Pytel blech

Nevím, jestli by Chytilové v tehdejším Studiu populárně vědeckých filmů prošel dokument z téhož prostředí. Zřejmě by se musela zřeknout neadoračního vykreslení autorit, k nimž je kamera mnohem méně empatická než k dívkám (při domluvě soudruhů a soudružek chvíli hledí kamsi do stropu). Zvolenou formu hraného dokumentu považuji za ideální. Autentické jsou děvčice svým „kurnikšopováním“ i svým jednáním (neoblíbené prominentce klidně vybílí balík s proviantem). Kamera tupě nekouká z kouta, chová se jako jedna z postav, ke které se ostatní hrdinky otáčejí a vtahují nás tak do svého spikleneckého kroužku. Vychovatelé jako kdyby na druhou stranu kameru, tedy Evu, ani neviděli, a nemohli tudíž ovlivňovat svůj výsledný obraz, čímž režisérka poměrně jasně prozrazuje, na čí straně stojí. Film ale zároveň znejasňuje, jestli je více dokumentem, či tragikomedií. Znaky toho prvního nese mimoobrazový komentář, pronášený ale šepotem, takže může jít o dodatečně namluvené věty (tzn. o prvek dokumentaristický) stejně dobře jako o Evinu aktuální vnitřní řeč (tzn. o prvek filmu hraného). Nelze vyčítat formální neukotvenost filmu, jenž si s ní takhle vtipně hraje. 80% (06.06.2018)

// Tož nebylo to tak špatné, kdeže - nadruhou stranu ale ani kdovíjak převratné, revoluční, zábavné natolik, abych tomu musel přisuzovat větší váhu, než to vlastně má. Ano, je to nová vlna, pořád je to ale jenom víceméně "fajn" debut. (11.05.2013)

Velmi živý film, který by udělal líp, kdyby se rozhodl mezi krátkometrážním a dlouhomotrážním formátem. Délka (buď málo, nebo moc) přesto nesráží výsledek o tolik. 3 a 1/2 (23.03.2014)

Před odvysíláním snímku na ČT běžel díl seriálu Zlatá šedesátá věnovaný Věře Chytilové a já si znovu připomněl, čím vším je mi ta žena protivná. Její vyhraněný feminismus a povahová dominance si prostě s mým hodnotovým žebříčkem a povahou nějak nesedly. Mimo jiné vyslovila zajímavou větu, že příběh je vábnička pro blbce, kterou používala, když nebylo zbytí, protože příběh je to poslední, co by ji zajímalo. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme si tak nesedli, a s výjimkou Faunova velmi pozdního odpoledne a Šaška a královny jsme se míjeli. Pytel blech představuje svým způsobem protipól Formanových snímků, které mě naopak fascinovaly. Obojí spadá pod škatulku české nové vlny a přece je výsledek tak dramaticky rozdílný. Její první filmy mi víc než co jiného připomínají režijní cvičení na FAMU a mapování možností filmového média. Snímek o dívkách v internátě je plný banalit a připomíná kupu kvočen na malém dvorečku. Celkový dojem: 35 %. (29.03.2016)

Vtipná sonda do života dívek nejmenovaného textilního závodu. Rozhodně oceňuju ten nápad s novickou, která nám pomocí očí (resp. kamery) zprostředkovává dění kolem sebe a své samozřejmě dělá i její svérázný komentář (okořeněný nářečím). Některé zábavné scény či pasáže, jako např. povídání o filmu, debata o vojně, či „tribunál lidu“ opravdu stály za to. A přestože jsou snad všechny dívky pěkně potrefené slepice, stejně diváka baví poslouchat jejich praštěné mudrování. Za mě to budou silné 4*. „Prosím, pozor děvčata! Nevyklánějte se a nebavte se z oken. Není to hezké a vy to nemáte zapotřebí.“ (31.05.2014)

Bůh je pára. (30.01.2021)

"Jano, buď přece rozumná, vidíš, že to s Tebou myslíme dobře! Měj rozum a konečně nám řekni, proč tak špatně pracuješ! Nemůžeš být tak bezohledná, přece na našem místě bys nejednala jinak, než jak jednáme my!"                  Já a paní Chytilová si příliš nerozumíme. Dokumenty o ní mě baví, uznávám, že to byla velice zajímavá žena. Ale z jejich filmů nejsem lidově řečeno odvařená. Pytel blech se mele hodně dlouho. Kdybych to nechtěla vidět až do konce, určitě bych to vypnula dříve než v půlce. Hraný dokument podle scénáře, tedy rádoby přirozený. Holky reagují vcelku dobře. Komentáře Helgy Čočkové působily spíš rušivě. Hlášky z tzv. schůze jsou ovšem perla nad perly! Tahle nová vlna se vlní zkrátka na jiných vlnových délkách. (18.09.2014)

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)

Věra Chytilová stylizuje diváka i sebe do role bažantky Evy Gálové, a naprosto perfektním a osobitým způsobem, nám představuje obyčejné strasti i slasti internátního soužití šedesátkových děvčat a jejich soudružek vychovatelek. Zároveň si troufám říci, že tímto ukazuje svým spolužákům z FAMU, jakým směrem by se ona Nová vlna měla ubírat. Skvostný dialekt i doprovodný komentář pozorující holčiny. Vynikající režie i soudružské popichování (diskuze o Bohu, či dívčí rebelantství). Zobrazení autentičnosti v kvalitě nejvyšší. Humor, lehké drámo, ale hlavně skvělé provedení. (06.07.2014)

Česká nová vlna v tom pravom zmysle slova. Generačné rozdiely, dokumentárnosť, oddramatizovanie, chatrný dej atď. Chytilová natočila kratšiu verziu toho, s čím prišiel Forman. Nesnaží sa byť však vtipná, skôr len avantgardná. Posolstvo ale jej film má. Je akýmsi sympatickým pokusom a prípravou na neskoršie skutočne veľké režisérkine filmy. P.S. Prečo majú všetky dievčatá vo filme krátke účesy? (27.04.2015)

Tenhle středometrážní film vlastně ani nevypadá jako hraný, což je poklona hlavně pro paní režisérku. Ta na vyvolání tohoto efektu cíleně pracovala, mimo jiné použitím nehereček a improvizovanými dialogy. Možná vás ty holky budou svým rozjíveným chováním štvát, ale to už je na vás. Dialogy jsou většinou o banalitách, což také přispívá ke zdání autenticity, kterou jinak vytváří hlavně výborná práce kameramana Jaromíra Šofra. (12.07.2013)

Hezky odposlouchaný dobový slovník a starosti dívek. (09.04.2020)

Mezi autenticitou a otravností nebyla už dlouho taková součinnost... Začínající Věra Chytilová zachytila dívčí internát bez zmírňujících zásahů. Její film připomíná cvičení v možnostech média, což ho činí poměrně nestravitelným ke sledování. Dívky nepřinášejí velká témata, baví se o banalitách. Při hlučné konverzaci se odhaluje jejich postoj ke každodenním radostem i strastem, který se s nimi pravděpodobně táhl do konce života. Sklon režisérky moralizovat zůstal upozaděn, nemluvě o ironickém pozorování bezradných autorit. Chytilová dokázala protagonistky přesvědčit, aby tzv. nevystoupily z role. Proto jsem úplně nepochopil vytvoření umělé postavy sledující a komentující děj. Dívka z Moravy ani jednou nevstoupí do záběru, ani jednou nezačne komunikovat se zbytkem. Svými vnitřními monology tvůrčí metodu pozorování nikterak nerozvíjí (proč by se mělo slídivé oko kamery zhmotnit v konkrétní osobu?), takže tento experiment vyzněl do ztracena. Intuitivní struktura měla zřejmě za následek poměrně nevšední minutáž – krátký film to není, k dlouhometrážnímu schází několik minut. Důležitý byl nepochybně pro režisérku, ale vždy dám přednost filmům, k nimž se odrazila po této zkušenosti. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

Ten film je plný, doslova nabušený, neskutečnými hláškami. „Nevyklánějte se z oken. Není to hezké a hlavně to nemáte zapotřebí. Jde hlavně o pokoj 25....“ Asi to nebylo myšleno jako komedie, ten kritický hlas tam je dost znatelný, ale po těch mnoha desítkách let se z toho stala výborná a zábavná komedie. Ona Chytilová byla vždycky rebelka. Podniková schůze řešící rebelující zaměstnankyni je naprosto ultimátní. Stejně jako komentující hlas v po našimu řeči. Slovo boračisko jsem fakt už strašně dlouho neslyšel. (18.11.2012)

Jak výstižný název pro internát plný budoucích přadlenek. Měla jsem pocit, že sleduji spíše polodokument než drama. Chovaly se a mluvily ty dívčiny naprosto věrohodně a přirozeně. Taktéž se režisérce podařilo pěkně vykreslit atmosféru soudružského blábolení na jedné z tehdejších závodních schůzí. (29.04.2014)

„Soudružko, Mája jí řekla, že žádný bůh není, tak Miladka jí za to dala přes hubu a teď sama bečí.“ -„To není pravda, já jsem řekla, že bůh je pára!“ -„Tak naši nás doma honíjú do kostela a ve škole nám říkají, že žádný bůh není, to je zajímavé..“ -„Tak jak to teda je?“-„Děvčata, dneska už to asi nevyřešíme, počkejte na to, řeknu o tom soudružce vedoucí a uděláme si o tom besedu.“ (31.05.2014)

Vec, ktorá ide úplne mimo mňa. Iritujúce, nezaujímavé, plné uškriekaných báb, ktoré by bolo treba poriadne pretiahnuť. Jasný dôkaz hlúposti socializmu pri vzdelávaní mládeže. Možno, že keď sa ktokoľvek iný na príbeh pozrie uvidí pripomenutie doby, alebo sa pousmeje nad niektorými praktikami, ale ja som si celých 40 minút želal aby tam niekto prišiel a všetkých zabil. Aspoň že tá hlavná delikventka bola kočka. Ale čo sa týka hodnoty, alebo môjho záujmu nula bodov. (20.05.2012)

Zajímavý snímek natočený z pohledu jedné z dívek dívčího internátu nám ukazuje rozdíl mezi dnešní a tehdejší mládeží, v jejich myšlení a pohledu na svět, jejich vzdorovitosti, která se dnes nosí a tenkrát rozvracela morálku celého kolektivu. (23.07.2016)

I po tolika letech....stále nestárnoucí a svěží. (30.04.2012)

Hraný dokument, hmmm. A jak by vypadal ten nehraný? To by mně fakt zajímalo.Bylo by to asi moc pékné tóčo. To by ten pytel blech taky paní režisérka nemusela vůbec pochytat. Když je někde víc holek pohromadě, tak je to vždycky mazec. Kamera a objektiv foťáku snese všechno. Pobavila jsem se a zavzpomínala na svoje školní léta, ale na intru jsem nebyla. (01.02.2017)