Takešiho hrad

Jako malá jsem to sledovala na DSF pravidelně a dá se říct, že jsem na tom vyrostla. A možná to i bez těch českých komentářů bylo lepší. Sledovat ty natěšené japonky v šusťákovkách s zdviženými rukami v pěst, s usměvem od ucha k uchu připravené ke koupeli v bahně dovezeného z farmy až z jižního Japonska - mě to prostě baví) takže? Sayonara (さようなら) (23.08.2011)

Některé disciplíny dosti zábavné, nicméně celkově jsem měl podobně laděné pořady jako Hry bez hranic nebo Pevnost Boyard mnohem raději, asi je to na mě až moc infantilní. Ve srovnání s jinou japonskou show, opravdu zábavným i napínavým Ninja Faktorem (Sasuke), vychází Takešiho hrad poměrně slabě. Dvě a půl *. (21.04.2011)

DjKoma tady správně připomněl, že Takešiho hrad dávali na DSF, já už si nemohl vzpomenout, na čem to bylo. Škoda, že to asi nějak přestali dávat, protože já se u týhle japonský show náramně bavil. Ty úkoly, které jednotliví soutěžící dostávali, byly geniálně jednoduchý a zároveň divácky velmi přitažlivý, takže o nudu nebyla nikdy nouze a neznalost japonštiny (v mém případě ani němčiny) vůbec nebyla na škodu. A finále dobývání samotného hradu byla pokaždé ohromná pifárna. Those Japs are crazy! UPDATE 11.5.11 - už to nějakou dobu běží na Prima Cool v novým formátu, takže nostalgie se proměnila v pravidelný sledování! (07.04.2009)

Tak na toto sa nedá zabudnúť! Hádam jediná vec v ktorej sa mi okrem Battle Royale pozdával Takeshi Kitano, aj keď to asi nejde zrovnávať. Tento (ne)seriál kde sa odvážny japonci v tom najbláznivejšom rauši vrhajú do rady prekážok na ceste k dobitiu Takeshiho hradu(čo sa podarí málokedy). No a tu je skryté čaro celej záležitosti, lebo keď sa skombinuje hysterickosť japonských žien, pojašenosť japoncov s rafinovane vivinutými prekážkami(ľudský bowling, zemetrasenie, obstrelovanie súťažiacich na vratkom mostíku, bludisko plné príšer, preskackávanie zradnej rieky po ešte zradnejších skalách atď..) tak máte naozaj problém neskolabovať od preťaženie bránice. Obrovská škoda, že sa k nám tento seriál nedostal. (11.02.2007)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)