Tichij Don
Quiet Flows the Don
Tichý Don I.
Obsahy(2)
Filmová trilogie natočená S.Gerasimovem je druhou ze tří vzniklých adaptací slavného Šolochovova románu. O zfilmování Tichého Donu usiloval Gerasimov už od roku 1938. Kvůli chladným vztahům mezi Stalinem a Šolochovem mu však zprvu nebyl udělen souhlas. Teprve po Stalinově smrti v roce 1953 a následném uvolnění poměrů v Rusku se o realizaci 'nepohodlného' románu začalo skutečně uvažovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Křišálový glóbus ()
Za Šolochovem to kulhá na obě nohy, ale stále se jedná o víc než zdařilou ukázku práce sovětské kinematografie s ruskou (vlastně taky už sovětskou) klasikou. ()
Soudě podle vlivu i kvality vlastní autorské tvorby patřil Sergěj Gerasimov, mj. učitel otce a dcery, Sergěje a Natálie Bondarčukových, ke špičkovým a normotvorným osobnostem sovětskoruské kinematografie hraného filmu. Gerasimovova – a pochopitelně i Šolochovova literární předloha - rozměrná kozácká sága, jakoby zdálky inspirovaná podobnými filmovými plátny Ejzenštejnovými či Olivierovými, však naznačuje cosi jiného: značný odstup od oficiálního podání sovětskoruské historie vztahujícího se k pohnutým dějinám tragické občanské války na území jižního Ruska. Kozácké kraje, které se historicky zformovaly nejpozději na přelomu XVI. a XVII. století v hraničních oblastech jihovýchodního polskolitevského soustátí, sílícího moskevského ruského carství a krymského chanátu, si i po ovládnutí této rozsáhlé oblasti petrohradským carstvím během vlády Jekatěriny II. Veliké (1762-1796) podržely až do konce vlády romanovovské dynastie osobitý ráz, který ještě posílila krátká stolypinská éra (1906-1911) do zárodečné podoby osobitého ruského farmářství. Jen tak lze pochopit a docítit kontext rozporuplné tragické lásky Grigorije Melichova a krásné Axiňji, skvěle ztělesněné tehdy začínající Jelenou Bystrickou. Počáteční idyla posledních předválečných měsíců carského Ruska postupně graduje přes dramatické děje první světové války, obě ruské revoluce roku 1917 až do krvavé občanské války, během níž se na jihoruské scéně střídají nejrůznější politické garnitury rudého i bílého hnutí. To všecko Gerasimov pro někoho s až přílišnou pokorou před monumentální literární předlohou Michaila Šolochova, ruského spisovatele s kozáckými kořeny, převádí důsledně a zdařile do filmové podoby. Závěr trilogie, kdy se zničený, zesláblý, vyčerpaný Melichov, který se vrací do rodné vsi, aby našel poslední naději svého života v malém synkovi, je s vědomím toho, co mělo následovat ve třicátých až padesátých letech minulého století, snad ještě tragičtější než vlastní obsah epopeje. Poznání, že ani v době vrcholících ždanovovských deformací ruské kultury neztratilo umění největší evropské země zcela kontakt se svými světově proslulými předchůdci, je povzbudivé i dnes, půlstoletí poté. ()
První část velkofilmu podle známé literární předlohy. Hlavní hrdinové jsou tu ještě mladí, paličatí a nekompromisní. Naprosto mě fascinuje barevnost filmu ve smyslu rozlišení nálad a vztahů postav, taky mě fascinuje barevnost filmu, teď myslím opravdu pestrost oblečení a krajinu. ()
Brilantní zážitek, který dokážu plně vychutnat až po druhém shlédnutí. Filmová adaptace románu Tichý Don přenesená na stříbrné plátno je opravdu vizuálně povedená. Režisér Gerasimov si vybral tehdy do filmu neokoukané pěkné herecké tváře, které působí přesvědčivě. K této kvalitě dodám, že po stránce obrazové jsou nepominutelné záběry na zádumčivou řeku Don, které dodávají příběhu neopakovatelnost. Stylovost prostředí zejména v první části a třetí části má také svojí poetiku. Nutno podotknout, že rozvíjející dějová linie se snaží o výpověď atmosféry z té doby, takže jsem neměl pocit v rámci děje, že jsem sledoval vyloženou agitku bolševismu, protože se ukazuje hrůznost smrti na obou stranách. Přes všechna tato pozitiva si myslím, že i když jde o román, který možná vymyslel život, tak už nestrhne takovou pozornost diváků jak kdysi. Takže pro českou distribuci DVD nepředstavuje asi žádný velký kasovní úspěch, má ale svou poznávací hodnotu v poznání z jedné z mnoha tváří dějin ruské revoluce. ()
Velice poctivá a k předloze pokorná adaptace skvělého románu. ()
Sergej Gerasimov vždy túžil sfilmovať nesmrteľné epické dielo Michaila Šolochova a podarilo sa mu to až po Stalinovej smrti, keď sa trochu uvoľnila spoločenská klíma. Štvordielnu románovú epopej zhutnil do troch filmov a napriek rozsiahleho materiálu sa u podarilo vytvoriť konzistentnú podobu hodnú diváckeho záujmu. Dlho som chcel vidieť tieto snímky, lebo otvoreným spôsobom rozprávali o osudoch ľudí „z druhej strany“, to znamená o bielogvardejcoch... Dej prvého príbehu je zasadený do polí a stepí povodia rieky Don a na osudoch mladého Grigorija Melechova ( Pyotr Glebov ) spoznávame neľahký život kozákov zasiahnutých dejinnými udalosťami v predrevolučnom Rusku. Jeho horúci vzťah k Aksinji je narušený povinnosťou vziať si Natáliu... Režisér dáva do popredia práve osobné vzťahy protagonistov, ktorým spoločenské udalosti kladú veľké skúšky, a tým je príbeh oveľa ľudskejší, než na aké sme zvyknutí pri sovietskej tvorbe. ()
Časy v ktorých sa prešlo ku Chruščovovi od Stalina sa ešte za veľmi slobodné považovať nemohli, napríklad v Maďarsku by o tom vedeli rozprávať, no isté uvoľnenie tu bolo, čo umožnilo vznik aj tomuto dielu. Je to krásne dielo, čo sa týka zobrazenia medziľudských vzťahov vo svojej dobe, čo sa týka zmeny režimu v pokračovaniach a určitých povinností a tradícií, ktoré vtedy boli, v podstate života roľníkov ako takého, často krutého, ťažkého, no ktorý vedela čistá láska a úprimné priateľstvo zlepšiť. Film je celkom pestrý a som rád, že sa jedná o celkom podarené farebné dielo. Hudobne je to ako z nejakej antickej tragédie, herecké výkony podľa mňa dosť neohrabané, naivné, ale v skutočnosti sa ľudia tak často správali a mnohí aj správajú, takže idealizovať si to by bol nezmysel aj keď na druhú stranu aj toto malo svoje čaro. Vojnu podľa mňa len načrtli, tá je hlavne v druhom diely. Ono je to skoro ako Vojna a mier, akurát prvý diel je mier, druhý je vojna a tretí je mix. Príbeh sa mi zapáčil až na druhé pozretie, vďaka čomu si veľmi vážim ako Šolochova, tak aj Gerasimova a ľudí, čo a na tom podieľali. ()
Nádherná balada o životě poblíž velkého Donu. Láska, nevěra, zrada, loučení, válka. Film jsem sledovala jedním dechem. ()
Můj tatínek vždycky významně poklepal na velmi tlustou knihu ve světle zeleném obalu a vážně řekl- tohle si přečti... Znáte to, když vám rodič něco radí. Asi čtyři roky jsem se tvářila, že ho nevnímám. Ale jednoho dne jsem knihu otevřela.. Takhle prostě život v Rusku šel, někdy smetl všechno co mu stálo v cestě, někdy něco málo dal. Pro čistou lásku moc místa nebylo. Buď si Šolochova přečtěte, nebo si pusťte tuhletu trilogii. Jedno vím jistě - nebudete litovat. ()
Na druhou filmovou verzi Tichého Donu bych se chtěl podívat zase z jiného úhlu. Události, které Šolochov popisuje a Gerasimov (skoro po padesáti letech) zobrazuje, se udály před sto lety. A jak se svět od té doby - zvláště v oblasti lidských citů a vášní - změnil! (U nás to nebylo zásadně jiné.) Jak jsou nám tyto příběhy vzdálené, ale přitom stále nějak lákavé! Jak všechno bylo horké (Gríša sice vyčítá Natálii, že není studená ani teplá - jako měsíc), ale mýlí se. Veškeré prožívané emoce jsou tak silné, až nás děsí (připomínám např, scénu, v níž se Grigorij, poté co upustil Axiňu, vrací do rodného domu, kde ho vítá Natálie) . Tím je ovšem nechci vyzdvihovat, dávám přednost asketičtějšímu přístupu k životu před romantickým. Ale nic naplat, kde není dole, není ani nahoře. Další díly už mají trochu jiný náboj a jejich hodnocení vyžaduje jiný přístup. Pozn. 1:: tahit**** píše o zádumčivé řece Don. Nevím, zda je zádumčivá (i když už jsem u ni byl), ale nejspíš je příčinou toho všeho. Pozn. 2: Pohrobek píše, že to "za Šolochovem kulhá na obě nohy", ale tak je tomu vždycky, tohle je Gerasimovo vcítění se do Šolochova. Naše vcítění se do Šolochova a Gerasimova jde také jinými cestami. ()
Atmosfera predvojnoveho Ruska pred I. svetovou vojnou bola vykreslena velmi dobre. Skoda, ze sa film tocil v pohnutych 50. rokoch, vtedy bol socialisticky realizmus oficialnou ideologiou nielen v umeni, ale aj vo filme. A ak chcel rejza Gerasimov mat uspech, musel film natocit tak, aby vyhovoval vladnucej KSSZ. A hlavne nesmel ukazat nic, co by vladnucich sudruhov poburil /rozlucte sa s dvoma hladomormi v ZSSR 1921 a 1932 - 33, realnym vykreslenim Kronstatskeho povstania, udalosti v Tambove 1930 atd atd atd/. A rozhodne sa nesmie spomenut Gulag a suostrovie Solovki, co sa tam dialo. Preto je to s odstupom casu len zrucne natocene, ale rozhodne nie nadcasove. 58 % ()
Celou trilogii vnimam jako celek a musim rict, ze je na co se divat. At jsou rusaci jaci jsou, tak tocit velkofilmy, podle svych nejvetsich spisovatelu jim minimalne v sovetske ere slo naramne. ()
Sled čistých scén, uvozujících jednoduchým dramatem milostného vztahu celou trilogii na pozadí lokálních společenských souvislostí v kraji nad Donem. Vizuálně lahodné pojetí plné nenápadně etnografických obrázků, které graduje s nástupem velkých dějinných událostí dramaticky i třídním pojetím. Vynikající Bystrickaja jako dějová a výtvarná osa příběhu. ()
Má to krásnou atmosféru Ruska a kozáckých tradic, ale je zde neskutečné množství Hluchých scén a mírně jsem se ztrácel v ději ( možná protože jsem nečetl knižní originál). Jsem zvědav na další díly. ()
Za románem Šolochova film pokulhává, ale je tu snaha. ()
Právě jsem dočetl kompletní román a byl jsem hodně zvědav na tuto filmovou verzi. Tento první díl obsahuje první tři části románu (částí je celkem osm). Je zde vše podstatné, chybí například úplný úvod, kdy si otec Pantěleje - Prokofij - přivede domů z války ženu Turkyni. Obyvatelé chutoru ji mají za čarodějnici. Starý Pantělej a synové Grigorij a Petro tak mají v sobě tureckou krev. Žasl jsem, že představitelka Aksiňji vypadá opravdu jako na kresbách, které jsou ve vydání, které jsem četl. Celkově se jedná o povedený snímek. ()
Mistrně zfilmovaný Šolochovův román. (Ano Šolochovův, na nařčení z plagiátorství nevěřím, spíše věřím v závist jako účel kvůli získání Nobelovi ceny) Autor nás svým dokonalým smyslem pro detail, provází nelehkým životem kozáků v jedné vesničce, mezilidskými vztahy, lidskými charaktery, nástupem bolševismu, přerodem v občanskou válku...Hlavní hrdina bývá kritizován, ale někdy je prostě rozdíl v přesvědčení ..."A proč je celý život vzhůru nohama? Kdo je tím vinen? Ta sakramentská vláda! (sovětská vláda, pozn.) Ta to má, kmotře, všechno na svědomí. Copak je vůbec možné, aby si byli všichni rovni? Srdce mi vytrhni, a přece nesouhlasím! Celý život jsem pracoval, hřbet ohýbal, v potu se koupal, a abych byl na tom stejně jako ten, který prstem nehnul, aby se dostal z nouze? To zas ne, počkám si. Dobrému hospodáři tahle vláda pouští žilou. Proto také ruce jdou dozadu od práce: nač šetřit, na koho dělat? Dnes si našetříš a zítra přijdou a poslední zrnko ti seberou"....... a realitě, občas se to v člověku dlouho pere. Ale ať už jsme tady nebo tam, smrt je všude. Ukončím slovy, v lásce a válce je dovoleno vše. Kdo by chtěl ještě kohokoliv soudit. PS: Děkuji Swonsí. :) ()
S přihlédnutím k době vzniku, bych měl dát vyšší hodnocení, ale v podstatě bych napsal to co Pohrobek a "sportovec", to jsou výstižné komentáře. ()
Filmový epos. Treba si sadnúť pred televízor a nerušene sa nechať unášať dlhým príbehom. Pripúšťam, že prvý diel trocha môže nudiť, autori dlho rozvíjali príbeh. ()
Související novinky
XX. ročník Semináře ruských filmů
Jubilejní 20. ročník semináře ruských filmů se uskuteční v Hodoníně v kině Svět ve dnech 15. – 17. listopadu 2013. Hlavním tématem 20. ročníku se stala dvě výročí: před 85 lety začal vycházet román… (více)