poster

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

  • anglický

    Story from a Housing Estate

  • anglický

    Prefab Story

    (festivalový název)

Komedie

Československo, 1979, 96 min

  • noriaki
    **

    Nemůžu říct že bych nesouhlasil s myšlenkou výpovědi, vadí mi jen její forma. Hystericky uječená freska se tluče s původní ideou anonymního sídliště plného lhostejných a vykořeněných lidí. Ani na vysokoškolských kolejích není takový brajgl, jako v obyčejném paneláku viděném očima Věry Chytilové. Při sledování jsem si vzpomněl na De Sicovi a Felliniho filmy a vůbec na celý neorealismus a jeho intimní kontakt s pulzujícím městským životem. Myšlenkové podhoubí je ovšem přesně opačné. Tam kde paní režisérka ukazuje prospěchářství, odmítání zodpovědnosti a neochotu k navazování vztahů, tam Italové předkládají soudržnost, vlídnost a zájem o o druhé. Ve výsledku jsou obě komunity zobrazované podobným způsobem. Jižní město, i ulice Říma vypadají téměř stejně. A to je, troufnu si tvrdit, úplně špatně.(9.4.2013)

  • tomtomtoma
    ****

    Poměrně dobře přesně a s nadhledem zachycené chování lidí ve stále ještě budovaném panelákovém sídlišti. Satirickou formou je vtipně podáno sebestředné chování lidí, jako jednotlivce, které je netečné k druhým lidem, k sousedům. Každý se chce starat jen sám o sebe, nikdo ostatní ho nezajímá, obrňuje se plotem slepoty. Do velké míry se na charakteru lidí podepsala normalizační doba. Ukazuje typicky českého komunistického člověka se všemi jeho nešvary. Ukazuje lajdáckost, lenost a vychcanost pracujícího člověka (například Oldřich Navrátil v roli Franty). Ukazuje ženskou osobu jako velmi přizpůsobivou okolnostem a která dává většinou raději přednost úkrytu v manželství, protože nechtějí být samy a většinou nemají žádné osobní ambice, až na tu mít se bez práce dobře (ale vše má své proti). Ukazuje neochotu až strach druhému pomoci, protože to přece nemohou myslet vážně, že po nich něco chtějí (například Jiří Kodet v roli herce). A jediný děda (Antonín Vaňha) utíká před neochotou, pokrytectvím a sobectvím z nově budovaného sídliště zpět na venkov.(8.11.2009)

  • lupuscanis
    *****

    VĚRA CHYTILOVÁ, PANELSTORY aneb JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ (1979) ________Úder na solar plexus politováníhodného STAVU VĚCÍ v naší domovině na přelomu 70. a 80. let minulého století. Všudypřítomná estetika ošklivosti, glajchšaltu a rozklíženosti rozežírá vztahy mezi lidskými bytostmi, proniká hluboko, až do jejich duší a srdcí. Přesný obraz etickým marasmem infikované vyživující matrice, v jejímž objetí vyrůstali a z jejíhož prsu sáli dnešní matky a otcové. Snad teprve teď, v čase, který právě prožíváme, tedy o třicet let později, je zřejmé, že výpověď filmu je nesmlouvavým dokumentem doby i svědectvím o tom, jak v nás nepřestalo bujet to, co do nás tato doba zasela, a co ve vleku zhoubné setrvačnosti stále rozséváme dál. ___ Citově labilní instrumenty filmové řeči, z nichž je třeba podtrhnout alespoň kameru, střih a hudbu, neexhibují, tvoří dokonalý celek se žalujícím nářkem, který se dere z autorčina tvůrčího hrdla.(3.3.2009)

  • BoredSeal
    *****

    Šokující. Věře Chytilové se v tomhle psychárně podařilo zachytit z marastu komunismu víc než se dočkáme v politických dílkách. Chaos, zlodějina, flákání, hromada lidí, kteří se starají o svoje pohodlí a dávají si pozor, aby se do něčeho nenamočili, to je prostě síla. Spleť miniepizod z životů běžných lidi plus vizuální styl, ironické prostřihy výstavby s lidskými příběhy, chaotický hudební doprovod, jedna trpká pointa za druhou a to vše v autentické výstavbě panelového sídliště. Prostě asi nejlepší film Chytilové. Komunisti jí za Panelstory asi nepoděkovali. Ale i když se Panelstory zdá být kritikou komunistického režimu (o politice nepadne ani slovo), přijde mi spíš jako kritika života v režimu a lidí, respektive jejich charakteru v něm. Chytilová se celou svojí režijní tvorbu snažila pozorovat lidi v Československu a jejich mentalitu nebo chování, za komunismu a po něm, akorát že po revoluci její filmy pro většinu lidí postrádají vědomého protivníka, proti kterému by film byl namířen. Ale on tam pořád je... český člověk. Proto už tolik Chytilová po roce 1989 lidi s vyjímkou privatizačního opusu Dědictví nebere. Jestli filmový divák hledá odpověď, jak je možné, že po sovětské invazi a prozření v roce 1968 lidi rychle sklapli a překousli normalizaci, v Panelstory najde částečnou odpověď.(29.12.2009)

  • pabulator
    ****

    Nic jiného než šedošedá všední šeď a komančská depka tu není k vidění. Těch lidí mě někdy bylo opravdu líto ,když si pomyslím,že bych musel vyrůstat v téhle betové džungli tak bych se asi oběsil na nejbližším kandelábru za doprovodu příšerné hudby,která celou bezvýchodnost situace řádně podbarvuje a činí existenci staveniště ještě nesnesitelnější otázkou zůstává jestli by mě po cestě nesrazil bagr nebo by mě nějaký malý nevychovaný smrad neukradl lano.(23.5.2013)

  • - Panelstory začala Chytilová točit poté, co jí Filmové studio Barrandov zastavilo natáčení Kalamity, do značné míry proto, aby mohla Kalamitu dokončit. (BoredSeal)

  • - Film se stříhal tři měsíce. Střihač Jiří Brožek, v té době partner režisérky, dostal za střih cenu na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Chytilová cenu dostat nesměla. (BoredSeal)

  • - Režisérka Věra Chytilová potíže s povolením filmu vyřešila to po svém: vyčíhla si stranického kulturního ideologa Müllera po nedělním obědě, jak u sebe doma umýval nádobí, přelezla plot, vlezla k němu do kuchyně, vzala utěrku a začala utírat talíře a přitom do něho tak dlouho hustila, až jí film povolil. (raininface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace