poster

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

  • anglický

    Story from a Housing Estate

  • anglický

    Prefab Story

    (festivalový název)

Komedie

Československo, 1979, 96 min

  • wampilenka
    *****

    Dojem z celého filmu vystihuje scéna, v níž se maminka s kočárkem snaží projít bahnem. Všichni zapadají do bláta, které jakžtakž přebrodí, ale za cenu znečištění nejen sebe, ale i dětí, které nejsou vedeny ani drženy, nýbrž vlečeny. Tahle těžkopádnost, nedokonalost a hlavně ulepenost je příznačná po celý film: ať už je způsobená oním blátem na zemi, rozlitým mlékem, kypící kaší, nánosy očních stínů, nebo plácavou tělesností a pronikavým hlukem. Můžeme se radovat, že ženy jsou ve filmu natolik "emancipované", že postrádají punc "jiného", alternativního a umlčovaného. Co se týče zrůdnosti jsou si dospělí zcela rovni. To "jiné umlčované", tedy starost a zájem, je reprezentováno dítětem, staříkem a černochem. Mladý pár patří také mezi několik málo neopatlaných postav, ale scény vyvolávající závrať, kdy se dívka rozhlíží po balkonech s plínkami a matkách ověšených dětmi, dávají tušit, že "čistota" nebude trvat dlouho. Lepkavou izolaci rodin ve společnosti a jednotlivců v rodinách, podobnou přepážkám mezi byty, automatická pračka nevyřeší.(26.7.2011)

  • mchnk
    ****

    Naprosto učebnicový příklad práce undergroundové, filmové režisérky, která naštěstí patří do velice bohaté sbírky československé kinematografie. Perfektní kontrast "šílené" stavby a "šílené" režisérky. Tento snímek pouze potvrzuje, že vidění filmu paní Chytilové je jedinečné, originální, prostě si to točí jak chce. Filmová punkerka komunistické éry. Éry, která z tohoto snímku přímo přetéká. Betonová džungle v základech, plus pomalu, ale jistě se rodící zárodky civilizačních chorob. Ovšem v těchto výtvorech se bydlí dodnes a nejen, že se v nich bydlí, oni se i renovují, takže buď to je účel splněn, anebo je zde možnost - No tak, když už to stojí, tak to zrenovujeme. Myslím si, že paneláky z našich očí ještě dlouho nezmizí, tak proč se neseznámit blíže. Hvězdičku dolů musím dát za špatný zvuk, jinak je to výborná klasika paní Chytilové.(6.12.2011)

  • Vančura
    *****

    Mistrná satira velké režisérky, před níž pokorně skládám svůj nejhlubší hold. Měl jsem vždy filmy Věry Chytilové rád a líbily se mi, po zhlédnutí jedinečné Panelstory (už jen ten dokonalý titul!) mám ale pocit, že jsem v ní našel spřízněnou duši a považuji se odteď za jejího bezmezného obdivovatele. Ačkoli mi intuice říká, že chování většiny postav v tomto filmu je řekněme... lidsky pochopitelné, osobně nemám problém prohlásit, že pro ně nenacházím nic než bezcitný výsměch, a královsky jsem se u tohoto filmu bavil. Tohle by klidně mohl být oblíbený film všech misantropů. Tak nesmiřitelnou kritiku lidské pokleslosti jsem snad viděl jen ve Formanově snímku Hoří, má panenko, a moc se vlastně nedivím, že Panelstory vůbec nereprízují v televizi, protože by tento skvost působil jako pěst na oko mezi všema těma normalizačníma sračkama, kterejma české obrazovky dodnes přetékají, a plebs by to stejně nepochopil - obzvlášť ten, kterej dodnes v paneláku žije, a že jich teda není vůbec málo. Och, nikdy nepřestanu být Prozřetelnosti dost vděčný za to, že že já jsem nikdy v paneláku žít nemusel.(19.11.2012)

  • Anderton
    ***

    Tak takto by atmosféru nášho normalizačného urbanizmu nezachytili ani ruskí konštruktivisti, ani Jacques Tati. Lepšie povedané, Panelstory mi pripomína oba prístupy, akýsi dokumentačný a ten komediálny. Bohužiaľ ma repetetívnosť výborných detailov časom začala nudiť a to najmä absenciou silnejších príbehov, ktoré by sa mohli aj výraznejšie pretnúť a nebyť iba samostatnými vydarenými scénkami. Pri štátniciach, kde som spracoval otázku našej výstavby od 50tych rokov po koniec 80tych sa rozprúdila diskusia aj o panelovej výstavbe a verte, že to takto nevyzeralo iba vo východnom bloku, podobné problémy s absolútnou premenou charakteru krajiny mali napríklad aj Francúzi, ktorí museli podobné králikárne stavať pre národnostné menšiny a sociálne slabších občanov. 70%.(10.2.2014)

  • tomtomtoma
    ****

    Poměrně dobře přesně a s nadhledem zachycené chování lidí ve stále ještě budovaném panelákovém sídlišti. Satirickou formou je vtipně podáno sebestředné chování lidí, jako jednotlivce, které je netečné k druhým lidem, k sousedům. Každý se chce starat jen sám o sebe, nikdo ostatní ho nezajímá, obrňuje se plotem slepoty. Do velké míry se na charakteru lidí podepsala normalizační doba. Ukazuje typicky českého komunistického člověka se všemi jeho nešvary. Ukazuje lajdáckost, lenost a vychcanost pracujícího člověka (například Oldřich Navrátil v roli Franty). Ukazuje ženskou osobu jako velmi přizpůsobivou okolnostem a která dává většinou raději přednost úkrytu v manželství, protože nechtějí být samy a většinou nemají žádné osobní ambice, až na tu mít se bez práce dobře (ale vše má své proti). Ukazuje neochotu až strach druhému pomoci, protože to přece nemohou myslet vážně, že po nich něco chtějí (například Jiří Kodet v roli herce). A jediný děda (Antonín Vaňha) utíká před neochotou, pokrytectvím a sobectvím z nově budovaného sídliště zpět na venkov.(8.11.2009)

  • - Do širokej kinodistribúcie sa snímka dostal až v roku 1988, deväť rokov po svojom natočení, a to len vďaka tomu, že bol v roku 1987 veľmi priaznivo prijatý na filmovom festivale v Moskve. (Raccoon.city)

  • - Panelstory začala Chytilová točit poté, co jí Filmové studio Barrandov zastavilo natáčení Kalamity, do značné míry proto, aby mohla Kalamitu dokončit. (BoredSeal)

  • - Režisérka Věra Chytilová potíže s povolením filmu vyřešila to po svém: vyčíhla si stranického kulturního ideologa Müllera po nedělním obědě, jak u sebe doma umýval nádobí, přelezla plot, vlezla k němu do kuchyně, vzala utěrku a začala utírat talíře a přitom do něho tak dlouho hustila, až jí film povolil. (raininface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace