poster

Modigliani

  • USA

    Modigliani

  • Francie

    Modigliani

  • Německo

    Modigliani - Ein Leben in Leidenschaft

  • Itálie

    Colori dell'anima I - Modigliani

Drama / Životopisný

USA / Francie / Německo / Itálie, 2004, 128 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    *

    Psíček a mačička boli na polievku dvaja, Mick Davis bol jeden a predsa sa mu podarilo zrežírovať podobný magľajz ako jeho zvieracím predchodcom. Eklektická zmiešanina rôznych prísad naládovaná do príbehu, ktorého osou sa stala umelecká rivalita dvoch výstredných maliarov. Držať palce však nebolo prečo výraznejšie ani jednému z nich, či lepšie povedané - z hľadiska ich diela: obom rovnako. Historky dokresľujúce duel sprevádzala hudba rôznych žánrov, no jej spoločným znakom bola nevhodnosť konkrétnej skladby k danej scéne. Všetko pod patronátom zjavovania sa mladého Modiho, ako akéhosi morálneho výkričníka výčinov toho staršieho. Plus ďalšie halucinogénne scény, ktoré mali byť spolu s mladým Modim akýmsi príslovečným korením, zvýrazňujúcim chuť. V tomto prípade to chuť zážitku ale posúvalo skôr do želéovitého mdla. Výsledkom sú také umelecké amarouny - bez výraznejšej chuti, zápachu. Bez dôvodu udržať si tento zážitok, podsúvajúci myšlienku o umeleckej tvorivosti vzbudzovanej predovšetkým súťažami, nejako dlhšie v pamäti. Milenci z Montparnassu od Jacquesa Beckera z roku 1957 vyhrávajú nad týmto zlepencom na celej čiare.(9.2.2014)

  • Skip
    ****

    Točit filmy o lidech, kteří skutečně žili, s sebou nutně přináší ten fakt, že si spousta diváků udělá o té osobě obraz podle toho, co vidí. Takovým markantním příkladem je Formanův Amadeus, v němž jsou Mozart a Salieri zpodobeni takovými, jakými ve skutečnosti vůbec nebyli. Jaký byl Modigliani, to nevím a určitě ho nebudu mít zafixovaného takového, jakým byl v tomto filmu, který sice nepatří ke skvostům světové kinematografie, nicméně určitě patří k těm kvalitnějším a mohl by některé diváky postrčit k tomu, aby se začali trochu víc zajímat o Modiglianiho dílo. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, akorát mi nejde na rozum, proč byl do role Pabla Piccasa vybrán tak tlustý herec, protože Piccaso tlustý nebyl, naopak měl až do pozdního věku hodně sportovní figuru.(25.10.2014)

  • pakobylka
    *****

    ----- "Umřu bez něj !" ----- "Umřeš s ním !" ----- Zjitřené, neukotvené, svým způsobem teskné vyprávění pod pláštíkem revolty. Jakoby svůj příběh jistými tahy štětcem načrtl sám Modigliani ... s myslí neobyčejně zostřenou i poblouzněnou - pod vlivem sebedestruktivní kombinace blíže nezjištěného množství rozličných návykových látek. Věčný snílek, nenapravitelný provokatér, šaramantní bohém - a stylem svého života nezodpovědný sebevrah, který neztrácel glanc ani v předem prohraných bitvách. Bohem nadaný umělec, který nedokázal změnit nejen svou minulost, ale ani přítomnost a budoucnost. ----- "Až poznám tvoji duši, namaluju tvoje oči." ----- P.S.: Ať tak či onak, rozhodně nebyl TÍM mužem, pro kterého by ženy měly zahazovat své životy a opouštět své děti - popravdě: Ten, který by za to stál, se ještě nenarodil ... a jestli se přece jen narodil, dokáže se snad o sebe postarat sám ... ;-)(10.11.2014)

  • ledzepfan
    **

    Já chápu, že ten původní úmysl nebyl zlý a vlastně ani špatný, ale nakonec je z toho slušný maras. Šíleně obsazení herci kteří namísto herectví kýčovitě a prázdně pózujou podle toho nejbulvárnějšího obrázku té či oné postavy(Garcia je nehodící se a nepřesvědčivý.. a jako sorry, ale Djalili jako Picasso? WTF?) Naprosto arogantní ohýbání faktů(né picassova poslední slova opravdu nebyla "Modiliany")a historických reálií. Soundtrack který kromě toho, že místy absolutně nefunguje perfektně odráží gulášoidního, slepeneckého a bezradně tápajícího ducha celého filmu. Tudy cesta nevede. Takhle se poklona nedělá.. Možná, že pro amíky to bude dost COOL ale diváka s vytříbeným citem to musí zákonitě trochu nasrat.(17.2.2014)

  • Lasombra
    ****

    Atmosféra bohémského francouzské života začátkem 20. stol., Pařížské kavárny, kde se scházeli ti největší umělci, dokonce i Picasso. V průběhu filmu se zastavíme i k Renoirovi na jeho velkolepé sídlo, kde s humorem konstatuje, že tu drahou plastiku, která zdobí jeho zahradu si pořídil jen za skicu květináče. Ale tak jak patří obloha ke slunci, patří alkohol a drogy k umělci, přidejte k tomu tuberkulózu a mizerné výdělky a již se vám rýsuje portrét Modiglianiho. Tragický závěr snímku byl velice dojemný a hudební árie s moderními prvky, krásně dotvořily atmosféru, proto musím dát vysoké hodnocení.(10.3.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace