De-Lovely

Já mám De-Lovely moc ráda a hodlám se za něj chrabře bít. Skvělá hudba (!) v podání vynikajících současných interpretů (třeba Natalie Cole a její podání Ev´ry Time We Say Goodbye je lahůdkové), solidní obsazení (Kevin Kline ale i Ashley Judd) a taky docela originální pojetí celého příběhu u mě dohromady rozhodně dělají dobrý film. A jestli je to pro dědu (jak říká Cival), tak jsem děda! A soundtrack znám nazpaměť (protože jsem děda prozatím nesklerotický). (06.05.2009)

Jako psát něco ve smyslu, že písničky se v tomto "muzikálu" moc nepovedly, je trochu mimo mísu, když je to spíše přikreslené životopisné drama o hudebním skladateli, kde zaznívají jeho písně. Dané téma snímek de facto využívá na 100 %, mohl, pravda, skončit dřív, ale celkově z toho těžko šlo vymáčknout po filmové stránce více, jelikož ten život zas tak zajímavý nebyl. Jde hlavně o tu hudbu, která mým šálkem coca-Coly úplně není. Přijde mi, že Cole dělal celý život víceméně jednu píseň s drobnými odchylkami, až pak ke konci života trochu změnil styl po událostech v jeho soukromí. (15.12.2008)

No tak tohle se dvakrat nepovedlo. Film v podstate nema co vypravet, takze to ve vysledku vypada, ze krome zasadni sceny s padem z kone je Cole porad jen veselej, vsichni ho maj radi, sklada pisnicky a sem tam si povyrazi s nakym teplousem, coz je ve filmu jen tak nakously. Takze clovek dve hodiny sleduje, jak jsou vsichni spokojeny a cely to je desne preslazeny, ze zacatku to sice ma potencial dobre zvednou naladu, ale pak to zacne bejt jen otravny a navic ma film desne dlouhy 2 hodiny. Navic ani pisnicky nejsou buhvijaky, povedly se tak 3, 4 a muzikalovy cisla nemaj potrebnou stavu. Aspon, ze Kevin Kline v hlavni roli film docela tahne a hodne mu pomaha. (15.09.2008)

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)

Tento all star zážitek není ničím jiným, než poctou Cole Porterovi. Život a dílo jednoho z nejlepších hudebních skladatelů 20. století potřebovalo lehkou formu životopisné koláže a taky jí dostalo. Svou příležitost si nenechali ujít tací, jako Robbie Williams, Alanis Morissette, Natalie Cole, Sheryl Crow nebo John Barrowman. Osobnosti z Porterova života procházejí jednotlivými scénami (L.B. Mayer, Irving Berlin) jako orlojem a ti, na které se nedotalo, o těch se alespoň s úctou mluví (Marlene Dietrich). Bohužel písně jsou interpretovány v moderním aranžmá a pro faktografické informace musíme taky jinam, důvodem pro volný scénář je závěr života, který bilancuje, ale neověřuje. Název filmu vychází z písně It's De-Lovely, která byla původně napsána pro muzikál roku 1936 Red Hot and Blue. (12.11.2020)