Elizabethtown

„Řeknu vám, že v poslední době se ze mě stal znalec posledních pohledů. Čili pohledů lidí, kteří si myslí, že vás vidí naposledy. Začal jsem ty pohledy sbírat.“ Hlavního hrdinu jsem si velice rychle oblíbil díky jeho vnitřním promluvám a také opravdu nezáviděníhodné situaci („Jsem v pohodě.“). Upřímně jsem se bavil, ať už jeho uvítáním v práci, přijetím u šéfa (výborný Baldwin), příchodem domů (kolo s nožem!) či následným seznámením s Claire (naprosto odzbrojující Kirsten). Pak přišlo setkání s rozvětveným příbuzenstvem a výskyt humoru bohužel klesl. A to je největší problém snímku, rodinné scény (vyloženě pobaví jen ty s přítomností Susan Sarandon, která si kupříkladu smuteční řeč vyloženě ukradla pro sebe). Některé z nich sice dokážou vyloudit člověku úsměv na tváři, ale většina z nich je naprosto obyčejná, skoro až nezáživná. Oproti tomu pasáže s titulním párem jsou výtečné, tuhle pohodovou (místy navíc docela dost vtipnou) romanci jsem si moc užíval. A tyhle 2 roviny se po celý film střídají, až se Elizabethtown překlopí na téměř čistou roadmovie (která mě, pravda, začala bavit až ke svému konci) s jedním důležitým rozhodnutím k závěru. Takhle mi to vychází někam na rozmezí 3/4* (a převažuje to spíš dolů), avšak za odkazy na Prázdniny v Římě, Snídani u Tiffanyho, stylové hudební vystoupení a rozmanitý soundtrack (teď zas budu několik dní jak magor poslouchat pořád dokola kytarové sólo z Free Bird, fakt děkuju) zvolím přece jenom vyšší variantu. „Haló.“ – „Musíš se vrátit! Máma se rozhodla, že se naučí vařit.“ – „To snad ne! Přijedu brzo!“ (22.03.2015)

Chemie mezi ústřední dvojicí maximálně nefunguje, vztah je okatě umělý a film sklouzává k takovým trapnostem, že se mi několikrát sevřely půlky. Jak umí Crowe pracovat s atmosférou, tak tady se mu to ani trochu nepovedlo. Největší chybou bylo vybrání Blooma, který absolutně nepůsobí civilním dojmem a svojí zaškatulkovaností spíše ruší. Chtěl jsem odejít z kina a šel bych snad ještě níž - ale chovám k režisérovi patřičnou úctu, kterou si u mě vydobil Na pokraji slávy. 30% (05.03.2006)

Cameron Crowe? Dokonalé dialogy, talent pro výběr herců, spolupráce se skvělým tvůrčím týmem (tentokráte např.kamera Johna Tolla), propracovaně zvolená hudba. Elizabethtown nepotěší každého, ale do mě se svým neskrývaným optimismem zaručeně trefil. Opět je na hraně mezi smutkem a humorem, spolehlivě zvládl do děje "posadit" i vedlejší postavy. Příběh ztroskotance, který to ještě přece jenom zkusí, dává prostor snaživému Bloomovi, který získává stále zajímavější role, roztomilá Kirsten Dunst pak zase scénu několikrát rozzáří.. Přeslazenost neurazí, stejně jako pozvolné tempo, režisér opět na vše pohlíží s nadhledem, netvoří stereotyp, a ani jsem nepotřeboval nějakou zásadní myšlenku, linii, které bych se mohl chytit. (06.03.2006)

Cameron Crowe natočil aj lepšie filmy. To bezpochyby. Ale aj napriek tomu že sa Elizabethtown nemôže zrovnávať z filmami ako vanilkové nebo, alebo na pokraji slávy ešte neznamená, že nenesie typický Croweov rukopis a že to nie je príjemný film. Ja mám rád filmy, kde je hlavný hrdina na životnej križovatke a nevie čo zo sebou. Dáva mi to vždy taký pocit nádeje a zároveň elánu, že nikdy nieje neskoro niečo spraviť. Plus Bloom je tu naozaj sympaťák, ale len v scénach keď má byť sympatický. Keď sa snaží hrať, pôsobí až pateticky smiešne. Naopak Kirsten Dunst je neskutočne roztomilá. Jej výstupy som si dosítosti užil. Ale aj keď je stred filmu úplne zbytočný, moralizujúci a nudný, začiatok a hlavne koniec - také road tripovské prebudenie sú skvelo natočené a pre mňa bolo neskutočne príjemné sa na ne pozerať. A práve preto dávam 4 hviezdy aj keď by si film zaslúžil 3. Ale neviem. Dnes mi fakt sadlo si ho pozrieť. (05.04.2010)

S Croweovými filmy to mám těžké - čekám od nich hodně. Jeho Singles či Na pokraji slávy jsou mými životabudiči, vždycky mě dokážou zahřát u srdce. Pak je tu Vanilkové nebe, které bylo... no, přiznám to, velkým zklamáním. Elizabethtown stojí někde mezi - nepostrádá Croweovu poetiku, vtipné dialogy ani skvělou hudbu, zato tam ale chybí to něco, co ve vás zanechá hlubší stopu a pocit uspokojení z filmu, který byl pro tvůrce něčím mnohem víc než jen prací. Bohužel, tak to cítím... Tak příště, Camerone, pořád v tebe věřím!:-) (19.07.2008)