Francouzova milenka

Hlavná línia nezávisle plynúca od tej vedľajšej, ktorá by mi neprekážala v tom prípade, že by som si k tomuto filmu ešte pred vzhliadnutím nenapísala v hlave svoj vlastný scenár :-) Takto prišlo na rad sklamanie, pretože som sa v prvom rade tešila na sladkú romantiku ovešanú lepkavými slovíčkami a okorenenú sentimentálnou hudbou. Viktoriánske Anglicko mi v istom smere imponuje - zakázaná vášnivá láska, pokrivené ľudské charaktery opantané strachom z ,,vyššej moci" či prísne dodržiavanie pravidiel... ale tá režisérska dvojhra ma teda neokúzlila. Keď sa raz ponorím do jedného obdobia utkaného zo svojských tendencií, nerada skáčem do druhého zmodernizovaného chaotického sveta... (10.12.2008)

Velmi pomaly sa rozbiehajúca historická dráma (ono je to ale trochu zložitejšie). Zložitejšie je to aj s tým pomalým tempom, pretože aj vdaka nemu sa vám postavy poriadne dostanú pod kožu a pri konci môžete byť značne emocionálne pohnutý. Totiž pri oboch koncoch. Francúzova milenka je taký klasický anglický akademizmus, čomu zodpovedá aj casting a všetky filmové zložky. Pokial nemáte nič proti a nevadí vám, že sa do filmu nedostanete do dvadsiatich minút, môže byť pre vás Francúzova milenka nakoniec aj celkom zásadnou záležitosťou. Pre melancholikov všetkých troch typov a najmä toho tretieho, vedecky nevysvetlitelného, povinnosť. (21.04.2014)

Jako ano, musím uznat, že s tou červenou knihovnou se Karel Reisz (zdravíme do Ostravy) popral, jak nejlépe mohl a ozvláštnění pomocí filmu ve filmu tomu krapet pomohlo, ale málo platné, pořád je to jen historka o pitomci, který se zamiloval do nějaké ženy, bo mu připadala tak nějak strašně tajemná, na jedné straně, a o pitomci, který je ochoten se vykašlat na svou rodinu a dcerku kvůli nějaké americké hérečce. Jako být tam aspoň něco navíc, neřeknu ani popel, ale tohle je slabý odvar a stý výluh všech těch Jane Austenových a Bronteových a dalších romantiček puritánského období Anglie, až bolí. Jedinou životnou a zajímavou postavou je tady ten sluha, ostatní se chovají jako loutky, bez jakékoliv, ale jakékoliv hlubší psychologie postavy, včetně té tajemné, netajemné Sáry. (19.09.2022)

Hříšná, stará pověst z říše legend. Větrná žena "Viktorka" a její věrný, s železnou vůlí, kavalír. Složitá báseň lásky, uložená v srdcích, prostupuje staletími, údolím. Přehrát, nepřetrhat. Představitelé - klenotníci citu, citu hodin bez ručiček, přednostně, v zákulisí, za bouře, v zátiší, u něho stolují. (05.02.2019)

Mám doma i knihu, ale důkladně jsem ji nikdy nepročetl. Film jsem viděl několikrát, a je to asi jediný film, kde se mi dost líbila pro mě do té doby nepříliš známá herečka Meryl Streep. Obě linie filmu mi přišly zajímavé. Současnost (konec 80. let, ale klidně by to mohl být i rok 2.010) a příběh lidí, co hrají v příběhu z Viktoriánské éry (1840 - 1903). Pro Jeremy Irons to byla první velká herecká příležitost, do té doby byl znám z divadelních prken Londýnských divadel. A především jde asi o nejlepší film, který natočil Karel Reisz, dítě, které patří mezi sirotky, které ze spárů nacistických hrdlořezů vyvezl z Prahy do Londýna "podnikatelem zaplacený vlak", jinak by jejich životy skočily patrně v koncentráku. Díky této náhodě, mohl později třeba K.Reizse natočit film, který by jinak nevznikl. Napadá mě ona známá myšlenka, kolik batolat a dětí v historii zemřelo a přitom mohlo obohatit kulturné život náš všech. Vždy mi pak naskočí otázka - o čem tedy vlastně lidský život je? Proč? Jiným je umožněno udělat a prožít to, co je dalším odepřeno. Tím se vše relativizuje. (06.09.2010)