Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrají:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (více)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% ()
Tatínek na ministerstvu, dcerunka místy nerudná, listopad 1989 za dveřmi. Nosný příběh však nenabízí nic zásadního a zapamatovatelného. Inscenační počin Andrey Sedláčkové (která mi pravda nikdy neučarovala) je ale relativně svěží a uvěřitelnou záležitostí, která si průměrné hodnocení zaslouží zejména pro herecké obsazení (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Kaiser..).. ()
Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. ()
Konec docela dementní. Chytila jsem v televizi nejdřív druhou půlku, tak jsem očekávala podobnou demenci i v první polovině. Když jsem pak na to koukala, překvapilo mě, že Vilhelmová, kterou většinou buď nemusím, nebo nemůžu, hraje celkem slušně - dokonce bych řekla až dobře. Druhým překvapením byl Trojan, kterej byl taky slušnej, a k tomu ji slušně (uvěřitelně) zmydlil. A bylo to tak z čistýho nebe, že jsem se až lekla, to se mi nestává, takže hvězdička navíc. ()
Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) ()
Reklama