Útěk z Absolomu

Béčkové filmy se vyznačují tím, že používají jako jediný sociální katalyzátor v příběhu násilí. To samo o sobě eliminuje možné významové přesahy. V subžánru antiutopických vězeňských filmů je to ještě docela opodstatněné, takže se lze dobrat k tomu, že Útěk z Absolomu má své občasné relativně světlé chvilky... (13.02.2009)

Útěk z Absolomu je další z mnoha filmů, které jsem miloval jako malý a který je v mých očích výborný i dnes. Může za to několik věcí. Tou první je naprosto přesný Ray Liotta, který se s tím svým démonickým pohledem perfektně hodí do role bývalého vojáka. Druhou je Stuart Wilson, který si svého záporáka vysloveně užívá. Takhle bych vlastně mohl ještě chvíli pokračoval, protože celé obsazení je opravdu povedené. Ať už je řeč o Lanci Henriksenovi, který dokázal během jediného roku přesedlat z výborného záporáka na sympatického klaďase, či o mladém Kevinu Dilonovi. Další osobou, kterou musím pochválit je Martin Campbell, který zvládl natočit perfektní akční scény a výborně drží tempo i pokud ze zrovna nebojuje. Když k tomu připočtu povedenou výpravu, hezkou hudbu a solidní atmosféru, tak mi z toho vycházejí poctivé 4*. Útěk z Absolomu je béčko, ke kterému se budu vždy rád vracet a nikdy mě nezklame. (11.02.2009)

"Věznice budoucnosti" má jako subžánr vězeňského filmu dvě odnože - mužskou a ženskou. Zatímco v ženské (výlučně trashové) věznici budoucnosti jde pouze o erotické polechtání nadrženého puberťáctva (zkuste HVĚZDNÝ KRIMINÁL: ÚTĚK), ta mužská na to jde obvykle přes akci a ani ve své nejbéčkovější podobě se nebojí oslovit i starší ročníky. Po ÚTĚKU Z NEW YORKU (1981), který zahájil její slávu, měla svůj vrchol v první polovině 90. let, kdy vznikla svatá trojice futuristických filmových lapáků - OBOJEK (1991) s Rutgerem Hauerem, PEVNOST STRACHU (1993) s Christopherem Lambertem a ÚTĚK Z ABSOLOMU (1994) s Rayem Liottou (a v roce 1996 k nim přibyl ÚTĚK Z L.A.). Ani jeden ze zmíněných snímků nijak zvlášť (pokud vůbec) neposouvá žánr sci-fi a fantastično pouze dodává východisko a exotickou patinu klasickému schématu vězeňských filmů s jeho klišé a archetypálními postavami. ÚTĚK Z ABSOLOMU výše uvedeným titulům jednoznačně dominuje, jak po režijní, scenáristické a technické stránce, tak i rozpočtem, výpravou a hereckým obsazením. Martin Campbell tu rok před vynikajícím ZLATÝM OKEM poprvé přičichl k akční látce a hned vystřihl prvotřídní akční film, čímž nemyslím pouze solidní akční scény, ale především celkovou dynamiku vyprávění. Ray Liotta je jako elitní armádní zabiják s temnou minulostí perfektní a i když o něj při jeho schopnostech nemáte ani na chvíli strach, nedržíte mu palce o nic méně. Podobně jako u Ernieho Hudsona a jeho dalšího drsného, ale dobráckého černocha nebo Lance Henriksena, který si po Bishopovi připsal dalšího charizmatického sympaťáka (rok předtím si zase skvěle zazáporařil v ŽIVÉM TERČI a RYTÍŘÍCH). Jediné nad čím bych se snad pozastavil je záporný postoj vězňů z Absolomu. Způsob jakým s nimi ředitel manipuluje je sice zvrhlý, ale na druhé straně, kdo by nevyměnil celu o několika metrech čtverečních a bez okénka za tropický ostrov? (16.12.2005)

Celkem drsná věc z prostředí brutálního vězení někde uprostřed ničeho. Jsou to takové Hunger Games bez zbytečného patosu a trapných, idiotských debilit, které bohužel většinu téhle série provázely. Ray Liotta ukazuje, že dokáže hrát taky něco jiného, než detektiva, případně mafiána a celý film mu fandíte, aby se z toho dostal. 80% (28.07.2016)

Ryzí béčko, který si v jistých drobných kruzích vydobylo bezmála kultovní status. Z béčkový rutiny občas vykoukne svěží moment nebo áčkovej atribut, v paměti uvízne roztomilá osada vězeňských správňasů a potěší místama křečovitý přehrávání jak ve filmu z padesátých let. Blbost, pro kterou mam slabost. (25.12.2006)