Můj otec a ostatní muži

Jako volné pokračování filmečku Ze života pubescentky to sice nedává moc smysl, ale jako samostatné dílko by to byla taková klasická tvorba tehdejší ČT. Herecky je to naprosto jasné, Wilhelmová, Geislerová, Trojan... a obsahově lehká nostalgie po době před listopadem 89. Hodně autobiografických prvků, trocha té Paříže, následné devadesátkové naivity a hlavně ta Táňa, která se tváří, jako by pořád hrála tu pubescentku. Tyhle autorské počiny mají často velmi mírného dramaturga a v tomhle případě je to skutečně průser. Chápu, že se Sedláčková potřebovala vyjádřit, ale odstup ani nadhled se nedostavil. (02.05.2020)

Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. (16.02.2018)

Nový TV film se pokusil ukázat život v totalitním Československu. Jelikož mám stále v paměti před pár týdny uvedený TV film "PF 77", nabízí se srovnání. Potvrdilo se, že obsazení kvalitními herci ještě úspěch nezaručí. Především je to rozdílná kvalita scénáře a také režie. Jednotlivé postavy nedostaly dost prostoru na nějaké hlubší zamyšlení nad jejich osudem. Škoda. ... Zdálo se to jenom mně, že Tatiana Vilhelmová nebyla zrovna v nejlepší formě ? (10.12.2003)

Tady někteří zmiňují, že film postrádal skutečné drama a Tatiana Vilhelmová nebyl zrovna v nejlepší formě. Vezmu-li to popořádku, tak musím souhlasit. Film v podstatě obsahoval ve zkratce zhruba chlastání, sex Tatiany s jedním chlapem, druhým chlapem, trocha dobových reálií ve smyslu, jak ten komunismus hrozný byl, sex, chlastání, Francie, zase sex a zase chlastání, návrat zpět. Hlavní hrdinka přechází postupně z postele do postele a rozhoduje se, co se svým životem dál. Sama za sebe působí nevyrovnaným dojmem, neví co chce a zda jí vůbec režim vadí či ne. Studovat ano, otec ve straně ne. Emigrovat ano, ale vrátit se také. Chlap ji zbil, ale po prvotních zmatcích v hlavě se k němu vrátí. Opravdu děj postrádal nějakou ucelenou linku, působil chaoticky a nelíbil se mi ani scénář. Tím spíš haprovala hudba. Bohužel, tohle je velmi neuspořádaný nápad, který někdo vzal a jako zmuchlaný papír se jen pokusil narovnat. Ale stejně jako ten papír už nebude nikdy narovnaný, tenhle film už navždy zůstane takový ať v něm hrají herecké hvězdy či nikoli. Pokud se mám vyjádřit k hlavní herečce, řekl bych asi toto, při vší úctě k ní, je jen málo filmů ve kterých podle mě zazářila. Jinak je to docela průměrná ne-li podprůměrná herečka. (18.01.2018)

Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) (14.12.2014)