Můj otec a ostatní muži

Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. (09.12.2003)

Blablablablabla... Glasnostrojka s tenzeminapětímitlaky coby nechtěná šaškárna a z kundy vycucaný blábol (A.S. zde želbohu i jako scénáristka), místy až kome/r/diálně působící výtok jako odraz doby očima starších vytrendovaných... °-o . . . Hm, tak i Sedláčková si osedlala dobu normalizační a převratové minulosti (a trudný >pobyt< provařené trubky intelektuálky -sic!- v emigraci, hahaha...), bohužel pro věc tou nejstupidnější současnou šoumalizační telenovelovou formou... . . . A ty >úžasné< pitvořící se kreaturky v rolích napříč dámským héreckým spektrem, hrnoucí a deklamující z tlamiček předepsané repliky, fíííha... Je to vlastně pořád dokola... Sem až dospěla ve své podbízivé a hloupé plytkosti popřevratová televizácká tvorba. Něco pitvat dopodrobna by už bylo zase jen dalším házením hrachu na - za veřejné prachy - >jimi< vyráběné >jejich< vyprázdněné formou i obsahem blbučké sračky... - - - P.S. Jó "osmačtyřicítka"! Tak škoda, že to není bouchačka. Tou by si mohla Andrejka vpálit kulku do hlavy... %-))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >veřejnosrádní< , hodnocení při repete 21.12.2011 na >ostatkové jebničce< 444., komentář zde jako jebemnáctý - 21.12.2011) (21.12.2011)

Konec docela dementní. Chytila jsem v televizi nejdřív druhou půlku, tak jsem očekávala podobnou demenci i v první polovině. Když jsem pak na to koukala, překvapilo mě, že Vilhelmová, kterou většinou buď nemusím, nebo nemůžu, hraje celkem slušně - dokonce bych řekla až dobře. Druhým překvapením byl Trojan, kterej byl taky slušnej, a k tomu ji slušně (uvěřitelně) zmydlil. A bylo to tak z čistýho nebe, že jsem se až lekla, to se mi nestává, takže hvězdička navíc. (20.01.2018)

Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. (16.02.2018)

Tatínek na ministerstvu, dcerunka místy nerudná, listopad 1989 za dveřmi. Nosný příběh však nenabízí nic zásadního a zapamatovatelného. Inscenační počin Andrey Sedláčkové (která mi pravda nikdy neučarovala) je ale relativně svěží a uvěřitelnou záležitostí, která si průměrné hodnocení zaslouží zejména pro herecké obsazení (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Kaiser..).. (25.11.2006)