Drákula roku 72´

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (09.12.2014)

Film, který byl opravdu velmi jemně inspirován skutečnými událostmi, patří v Draculovské sérii k těm lepším. Hodně mě bavilo zasazení celého příběhu do sedmdesátých let. Moderní hudba tomu dodávala spíše punc nějaké dobové detektivky, než hororu, ale vůbec to nevadilo. Cushing si zopakoval svou tradiční roli Van Helsinga a posléze i jeho vnuka. Nutno podotknout, že i v 60 letech má pořád na to zničit samotného hraběte Drákulu. Psychedelická pářka na začátku byla docela zábavná, ale následující rituál vzkříšení, to bylo teprve něco. Naprosto strhující scéna a asi nejlepší scéna ve filmu. Dost mě pobavila "složitá vědecká metoda", kterou Van Helsing přišel na to, že Alucard rovná se Dracula pozpátku:-) (25.07.2008)

Předposlední, z hammerovské série již sedmá část o nesmrtelném hraběti. Stejně jako závěrečný The Satanic Rites of Dracula (1973), i tenhle snímek se odehrává v Londýně na počátku 70. let, kde se podaří oživit legendárního Draculu v podání Christophera Lee. Po stopách mu samozřejmě jde potomek slavného Van Helsinga (opět výborný Peter Cushing), tentokrát je to navíc osobní záležitost díky Helsingovo půvabné vnučce. I když gotické hrady a lesy vystřídaly ulice velkoměsta plná hippies, pravidla hry se nemění. Osamělý hrdina se zase snaží přesvědčit detektiva, s kým mají tu čest, knížete temnot probudí poblázněný fanatik, a na upíry opět platí krucifix či svěcená voda. Jenom ta hudba odpovídá pokvětinové době, což mi do filmu nesedne, ale budiž. Každopádně jeho vzkříšení a následná likvidace jsou pořád zpracovány na slušné úrovni. (17.10.2011)

Zo začiatku to vyzerá ako veľmi zábavná a bizarná démonizácia hnutia hippies, neobratne odkazujúca najmä na Manson Family. Napriek tomu postupne dostávame veľmi konvenčný hammerovský sequel, zakrývajúci svoju vyprahnutosť zasadením deja do dobového Londýna, čím sa resuscituje aspoň najsilnejšia stránka starých hammerovských filmov - vizuál. __ Na prácu filmového štúdia za zenitom to ale nie je žiadna hanba. Vo filme sa unikátne miesi nostalgická túžba za starými (gotickými) časmi a potreba ísť napriek všetkému vpred, kooperujúca so snahou opätovne sa čo najviac zapáčiť publiku. Z konvenčnej draculovskej snímky sa tak stáva počiatok grotesknej labutej piesne draculovskej série, zavŕšenej obskúrnou snímkou The Legend of the 7 Golden Vampires... čas ide vpred a nepremôže ho ani stáročia prežívajúci Dracula. (02.09.2017)

Je to jeden ze dvou filmů s Christopherem Lee v roli starého dobrého hraběte, které u nás vyšly na DVD, a tak jsem se příliš nerozhodoval, jestli ho chci, a jen jsem doufal, že k jeho vychutnání nebude zapotřebí znát těch šest (pět?) předchozích. Nebylo. Vlastně by asi byla zbytečná i sebemenší znalost předlohy, protože Drákula roku 72 je něco tak zvláštního, že je lepší na Brama Stokera nemyslet. Začíná v roce 1872 působivou smrtí Drákuly a Van Helsinga a po pohřbu se střihem na tryskové letadlo přesune o sto let vpřed na večírek zhýralé britské mládeže, který vypadá jako něco, co se Stanleymu Kubrickovi nevešlo do Mechanického pomeranče. Později se policií rozehnaní teenageři z nudy rozhodnou vyvolávat mocnosti pekelné, vůdce party Johnny Alucard (mazaná přesmyčka, ale Van Helsing ji pomocí metody jako z první třídy základní školy odhalí) konečně přivede k životu svého ostrozubého dědečka, Christopher Lee si začne pochutnávat, Scotland Yard rozjede vyšetřování, Van Helsing v podání Petera Cushinga naleští stříbrný nůž a připraví si svěcenou vodu a jeho vnučka se postupně zbaví zbytečných kusů oblečení. Je to dobrý a zábavný film. Vlastně ani moc nevadí, že Drákula paradoxně nedostal příliš prostoru, protože pořád se děje něco zajímavého, napínavého, čas od času i vtipného (souboj Drákuly a Van Helsinga podbarvený groovy soundtrackem, to je jedna z věcí, které se vám budou buď líbit, nebo ne, jiná možnost není)... A nuda takřka neexistuje. (04.09.2015)