O malých věcech

Hodně příjemný a nenápadný debut, který ukazuje, že i ve zdejších podmínkách lze natočit film, který nejde divákovi naproti, nepodbízí se mu a má docela silné poselství. Ocenit se musí, že všech dvanáct povídek je konzistentních a udržuje si víceméně stejnou úroveň. Denis Šafařík má viditelně smysl pro černý humor, protože všechny příspěvky jsou vtipné, zároveň ale z jejich vyznění leckdy běhá mráz po zádech, což je pochopitelně atraktivní. K tomu nejlepšímu rozhodně patří hned úvodní "básnická" povídka a předposlední se snědenými klíči, závěrečný dovětek je pak poměrně brutální. Z herců logicky nikdo nevyčnívá, protože nemá tolik prostoru, všichni jsou ale velmi dobří a leckdy autentičtí. Jestli ale něco filmu chybí, je to propojující prvek, protože to, že se vše odehrává pod jednou střechou, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. O malých věcech je každopádně sympatická prvotina, která má co nabídnout, a i když není úplně dotažená, dodává člověku naději, že i u nás si tvůrce může natočit vesměs to, co sám zamýšlí, jen musí mít promyšlený nápad a silnou podporu producentů. 60 % (16.06.2023)

Není to komedie a není to film pro masy. Je to extrémně laciný film, ale jeho tvůrci věděli, co a jak si za ty peníze můžou dovolit. Je to série hodně depresivních minimalistických krátkých scének, které jsou svou divnostní překvapivě konzistentní. Pokud to není náhoda, bravo tvůrcům. (18.06.2023)

Trochu drsnější, místy až morbidní. Ale to mi nevadilo, tento typ humoru mám rád. Jednotlivé příběhy a jejich vygradované pointy se mi moc líbily. Bohužel na hodinovou stopáž jich je až moc a pozornost diváka to hodně rozptýlí. Zde platí heslo: Čeho je moc, toho je příliš. Možná by stačilo některé příběhy o něco málo prodloužit a propracovat, aby jich bylo trochu méně a zůstaly v hlavě. Takhle jen přeletí a druhý den si nevzpomenu. (15.09.2023)

Většinu času vtipná, místy podnětně zúzkostňující koláž krátkých povídek z poněkud přehrocené každodennosti. Debut Denise Šafaříka skutečně pojednává o malých věcech, je jich však dost na to, aby se při jejich sledování divák nenudil a s trochou snahy se i nad prchavostí svých životních situací zamyslel. Více zde. (24.06.2023)

Stručně řečeno: 12 divných povídek. Tak nějak tím jsou vymezena i všechna pozitiva. Pak už je to horší. Překvapivé pointy se nekonají, spíš to vypadá na tichá (spolklý klíček) až bezradná (partnerská terapie) vyšumění do ztracena (snad s výjimkou manželova zaskočení), případně je samotný děj natolik bizarní, že pointu ani nepotřebuje (vzájemná náprava spolubydlících). V zásadě to vlastně nevadí, protože divák to v tom počtu příběhů ani nepostřehne. Horší je to s křečovitými dialogy (odposlech) či dokonce herci (přejetá kočka). Většina povídek (i přes krátkou stopáž) působí užvaněně a prospělo by jim zkrácení (nejcitelněji závěrečné narozeniny). Nejsilnější zůstává hned první povídka (básníci), ostatní za ní jen více či méně pokulhávají. Výsledným dojmem tak je, víc než cokoli jiného, jen školní cvičení - jakoby autor natočil několik kousků na stejné téma a teď si z nich sám nedokázal vybrat ten jeden reprezentativní... (24.06.2023)