Znachor
Mastičkár
Režie:
Jerzy HoffmanKamera:
Jerzy GościkHudba:
Piotr MarczewskiHrají:
Jerzy Bińczycki, Anna Dymna, Tomasz Stockinger, Bernard Ładysz, Bożena Dykiel, Artur Barciś, Andrzej Kopiczyński, Piotr Fronczewski, Piotr Grabowski (více)Obsahy(1)
Známého chirurga opustila manželka a dcera, začne tedy pít, zraní se na hlavě a ztratí paměť. Pomalu se mu vracejí lékařské znalosti a schopnosti, přičemž se z něj stává místní léčitel. Kým doopravdy byl, si však nepamatuje. (Filmbox)
Recenze (97)
Tento krásný poetický film mi trochu připomínal díla Claude Berriho nebo Daniela Auteuila na motivy románů Marcela Pagnola (Jean od Floretty, Manon od pramene, Studnařova dcera). Silný příběh o nespravedlnosti a pokoře mě dojal. Přestože obsah vypadá místy trochu kýčovitě, v tomto filmu mi to nevadilo, protože jsem mohla hlavního hrdinu za jeho chování obdivovat. Taky jsem si uvědomila, že vlastně stačí jen krůček k tomu, aby člověk skončil otrhaný a bosý někde pod mostem ... Film doporučuji zejména romantickým duším. ()
Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1) Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2) Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3) Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). ()
Uff. Když takové sentimentální pohádky psali Victor Hugo nebo Charles Dickens, bylo to novátorské - vpustili do velké literatury "malé", trpící a milující lidi. Když takové příběhy točil Barrandov ve 30. letech, inu, film začínal a publikum s ním. Ale v roce 1981 už je to jenom červená knihovna. ()
pamätám si na tento film ešte z dectva ... vtedy to na mňa urobilo hlboký dojem, neviem či by som dal aj dnes plný počet ale to neva ... ()
krásny a citlivý príbeh o lekárovi Wilczurovi, ktorý stratil pamäť ale nestratil schopnosť liečiť a pomáhať, natočený podľa knižnej predlohy, dávam plných 10 hviezičiek /aj keď to nejde/ ()
Celé mi to prišlo ako keby som sledoval zle do filmu adaptovanú divadelnú hru. Teatrálne herecké výkony, archaizmy v dialógoch, kulisy ako z múzea a presne predvídateľný dej. Áno ja viem idea bola silná pekná, súhlasím, ale prečo sa musela znehodnotiť tým spracovaním. ()
Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). ()
Veľmi pekný a dojímavý film, ktorý vás rýchlo vtiahne do deja a pustí vás z neho až niekedy po skončení filmu... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. ()
Finále (včetně holky) je očekávatelné hodně dlouho dopředu, což ale ještě nemění nic na tom, že se jedná o moc pěkný příběh s takovým Valjeanovským hrdinou, který příjemně plyne a vůbec nenudí. Nečekal jsem nic a byl jsem moc mile překvapen. 85% ()
Filmovy skvost a nadherny pribeh, plny dejovych zvratu. Nakonec vse dobre dopadne, maloktery divak by si vsak v tomto pripade pral jiny konec. Mastickar ma velke kouzlo a spousta silnych scen- postaveni mladeho muze na nohy je nezapomenutelny filmovy zazitek. Slusne vykreslene postavy, vyborna atmosfera, hudba. Film s vyssim poslanim, ktery nema slabinu. A jako tresnicka na dortu je nadherna Anna Dymna. Polska kinematografie je strasne nedocenena, minimalne u nas. ()
Tento film sleduje život renomovaného lekára, ktorý skončí tulákom bez domova so stratou pamäti po tom, čo prišiel o rodinu a bol zbitý a udrel si hlavu, a to všetko v krátkom čase. Príbeh pôsobí veľmi reálne a má dojemné momenty bez toho, aby bol povrchný alebo kýčovitý. Príbeh sa pohybuje medzi poľským mestom zo začiatku 20. storočia a životom na dedine z tej istej doby. Hlavného hrdinu si možno ľahko obľúbiť a stotožniť sa s ním, keď prechádza svojimi strasťami a snaží sa dať svoje spomienky a život opäť dokopy. 7/10 ()
Príjemný film, ktorý ma napriek svojmu veku dokázal zaujať aj v dnešnej dobe. Dlhšia stopáž nevadí, dej plynie rýchlo a je pútavý, dokonca aj slovenský dabing sa podaril a môžem ho odporučiť. Celkovo je to pozitívne prekvapenie, plné hodnotenie nedávam hlavne kvôli záveru. 80 % ()
Přiznám se, že film mi léta unikal, lépe řečeno jsem o jeho existenci (i jeho knižní předlohy) neměl ani tušení. O to to včera bylo větší překvapení a jednalo se opravdu o hodně silný a emotivní zážitek. Vypointovaný příběh, který se klidně mohl stát (hranice mezi úspěchem a neúspěchem a existencí a "neexistencí" je opravdu velice úzká), výborné herecké výkony, nádherná Anna Dymna (na těch více než 30, co jí tehdy bylo opravdu nevypadala), zajímavé exteriéry i hudba a hodně velice emotivních scén. Ty ale do silného příběhu patřily a nenechaly diváka ani na chvíli vydechnout či se od příběhu odpoutat. Přesto, že jsem byl do příběhu plně vtažen, několikrát jsem se přistihnul, že se mi "asocioval" Jean Valjean, při některých vesnických scénách zase tak trošku "Želary". Ten název filmu mne zpočátku trochu zmátl, dovedl bych si představit trošku jiný a výstižnější překlad. V té polské kinematografii (a kultuře obecně) je opravdu hodně drahokamů a tento k nim (podle mého názoru) určitě patří. Při mnoha dalších asociacích se mi vybavil i film "Bohové", ale chirurg/mastičkář (Wilczur/Kasiba) zdaleka tolik nehulil :-) ()
Čistá nostalgia.Ako decko by som dala plný počet, dnes už vidím veľa chýb. Ignorujem ich /len na Jamricha ako dabéra si nikdy v ničom nezvyknem a práve tu to začalo/.Pre dnešných mladých asi príliš nudné a vzdialené. ()
Kladivo a dláto ako provizórne chirurgické nástroje, stačí dezinfikovať alkoholom. Staršia klasika, ktorá patrí k tomu najlepšiemu z poľskej tvorby minulého obdobia. Množstvo nezabudnuteľných dojímavých a silných scén zostáva v pamäti aj po rokoch vďaka charizmatickej hlavnej postave. –––– Nite si prosím. – Na vyšívanie? – Nie, na šitie. Hrubé, biele. –––– Nepomáham chudobným ani bohatým, pane. Ja pomáham ľuďom. ()
Videl som len posledných 40 minút, ale spravilo to na mňa dojem. Aj preto zatiaľ 4 hviezdy. ()
Tento druh filmov pozerám zriedka, ale neľutujem.Ako rozprávočka kde sa to všetko zamotá ale koniec dobrý, všetko dobré.Z hlavných protagonistov žiarila ľudskosť a dobrota,takým moja stara mama hovorila "Dobrý člověk". ()
Ako častokrát predtým, čítala som najskôr knižku a potom prišiel film. S profesorom Wilczurom som prežívala jeho zúfalstvo, stratu pamäti, snahu uplatniť sa v živote, bezmocnosť pri snahe spomenúť si na minulosť. Ťažký život na vidieku. Aj postupné záblesky pamäti, vďaka ktorým sa stal dedinským mastičkárom na úrovni vyštudovaného chirurga a tým pádom tŕňom v oku miestneho lekára. Už knižka bola výborná a film s Annou Dymnou a Jerzym Bińczyckim sa stal povinnou výbavou Vianočných filmov našej rodiny. ()
Knihu som čítal, bola výborná. Tento dvojdielny film som videl v televízii a nesklamal ma, bolo to dojímavé. Film hodnotím 80%. ()
Líbilo se mi to od prvního záběru. Má to opravdu nevšední kouzlo založené na naprosté jednoduchosti. Konec působil značně pohádkově, ale ten celkový dojem mi nepokazil. Krásný film s vynikajícím představitelem hlavní role. ()