Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
I tento Cimrman je případem, kdy úvodní seminář je zábavnější než samotná hra. Ovšem pokud bych měl srovnat třeba s Poslem z Liptákova, tak ani v besedě se tentokrát nepodařilo nastolit (a hlavně udržet) pravou cimrmanovskou zábavu a pokud k tomu připočítáme slabší hru, tak hodnocení zůstaně jen tak na půl cesty. ()
Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Co jsem si četl recenze na tuto hru, tak chápu, proč má jen 88%. Jiná doba a možná nepochopení záměru. Seminář je všemi celkem kvitován, protože ten se povedl a já ho považuji za nejlepší vůbec, pokud jde o semináře. Hra se povedla ještě, víc problém je prostě nepochopení. Hra je snad jako jediná trochu satirická a dnes už se jí moc lidí smát nebudu až na starší, čí "inteligentnější" jedince. (tím nechci shazovat někoho, kdo tomu nerozumí nebo tomu rozumíme, jen už v té době dlouho nežil nebo v ní nežil vůbec). Hra má v sobě spoustu narážek, že by je člověk nespočítal. (např. Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní... narážka na změny politické změny v Československu a vedení sídlící v Praze - Jen si koledujte, narážka na udávání - Taková píseň už dovede vyburcovat/ Ani si neuvědomuji, jak jsem odvážní - totéž, Písničky nejsou můj obor - rozdělení pracovníků STB na různé oblasti (divadlo, anekdoty, písničky, film), Proč máme na vejložkách tchoře? - Snad vysvětlovat nemusím :D. Někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr - STB všude kam se podíváš - Tak jestli to tu nesmrdí, tím, že se nám tu rozkládá Rakousko - později po premiéře chápáno jako narážka na perestrojku v SSSR.) Prostě geniální inteligenti humor. Bohužel doba je jiná a už to i ti, co to zažili, to moc nevidí. Takže Lijavec - jako hra jedna z nejlepší a asi patří mezi hry DJC pro větší inteligenty, pokud se chcete hodně smát. 100% ()
1031. hodnocený film: V téhle hře, jako by se mi vytratila polovina vtipu i nápadů, kterými cimrmanologové vždy tak hýřili. Už to není taková zábava, jako třeba České nebe nebo Hospoda Na Mýtince. 3* jsou maximem, protože mě to hodně zklamalo a určitě to byla prozatím nejslabší hra, kterou jsem mohl od této tvůrčí skupiny vidět. 3* ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Citát, že Anekdota je ve světě monarchie jako červotoč, Karel Havlíček Borovský nikdy neřekl. Byla to jen finta, jak se vyhnout cenzurním problémům s textem hry. (mnaucz)
- V době, kdy Zdeněk Svěrák hrál ve filmu Obecná škola (1991), byl samozřejmě oholený (jak je vidět ve filmu). Když hraje Zdeněk Svěrák v „Lijavci“ Inspektora, Správcová mu v jedné části hry řekne: „Dej si pozor na obočí dědku šedivej, plesnivej.“ V té době však ještě představitel Správcové dodával „voholenej“. (mnaucz)
- V „Elektrické valčíku“ se zpívá: „Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,“ což byla narážka v té době na současnou politickou situace. „Vedením“ je míněn tehdejší tamní režim a spojení „v Praze“ je zase míněno, že v Praze všichni výše postavení sídlí a je to tam tedy nejpřísnější. (mnaucz)
Reklama