Narušení

Tenhle film mě lákal už dlouho, hlavně kvůli obsazení. Když jsem to zkouknul, tak musím uznat, že to všechny herečky zmákly fakt dobře. Mangold sázel na jistotu a nijak moc neriskoval. Obvyklý vývoj hrdinky, která to napřed v blázinci nesnáší pak zjistí že blázince jsou fajn a ke konci jí jí dojde že to tak cool nebude, nás nemine. Aby to nevypadalo jako křivdění (ten film se mi líbil) jsou tu scény, které utkví (hlavně ta v cukrárně). Ke konci už mi to sice přišlo trochu nastavované, ale když neni co dělat tak je to fakt cool podívaná. 70% (15.11.2006)

Chtěli tvůrci pouze ukázat, že psychicky nemocnému člověku je vcelku jedno, jak se jeho diagnóza odborně jmenuje, že se svou diagnózou stává prostě bláznem, kterému okolí, lékaři a ani on sám nerozumějí? I kdyby ano, vadí mi, že psychiatrická léčebna je zde jen lákavým prostředím a nejde se víc do hloubky, sice nám řeknou, že hrdinka trpí hraničním narušením osobnosti, ale dále už se její poruše, kromě atraktivních projevů, moc nevěnují. Nějaké ty deprese, pokus o sebevraždu, polehávání na lehátku a zpovídání se psychiatričce. Také mi, oproti pozdějšímu Mangoldovu "Walk the Line" chybí zdůraznění vlastní aktivity v procesu nápravy, zdůraznění, že je to složitější, než se může zdát. Postava Angeliny je mnohem přístupnější a zajímavější. Její dlouhodobý pobyt v ústavu, v němž našla své místo na světě, mě vlastně zaujal více než příběh hlavní hrdinky. 6/10 (10.06.2006)

Nevyvážený, scénáristicky mírně nezvládnutý příběh z jedné luxusní psychiatrické kliniky... Děj není vůbec propracovaný a vůbec celý film tak nějak drží pohromadě možná jen silou vůle, nebo spíš zejména díky Angelině Jolie, Winoně Ryder a Whoopi Goldberg. Všechny hrají dobře, ale naprosto jednoznačně jim vévodí blonďatá Angeliina s obrovskými kruhy pod očima. Její chování působí tak "přirozeně", jak jen to o bláznovi jen můžete říct. Je skvělá a Oscara dostala opravdu zaslouženě, ale to je asi tak všechno dobré, co můžu k tomuhle filmu říct. (20.02.2008)

Opět si říkám, že bez komentáře hlavní hrdinky by to bylo lepší, protože slyšet její myšlenky a interpretace film dost ponižuje a ubírá sílu věcem, které by mohly lépe mluvit samy za sebe. S tím souvisí to, že mi přijde líto, že je film vyprávěný vyloženě jenom jako deník a nepracuje s událostmi trochu uvážlivěji a s nějakým záměrem. Spousta motivů mi přijde nedohraná na úkor vytváření vztahu mezi Winonou a Angelinou, který mi ale ve výsledku nepřijde tak nosný a zajímavý jako jiné možnosti, které se nabízejí. A přestože mám Winonu ráda, nemůžu přestat snít o tom, že by hlavní hrdinku hrála doopravdy osmnáctiletá dívka. Přirovnávat film k Přeletu nad kukaččím hnízdem mi přijde zcela zcestné, protože filmy pojednávají každý o něčem úplně jiném. Bylo by to stejné, jako srovnávání Gangů New Yorku a Tajemné vraždy na Manhattanu jenom kvůli místu, kde se odehrávají. (09.01.2017)

Pamatuju, jak mnozí šli na film s Winonou Ryder, ale odcházeli z průměrného bijáku, ve kterém se ve vynikajícím světle ukázala jistá Angelina Jolie. Živelná, drzá, zajímavá. Potencionálně silný příběh o tom, kterak mladá dívka koncem šedesátých let spolykala tubu prášků a zapila je něčím ostřejším, a kterak se ocitá v psychiatrické léčebně, je rozmělněný, bezbarvý a k zajímavosti mu leccos schází. Na vině je z docela velké části i režisér James Mangold, který i v předchozí Zemi policajtů zajímavý příběh lehce brzdil. Se svým týmem se držel autobiografické knihy, navíc měl k ruce velmi slušné herce. Bezčasí léčebny je fajn, ale o její podstatě se mnoho nedozvíme, skutečně silné scény rovněž scházejí. Celkově je to monotónní a docela i dost dlouhé. Takže ty tři hvězdy ponechám. (19.08.2015)