověku, víc o souvislostech, zpěvačce - loutce, manipulaci a mediálním hnusu. Najednou i já v ní vidím nejen nešťastnou ženskou, co si nedokázala najít svou cestu, ale i zpěvačku, byť jsem v té době poslouchala spíš Stromboli nebo Sluníčko. ()
Po hranom seriáli mi prišiel vhod na osvieženie skutočných spomienok dokumentárny seriál. A to v tomto poradí, naopak by to nebolo vôbec dobré. Dokument je napoly z archívnych záberov a napoly z výpovedí priateľov, spolupracovníkov, súčasníkov a jedného fanúšika. Dobre zostrihaný, výpovede vhodne zvolené, niekedy až do detailov, kritický k bulváru a najviac ma zaujala Tereza Pergnerová, čo by som určite nepredpokladal. Veľká škoda talentu Ivety. ()
Ani po třech dílech dokumentu divák Ivetu nezná. Je mu představen jen glorifikovaný obraz oběti usoužené manažery a bulvárem - která možná takovou obětí nebyla, ale to je něco, co se alespoň tady nahlas neříká. Ze všech partnerů, co si prošli její postelí (a notně přispěli její sebedestrukci), se zde řeší jenom Štaidl a letmo zmíněný Hrušínský. Neúspěšná manželství, opakované pokusy o sebevraždu, alkoholové excesy, nadužívání léků... Nic, ani slovo, uzavře se to hezky v období, kdy byl na ni ještě libý pohled. Potěší alespoň neznámé záběry ze soukromí a nevymáchaná pusa Svobodové, dnes Pizingerové. ()
Konečně někdo ( Tomáš Klein) natočil něco skutečného o a ze života Ivety. Přiznám se, že i já jsem před těmi 10 a více lety byla už znechucená a vlastně i znuděná tím bulvárním pohledem na ni a říkala jsem si, koho to zajímá vždyť si za to může sama, je trapná a bez špetky sebeúcty. Seriál Iveta mi to jen potvrzoval a hlavně nebavil. Ovšem tento dokuživotfilm mi konečně otevřel oči a já prohlédla. Najednou jsem JI pochopila. Díky jejímu nešťastnému!? výběru partnerů a spolupracovníků vlastně vůbec neměla šanci. Je smutné, že na to většina lidí i kritiků přišla až 10 let po její smrti. Nechť se toto dílo stane Mementem mori pro všechny další umělce s křehkou duší...Za mě zasažených 85% ()
Je to prázdné a celkem k ničemu. Pořád se mluví o princezně, která to měla těžké, omílá se Štaidl... A najednou se objeví titulek, že spáchala sebevraždu. O chlastu a chlapech, kteří se kolem ní točili, ani slovo. Tak k čemu dokument, ve kterém budou všichni jen velebit jak byla úžasná? Nedozvíte se vůbec nic, co jste doteď nevěděli. ()
Překvapivě skvěle udělaný dokument. Perfektně rozdělený. ()
A víme zase h*vno. Málo jsem tedy Ivetu Bartošovou znal i předtím, a po shlédnutí tohoto medailonku jsem na tom pořád stejně. ()
Těžko říct, proč se k osudu Ivety Bartošové vyjadřuje třeba Lenka Hornová nebo Bára Basiková. Nicméně faktem je, že stejné štěstí, které zpěvačka měla na to, že potkala různé osobnosti se zároveň proměnilo ve smůlu. Pozitivem třídílné série je krom archivních fotografií, ačkoli jinak se vycházelo hlavně z archivu TV Nova, takže s něčím výjimečným tedy autor rozhodně nepřišel, také velká upřímnost a otevřenost. To, že novináři jsou hajzl.vé, kteří mají na kontě řadu mrtvých a ještě se na nich přiživují je jedna věc. Bartošovou novináři ničili a deptali, o tom žádná. Svou porci viny podivným chováním a hlavně tím, s kým se seznamovala má ale ona sama, to je nepopiratelné. Bohužel se nedokázala adaptovat na novou dobu. Možná udělala chybu i v tom, že se nedržela Štaidla, který v tom uměl chodit a věděl jak na to. Ta otevřenost je také v tom, že vidíme záběry z nějakého pořadu, v němž si osobnosti stěžovaly na to, jak byly po revoluci odsunuti stranou. Je to velká škoda, hlavně pro její blízké. Byla to ale jedna z nejsympatičtějších a nejmilejších zpěvaček... ()
Někdy kolem roku 1988 jsem v Lochotínském amfiteátru v Plzni od Ivetky při děkovačce na konci koncertu dostal pusu a ještě si ode mě vzala karafiát. Nemohu dát méně hvězdiček. ()
Standardně zpracovaný životopisný dokument. Nejde se moc do hloubky, soukromí se zmiňuje jen povrchně, kariéra vlastně také jen letmo. Ale jinak je to příjemné a někdy i nepříjemné připomenutí této princezny, kterou jsem zachytil v jejích sólových začátcích, ale vzhledem k mému hudebnímu zaměření v pubertě i potom jsem ji vnímal jenom hodně okrajově. Nicméně hraný seriál jsem si uniknout nenechal, zejména první tři díly se mi líbily, a tak mě potěšil i dokument. A pár zajímavých postřehů, zejména bych vyzdvihl V. Svobodovou. Jen velká škoda, že se nejednalo o komplexnější dílo. ()
Výborný doplněk k hranému seriálu se spoustou vybraných archivních nahrávek a rozhovorů s opravdu zasvěcenými lidmi. Škoda, že těch posledních 10-15 let vzali tak nějak hopem a poslední příspěvky nijak nedatovali. Docela mě zajímalo, jak například vypadal její poslední natočený klip nebo poslední TV vystoupení. Nebýt těchto (pro mě) nedostatků, šel bych i na *****. První recenze zde. ()
Po prvním dílu jsem čekala víc, ale nakonec ji pořád znám málo. *** Seriálu se povedlo nechat diváka letmo nahlédnout, že Iveta Bartošová měla zárodek osobnosti s talenty, nápady, touhami, vhledy i částečnou sebereflexí (uvědomovala si např. svoji křehkost, zranitelnost, predispozici k romantizujícím postavám...) a také snad zárodek mnohem většího hereckého, hudebního i obecněji kulturotvorného potenciálu, než jaký v ní odhalili a zneužili přízemní slouhové socialistického i kapitalistického režimu, šoubyznysu a patriarchátu. *** Ale vlastně se mu už nepodařilo nic víc. Dramaturgická linka z prvního dílu ještě patrná a budící zájem a důvěru v ambice tvůrců se bohužel rychle vytrácí ve prospěch chaotické koláže ze všeho, co se dalo sehnat k jednotlivým obdobím života Ivety Bartošové, přičemž vše je bez hlubší struktury jen otrocky poskládané na časovou osu života sledované osobnosti. To není žádný kumšt a nedává to ani smysl - zkoumání fenoménu určitého typu zneužití by slušela mnohem promyšlenější a provázanější struktura, než "poskládáme všechno, co najdeme v archivech a co k tomu vytáhneme z komentátorů, na osu jejího života a skočíme smrtí". *** Navíc výběr i přínos mluvících hlav je sporný, celý tvar hlavně napovídá, že rozhovory s nimi byly špatně a málo dramaturgicky vedené, takže výsledek se rozjíždí a rozpadá, výpovědi jsou často jalové a plytké, vzpomínky souputníků kusé a roztříštěné, akademické teze zase příliš obecné a uměle roubované, protože - hlavně v druhém a třetím dílu - je tu vlastně nabídnuto málo konkrétního materiálu k hlubším a přesnějším analýzám ad hoc. *** Každopádně se to takhle bohužel trapně jeví, že "Iveta" zase lacino posloužila, aby se k jejímu případu kdekdo důležitě, ale banálně vyjádřil (přičemž na vině nejsou jednotliví mluvčí, ale to, jak hloupé dramaturgii ve výsledku posloužili) - jen tentokrát se to šroubuje na v soudobé popkultuře přitažlivější (víc prodávající) diskurz moci a jejího zneužití ve spojení s fenoménem křehkosti a obecněji údělem žen, přičemž ale fakticky mezer a otázek ohledně toho, kdo skutečně byla Iveta Bartošová, o co jsme v ní přišli a kvůli jaké tragédii a jaký přesně reprezentuje fenomén a proč, zůstává stejně jako dřív mnohem víc než skutečně osvětleného. *** Dramaturgie je nesoudržná, už v devadesátkách přestává sledovat nějakou sjednocující vyprávěcí linku, chybí tu víc spojovacího materiálu a ke konci se pak už dílo úplně rozpadá do nepřehledného a dramaturgicky nezvládnutého chaosu - dál netuším, co se vlastně Ivetě stalo, citace z bulvárních článků o jakémsi únosu a sexuálním zneužívání, narážky na předěl, po němž to už byla jiná Iveta, dobové záběry z nějaké komunitní oslavy ani kusé útržky vzpomínek mluvících hlav mi to neosvětlí a dramaturg se o to nepostaral - a pak už je náhlý konec, jak Ivetina života, tak bohužel i "dokumentu". Celkové vyznění je proto víc než rozpačité - připadá mi to prostě odfláknuté a hloupé, jako trestuhodně špatně napsaná diplomka, přičemž ale vypsané téma a nabídnutá perspektiva stejně jako archivní zdroje i kvality oslovených mluvčích poskytovaly výborná východiska pro výrazně lepší práci. Za mě tedy velké rozčarování. Ty tři hvězdy snad opravdu jen za ten nasbíraný materiál, z něhož jsem si ledacos dovodila sama. *** (B12, 23. 4. 2024)*~ () (méně) (více)