Dotek Medúzy

"Všichni jsme děti ďábla. Zjistíme, co pohání slunce a uděláme bombu. Stvoříme bohatství a hned jsme posedlí lakotou. Získáme moc a zešílíme. Pořád ničíme." - Já jsem muž s mocí stvořit katastrofu. Celou dobu sledujeme umně natočený detektivní příběh, plný tajemného zla, uhrančivého démona Richarda Burtona a atmosféry v rozsahu od Hitchcocka po Přichází Satan!. A celou dobu by to bylo na velmi zasloužených 8/10. Jenže pak přijdou závěrečné zhruba dvě minuty, které by u jiného filmu působily jako dobrý vtípek, nicméně v Doteku Medúzy jsou zakončením bezmála geniálním. Absolutorium, schopné přimrazit k židli - alespoň já to tak mám pokaždé. Aneb jak se Medusa diváka opravdu dotkla... (02.01.2007)

Vidieť tento film sama a v noci, isto by som zimomriavkovo explodovala. Sugestibilný pohľad Richarda Burtona neskutočne namotáva a vo vypätých chvíľach som sa spolu s ním oddane smažila v pekle. Režisér má talent a mystérium zachoval od začiatku do konca (s výnimkou podivnej poslednej scény, kt. mierne dvíhala kútiky). (24.10.2008)

Souhlasím, tohle má úroveň. Richard Burton občas působí značně hrůzostrašně a Lino Ventura díky bohu není ve své roli francouzského vyšetřovatele vůbec vtipný. Technicky má DOTEK MEDÚZY jisté TV momenty. Dává to smysl, režisér Jack Gold pak už točil jen pro televizi. Méně strašidelná variace na THE OMEN. 70% (01.12.2009)

Bát jsem se přestal ve svých 6 letech, když jsem zjistil, že čerti nejsou pekelný bezdomovci, ale jen obyčejný, vožralí lidi. Kdyby se na mě ale někdy podíval Burton, ať už střizliv nebo opiv, tak bych si možná, soudě dle množství tekutiny v nádrži, cvrnknul... A vůbec mě neuklidňuje, že je víc jak 20 let bez špetky života (14.06.2010)

Až bude leden, pak jděte ven jen ve spodním prádle, vezměte si kýbl, naplňte ho ledem, stoupněte si do něj. Ale v zájmu svého zdraví si radši pusťte Dotek Medusy a dosáhnete stejného pocitu. Tohle je honě dobrý mrazivostní thriller v hávu klasickém, který i přes více jak 20tileté stáří ani zdaleka neztrácí na působivosti. Postupně budovaná atmosféra, využití starých záznamů o parapsychologii, skvělá hudba a hlavně takové podivně depresivní napětí, to jsou jen základní devizy celého filmu. Richard Burton by ani nemusel nijak extra hrát, stačí pouhý záběr do jeho očí a to zlo, to tajemné a svazující zlo mu prýští přímo z nitra. Lino Ventura jako vždy s kamennou tváří a chladně vypočítavým chováním mu tak jest velmi slušným protihráčem. A nesmím zapomenout ocenit ani Lee Remickovou, jenž zlu samotnému vytvořila křehký, avšak oduševnělý protipól. Závěr sám o sobě jest pompézním představením a dříve nakumulovaný strach zde dostává volný průchod, takže se výraz znepokojení ve tváři rozpíná, pozadí se zatlačuje neustále více a více do pohovky a oči vytřeštěně sledují pohybující se obraz. Takže ve výsledku jest divák strnulý, mírně zhouserovatělý (od té křeče), politý studeno potním výměškem a nevěřícně kroutí již předtím zablokovanou hlavou. Zkrátka skvělý thriller s prvky hororu a místy katastrofického filmu, se silnou mystickou atmosférou a pěti hvězdičkový hotel pro vaši napětí milující duši. (11.08.2004)