Ôgon no inu
Goro, biely pes
Epizody(9)
Obsahy(1)
Japonské dievčatko Reiko Kitamori spokojne nažíva so svojim tatínkom v Tokyu i s jej krásnym a oddaným psíkom Gorom z rodu Kishu. S láskou chodí na hrob svojej mamičky a "rozpráva sa" s ňou, akoby ešte stále bola s ňou. Snaží sa celým srdcom i dušou pomôcť tatínkovi potlačíť smútok, ktorý potláča hlboko vo svojom vnútri. Do života im ale vstúpi otcov dávny priateľ, ktorý ho požiada o ulovenie obrovského medveďa, ktorý mu znepríjemňuje žívot a aj ľuďom na okolí. Otec aj Goro sa vydávajú na ďalekú cestu a Reiko ostáva doma, v Tokyu. Onedlho sa Reiko dozvedá smutnú správu, že otec podľahol zraneniam, ktoré mu spôsobil medveď a Goro sa stratil. Vydáva sa na cestu naprieč Japonskom nájsť svojho psíka a Goro, toto oddané a statočné stvorenie sa vydáva hľadať svoju milovanú Reiko. Čakajú ich dobrodružstvá o akých ani nesnívali... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Mluvilo se o tom všude, řešilo se to po každém díle, a přitom šlo jen o zatoulaného bílého psa, tak v čem je ta pointa úspěchu? Hudba, Reiko, Goro, dobrý dabing ... a smutný pod kůži se zarývající příběh, kdy stejně každý Gorovi fandil ... ()
Těžko říct, jak bych ten seriál vnímal dnes - možná by mě nebavil, možná by mi dokonce připadal pitomý - ale já ho sledoval jako malej kluk, a tenkrát se mi líbil moc! ()
Prostě tomuhle musím dát pět. Jako dítě jsem to naprosto "žrala" a musím říct, že to nevyznívá špatně ani dnes, když jsem dospělá. Zkoukla jsem celé znova ...Dobrá zápletka, postavy i hudba ...Perličkou je, že v Japonsku dnes ten seriál nikdo nezná. Jediné, co mne na tom excelentně vadí, je dabing Jitky Molavcové .-) ()
Nemůžu si pomoct ale tento seriál jsem velice milovala ()
Seriál mého mládí aneb Bílý Bim a černé ucho po Japonsky ()
Ta melodie je rozhodně nesmazatelně zapsána v mé palici, ale ten příběh si pamatuji matně. Avšak si pamatuji, že jsem se na tento seriál koukal moc rád. ()
Jsem měkkej no, já u toho skoro slzel. Nebo opravdu slzel? Už nevím, ale neutekl mi ani díl. ;) ()
Dětství ()
Úplně můj šálek to není, navíc mě nějak minula i ta poslední repríza (v době premiéry jsem byl ještě na houbách). Ale bez debat je to výbornej doják. A zasloužil by si, aby ho ČT po letech vytáhla z archivu. ()
Nechci být sentimentální, ale tohle byl seriál mého dětství (ostatně, asi jako ostatních kdo jej hodnotili) a u každého dílu jsem věrně seděla a brečela. Dodnes si pamatuju tu úvodní melodii, už u ní jsem bulila - jaksi do zásoby. A taky mám v paměti hlášku "zmatený jak Goro před Tokiem", v té době hláška dost frekventovaná. Jo, a každý chtěl mít doma neslyšitelnou píšťalku, a nakonec jí doma měl skutečně kdekdo - jak ten, co k ní měl i psa, tak ti bez hafanů. Co si pamatuju, byla oběma skupinám tak říkajíc k houvnu, i když je možné, že skupina první měla kromě píšťalky i hluché psy… Je to zhruba dvacet let zpátky, co jsem seriál viděla, a z dnešního pohledu bych ho nejspíš hodnotila jinak, přesto, i když je to neobjektivní a nefér, ale už kvůli těm vzpomínkám prostě musím dát za čtyři****. ()
Goro Bílý pes jsem sledoval, jako dítě. Moc jsem se těšil na každý díl, v kterém se objevovala hlavní hrdinka Reiko a její věrný pes Goro. Celkem " In " byla píštalka, s kterou volala svého čtyřnohého kamaráda, měla tak vysoký tón, který slyšel pouze Goro a věděl, kdy je v nebezpečí či naopak. Na 80 léta úžasný japonský seriál **** ()
Goro,Goro,Goro-přichystal jsi mi silný zážitek.Jeden z mála seriálů,který je takzvaně "o něčem".Neskutečně emotivní příběh o nekonečném a oddaném oboustranném přátelství a lásce japonské dívky Reiko a psa Gora plemene kishu.Bohužel jsem to neviděl při premiéře na ČT-viděl jsem to až nyní.Dnes se může seriál zdát až trochu naivní a Reiko mi někdy připadala mírně řečeno pitomá-když třeba v posledním díle dovolí,aby si ten debilní zloduch ještě opřel pušku o její rameno,když střílí po Gorovi.Možná je to úplně jinou japonskou mentalitou.Ale pro mě je důležité,že to dopadlo tak,jak to dopadlo.Někde jsem před tím totiž četl,že to má moc smutný konec a tak jsem se právě toho konce docela obával.Ale stejně jsem seriál "zhltnul" na jeden zátah.Písnička v závěrečných titulcích moc hezká,výkon Gora skvělý a přestože se mi víc líbí akita-inu tak musím uznat,že i toto plemeno je pěkné.Škoda jen,že už to asi u nás nepoběží.Raději budou všude dávat ty americké hovadiny. ()
Vzhľadom k tomu,že tento seriál sme všetci pred tridsiatimi rokmi žrali,tak ho tak aj hodnotím.Dnes samozrejme na to pozeráme inými očami a miestami mi niektoré scény prídu smiešne,ale hodnotím to aj tak na5*.Svojho času sme sedeli zo zatajeným dychom pred TV a nevedeli sme sa dočkať ďalšieho dielu a dnes som sa k nemu vrátila a pozrela so si to na dva razy.Dojímavý a pekný seriál. ()
Magion,Vega, tklivá úvodní melodie a já jsem zase naměkko. ()
Žádnej plyšovej pes, kterýho jsem kdy v životě měl, nemohl mít jiné jméno... Goro a píšťalka. Nezapomenutelná vzpomínka na to, když jsem byl prcek. A úžasná melodie. Ti, kterým je míň, asi nepochopí, že tohle je kult. Že to, že se všechny díly objevily na netu, je neuvěřitelný a sedím u toho a vzpomínám, jak jsme kdysi seděli všichni okolo malý černobílý televize a ubulenejma očima koukali a drželi palce. Tenhle seriál je vyděračskej, manipuluje citama. Kdybych ho měl hodnotit teď, je to stěží na dvě hvězdy, ale za ty vzpomínky a za nostalgii - jasných 100%. ()
Nostalgická vzpomínka... ()
Vedle Hačiko - příběh psa je Goro - bílý pes pro mě druhým televizním počinem, který vypráví o vztahu psa a jeho pána. Krásná a téměř nezapomenutelná úvodní píseň již od začátku evokuje příjemnou atmosféru. Postavy jsou sympatické (to asi i díky výbornému dabingu), ale po pár dílech trochu omrzí děj. Několikrát se opakuje to, že pes je buď zraněný nebo nemocný, někdo ho najde, ošetří ho a pes poté pokračuje v cestě. Příjemný komentář v pozadí, který v menší míře popisuje chování a jednání psa (i když já osobně jsem se tam nedozvěděla nic nového :-)). Sečteno, podtrženo, je to velmi příjemný seriál, i když hlavní postava Reiko mi občas lezla dost na nervy, klady převyšují. ()
Srdcovka z mládí. Žádný seriál se mi nezažral tak hluboko do podvědomí, jako toto japonské devítidílné citové vydírání. Dnes už asi nesnese srovnání s moderními seriály, ale kouzlo které měl díky výjimečné hudbě, exotickému prostředí a sympatické hlavní hrdince s hlasem Jitky Molavcové se nedá jen tak něčím přebít. O mnoho let později jsem si pořídil DVD s originální verzí, abych zjistil jaký hlas vlastně měla herečka Masami Hasegawa. A přitom jsem přišel na to, že některé scény byly úplně zbytečně vystřiženy. Zvláštní je, že originál má s původním zvukem trochu jinou atmosféru. V tomto případě nemůžu jinak, než dát pět hvězd. ()
Z toho psa bych si udělala dobrej gulášek ()