Modigliani

Prokristapána, co to mělo být?! Souhlasím s názory uživatelů: Joski, Blaster33. Kdybych měla napsat všechny výhrady, které mě v rychlém sledu napadaly během sledování téhle zpotvořeniny, bylo by toho neúnosně moc na krátký komentář. Ale hned první věc: odporný manýrismus hollywodského mustru, který spáchal řetězec nesmyslných klipů - inu, každých dvacet sekund se musí stát něco šokujícího, aby na to debil vydržel koukat. Ano, debil bez mozku. A kdyby mozek měl, bleskové nesmyslné zvraty mu prostě nedají čas, aby ho použil. Takovou fůru hovadin nakydanou do jednoho rádoby životopisného snímku jsem vážně nečekala. Stačí jen ty drobnosti: prozpěvování Edith Piaf v roce 1919 (či 1918?), chuděra, asi vrněla z dětské postýlky. O stylově nejenom anachronickém, nýbrž zhovadilém rapování během "souboje" budoucích velikánů světového malířství už se v komentáři zmínil jiný... A chudák Mistr Renoir je zde předveden jako starý kšeftař, který má dobře spočítáno, co si za své umění pořídí pěkného do baráku. Fujtajxl! Nejhorší je samozřejmě absolutní nedostatek jakékoli věrohodné psychologické motivace jednání postav, a to všech. A obtloustlý fotříkovský macho Andy Garcia coby umírající 35letý tuberácký bouřlivák a citlivý kumštýř Modigliani? Já Andymu nevěřila dokonce ani tu ledabylou ožralost, ani upocený hašišový rauš. Pořád to byl jakýsi nadutý chlapák, co "má všechno pod kontrolou". A samozřejmě všude jak sláma z bot vylézal Americký sen, tentokrát mezi pařížskou bohémou! A americký western - kolikrát v tomhle filmu museli umělci and Company tasit kolt, aby se něco dělo, když už se nemaluje. A to se tam fakticky malovalo jen málo, maloučko, poněvadž všichni výtvarníci, jak známo, většinu času prochlastají, prodrogují, proboxují a prošukají, takže na plátno akorát honem cosi máznou a už zase letí. Pravda, pokud zrovna nárazově nesoutěží o pohár v nejvyšší lize, to pak makají u stojanu, až se z nich kouří. Kam se hrabe NHL. Nebo šampionát v boxu? Jasně, a tudíž Modigliani neskončí v deliriu, leč musí ho krvavě umlátit nějací lupiči, patrně proto, že už na první pohled vypadal jako těžký pracháč. A zase americký mustr: jádrem příběhu a nosným konfliketm musí být jakýsi souboj (bohužel, ani ne v pravé poledne). Zápas muže proti muži. Umění je přece boj! Přičemž se zcela pominou základní věci: umění je v prvé řadě boj umělce samotného se sebou. Dále je to boj umělce se společností. Jenomže sociálním podmínkám se hollywoodské kraviny samozřejmě vyhýbají jako čert kříži. A tak Modigliani je sice na tom bídně, nicméně to je absolutně nedůležité. Vždyť si tak pěkně popíjí, řádí, paří, hulí... Kromě exekuce z dětství žádná ekonomická tragédie. A když postavy jaksi svou vlastní bídu ani nevnímají, jak by ji mohl vnímat divák? Opakuji: tenhle "film" mě neskutečně nasral. A to je ještě hodně noblesní vyjádření! (17.04.2011)

No nevím, nějak se nemůžu smířit s myšlenkou, že když se někdo chová jako nezodpovědné, zkrachovalé, věčně sjeté nebo ožralé hovado, likviduje tím všechny blízké, ale je to v jádru (zjevovaném v nepříliš častých jasných chvilkách) fajn chlap s citlivou dušičkou (nesoucí obvykle tolik, tolik bolesti a takové ty kecy), tak je to vlastně všechno v pořádku. A přesně takhle scénárista a režisér Davis vykresluje svého Modiglianiho. Říkám schválně Davisův Modigliani, protože Andy Garcia, jehož kvality známe, i jeho protějšek Picasso (hraný Omidem Djalilim) se téměř výhradně omezují na archetypální pózy bohémů z plakátu a teatrální přehrávání. To druhé jde jakž takž akceptovat ve scénách, kdy jsou si oba rivalové tak nějak blíž - jako třeba při návštěvě u starého nemocného Renoira. Z těch několika jmen (a ve filmu jich hraje svou úlohu celá řada) můžete tušit, že Davis chtěl vytvořit silný portrét rozervaného génia, orámovaný jedním z mnoha zlatých věků Paříže. To se mu podařilo, až na tu sílu. Na mě zkrátka tahle řeč nefungovala. Jsem sice do značné míry kulturní barbar, ale obávám se, že to není ta hlavní příčina. Tu vidím v tom, že Davis se úplně zbytečně pokusil o to, aby jeho film "měl vše" - romantického hlavního hrdinu odtrženého od světa, s imaginárním průvodcem (ne mentorem, protože se na jeho rady několikrát zvysoka vykašle;)) v podobě malého chlapce, Udo Kiera namaskovaného jako geishu a Picassa jako samuraje (BTW jednu z dlouhé řady jeho milenek hraje Eva Herzigová a je skutečně okouzlující), "snové" scény drogového deliria a internace ve cvokhausu, patetické scény uměleckých gest, jakých jsou k mání veletucty, značně lacinou scénáristickou licenci při práci s fakty o Modiglianiho životě a zejména smrti (Formanova Amadeovská průtrž mračen hadr), zbytečný zombie-looking dialog Jeanne Hebuternové (mmchdm ve většině svých scén vynikající Elsa Zylberstein) s Picassem po Modiglianiho skonu, a hlavně montáž procesu tvorby několika věhlasných umělců podbarvenou Ave Maria (nebo Ode To Innocence, kdo se v těch stodevatenácti releasech má vyznat) dámy jménem Sasha Lazard, v níž se prapodivně kros-ouvruje latinský text, klasická hudba, elektronika a něco, co je lyrický buď arabský nebo francouzský hip-hop:) Ne že by to nebylo zajímavé, ale funkční to podle mého (podle ohlasů na youtube zjevně menšinového;)) názoru rozhodně není. New York Times údajně tento film označil za katastrofu. To je řekl bych zbytečně kruté hodnocení - faktem ale je, že je tu zjevně nevyužitý potenciál, a kdyby bylo totéž téma svěřeno některému ze současných "magických" režisérů, mohli jsme být v extázi srovnatelné s tou, kterou si frajerský Amedeo dopřával každý den - pokud na to zrovna měl. Z nedávných filmů o velkých umělcích a jejich obrazech mi daleko víc sedla Dívka S Perlou. Modigliani má u mě nárok na 60%, a pokud do toho budu mít co mluvit, víckrát ho už neuvidím. (27.07.2012)

Bylo to slabé, velmi slabé a s několika historickými nepřesnostmi, Modigliani nezemřel na následky úrazu, ale na tuberkulózní meningitidu. Prvorozené dcercce Amedea a Jeanne bylo v té době přes rok, nebylo to žádné mimino v peřince - a kdyby skutečně bylo tak malé, nemohla by Jeanne být v tak vysokém stavu těhotenství. Amedeo i ve vysokém stupni TBC byl urostlý, krásný a zdravě vypadající muž. Nevím, jestli se v roce 1919 v Paříži zpívaly anglické vinšovánky při oslavách, dost o tom pochybuji. Navíc se tam jednu chvíli evidentně rappovalo. A co ta Edith Piaf v roce 1919? Jeanne byla pohřbena na Pére-Lachaise až řadu let po smrti Modyho. Kdo byl ten italský hoch? Kdo se o něho staral? Postava Picassova i to, jak byl zahrán, velmi připomíná Alfreda Molinu - Diego Riveru z filmu Frida. Prostě s realitou si Američané moc starostí nedělají, snad i ta závěrečná bitka byla sehrána proto, aby si americký divák přišel na dávku pravidelné krve. Bylo to suché, bezduché, ze života velkého malíře bylo ukázáno jen to, že byl feťák a alkoholik, ale třeba jeho promiskuitní minulost prakticky nebyla připomenuta, i když možná právě ta byla pravou příčinou odporu Jeannina otce. Raději ale byl zmíněn jeho antisemitismus. (06.11.2014)

----- "Umřu bez něj !" ----- "Umřeš s ním !" ----- Zjitřené, neukotvené, svým způsobem teskné vyprávění pod pláštíkem revolty. Jakoby svůj příběh jistými tahy štětcem načrtl sám Modigliani ... s myslí neobyčejně zostřenou i poblouzněnou - pod vlivem sebedestruktivní kombinace blíže nezjištěného množství rozličných návykových látek. Věčný snílek, nenapravitelný provokatér, šaramantní bohém - a stylem svého života nezodpovědný sebevrah, který neztrácel glanc ani v předem prohraných bitvách. Bohem nadaný umělec, který nedokázal změnit nejen svou minulost, ale ani přítomnost a budoucnost. ----- "Až poznám tvoji duši, namaluju tvoje oči." ----- P.S.: Ať tak či onak, rozhodně nebyl TÍM mužem, pro kterého by ženy měly zahazovat své životy a opouštět své děti - popravdě: Ten, který by za to stál, se ještě nenarodil ... a jestli se přece jen narodil, dokáže se snad o sebe postarat sám ... ;-) (10.11.2014)

Snímek v mých očích zabíjí skutečnost, že naprostá většina věcí, které se v tomto "životopisném" snímku odehrají, je vycucaná komplet z prstu. S výjimkou toho, že Modigliani tedy maloval v tomto stylu, žil bohémský život, měl tuberkulózu, brzo umřel a jeho milá to nenesla úplně nejlépe. Všechno ostatní je lež. Jinak krom Picassa (který byl ale nacastován dost nesmyslně), je to teda hodně nesympatická sebranka lidí. V momentě, kdy už se schyluje k soutěži, to nabírá na obrátkách a bavil jsem se dobře, první hodina je ale slabá. (09.11.2020)