The White World According to Daliborek
Svet podľa Daliborka
VOD (5)
Obsahy(1)
Svět podle Daliborka je filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova, kterého štáb Víta Klusáka sledoval po dobu dvou let (2015 - 2016). Dalibor K. (37) pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně, maluje a je radikální neonacista. Blíží se mu čtyřicítka, ale doposud neprožil plnohodnotný vztah se ženou, bydlí totiž stále se svojí matkou Věrou (63). Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Nesnáší svůj život, ale neví, co změnit. Natáčení obrazů ze života nácka s uměleckými ambicemi započalo ve chvíli, kdy se Daliborova matka seznámila přes Facebook se Slovákem Vladimírem (47), který s oblibou říká, že by "z cikánů udělal asfalt". Tragikomický vhled do světa "obyčejných slušných Čechů", kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi. (Bontonfilm)
(více)Recenze (397)
Problém je, že tohle je z 90 % spíš regulérní sitcom než dokument. Nebo... "problém". Teď je na nás, abysme z Daliborka udělali kultovní studnici hlášek, jakýhosi Ivánka týhle dekády, jinak mrháme potenciálem. “Já jsem jenom nosič vody draku” má už teď jasnej protipól v "Já si připadám jako hodiny, víš jak, chodim dopředu, dozadu...". Typický nevyzpytatelný vychcánci, tyhlety hodiny. ()
Svět podle Vladimíra. Nahned. ()
Velmi smutný příběh jedné ženy, matky, přítelkyně. ()
Formálně povedený film (ale špatný dokument), a obsahově velmi rozporuplné dílo. Za ňoumu v kontextu filmu považuji Klusáka, který je špatným dokumentaristou (nenechává nestranný pohled, naopak). Toto není tak dokument, ale především tahání špíny - což ukazuje v mém pohledu jen na omezenost autora (a alibismus s vidinou cílové skupiny, která si u filmu zvedne si ego, aneb zesměšním někoho s nesprávným ideálem). ()
hudba Vladimíra Godára je skvělá ()
Hraný film, který se tváří jako reálný dokument. Výsledek je pak velmi trapný počin Víta Klusáka. Herecké výkony Dalibora Krupičky, ani nemá moc velký smysl hodnotit. PS: Příště by se měl Vít Klusák věnovat klasickému dokumentu a nepokoušet se o podvrh na diváky. ()
Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek. ()
Divím se, že nesedí... ()
Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. ()
Proč se tu spousta lidí snaží kritizovat to, co není třeba ve filmu hledat? Tohle přece není "dokument" o náckovství, který o tom vypráví komplexně a každému dojde, že ty scény nejsou plně reálně někdy určitě přihrané. Ono jak by to asi jinak natočili, to měl štáb trávit 2,5 roky v Prostějově a doufat, že něco zachytí? Já to vnímal jako vyobrazení člověka typu "Daliborek" ve kterém je krásně vidět, jak se na světí dívá, jak uvažuje a jak žije a myslím, že tohle vyobrazení vůbec není daleko od většího množství reálných lidí. To je vše, co bych v tom hledal a je to vyobrazeno skvěle. Co mi trošku chybí, je hlubší rozbor cesty k tomuhle směru a větší vykreslení jeho mládí a vztahu s otcem. Byl jsem na premiéře za účasti Režiséra, tak nám tyhle otázky zodpověděl, ale hádám, že divák v Cinestaru tyhle možnosti nemá. A je pravda, že ta Osvětim už trošku nebyla nutná a nucená scéna. ()
Strašně těžko hodnotitelná věc, protože se nejedná vyloženě o dokument, ani o mockument, ale ani o ryze hraný film. Spíše něco mezi. Ta forma zpracování je natolik kontroverzní, že chápu odpady, které to odstřelí jako "klusákovo fake video," ale zároveň k tomu nevidím důvod, protože je to je jako jakýsi "dokument formou rekonstrukce s reálnými lidmi a reálnými názory" v mnoha rozhovorech přiznané. A docela (ne)hezky to prezentuje, jací lidé mezi námi žiji (a není jich málo) a jak možná z nedostatku inteligence, ale především nedostatečného vzdělání mimózně zkreslené světonázory mohou mít. A kromě toho všeho je fakt slušná (tragi)komedie. Daliborek sice nebude nejostřejší tužka v penále, ale přes to všechno je to do jisté míry zároveň i hláškující sympaťák. Klusák není moc dobrý dokumentarista z tradičního úhlu pohledu (stále jsem mu neodpustil ten vysoce tendenční dokument o Tanvaldu), ale musí se mu nechat, že točí vtahující komentáře silných společenských témat a šikovně je mezi širokou veřejností popularizuje. edit: Po přečtení rozhovorů o hvězdu zvyšuji. Opravdu vtahující nahlédnutí do zcela odlišného smýšlení a důkaz, jak zásadně někdy člověka dokáže formovat rodina a obecně sociální prostředí, ve kterém vyrůstá. ()
Půjdu proti proudu. Dám trošku jiný pohled než všichni okolo. Odsuzovat a ukazovat prstem umí každý, ale v tomto "dokumentu" není žádný prostor pro jiný pohled než nesympatizovaní s hlavní postavou. Víte o co mi jde, když vezmete Třeštíkovou, tak máte možnost díky nestranným informacím sympatizovat s nepoučitelným recidivistou Reném nebo feťačkou Katkou, ale tady dostanete jeden nelichotivý pohled, kterému je lehké se zasmát, ale žádnou možnost se s postavou alespoň v něčem ztotožnit nebo mít možnost pochopit její konání nebo si to u sebe obhájit není zde žádná otevřená zpověď. Hraná forma ztrácí na jakékoliv autentičnosti. Je zde prý cca 30% realných záběrů a já se nemohu zbavit dojmu, že amatérský herec Dalibor přehrává "jako" scénky ze svého života, které filmařům přisly fajn a vlastně ani netuší do čeho byl vmanipulován. Možná ani netušil, že to bude vydáváno za dokument. Celou stopáž sledujete film, který má být ledovým epilogem přesměrován na dokument. Proč to tam jako bylo? Měl snad hodný pan režisér ještě více ukázat prstem na toho, kdo je tady ten špatný?? Víta Klusáka jsem měl rád, ale tímto mě vyloženě naštval. Není zde jakýkoliv prostor pro Dalibora a jeho obranu napadá mě jedna drobná scéna. Třeba v rozhovoru na Seznamu jsem nabyl dojmu, že ústřední hrdina je panic a nebyl jsem sám (pecka kombinace s náckovstvím že jo) a po projekci jsem se dozvěděl, že Daliborovi zlomila srdce jedna žena, se kterou se 3x vyspal než se vrátila zpět k manželovi, což pár sedící za mnou komentoval zklamaně "jé, já myslela, že to byl panic" a takových podivností bych našel více. *Musel jsem udělat Edit tohodle komentu. Vadí mě jednostranný portrét, ve kterém není možnost se obhájit. Uspokojení bych našel v tom, že se pak ukáže že to měla být hraná sonda do našich životů abychom si uvědomili jak jednoduché je někoho odsoudit na základě jednoho pohledu. Takže apeluji na všechny, co hanlivě komentují pod trailerem "co to je za individum", ať začnou používat mozek a přemýšlet nad informacemi, které dostávají. Což se dá aplikovat na jákékoliv dění např. na internetu. ()
Možná je to jen dokument o tom, jak se citlivý nácek Daliborek a jeho narušení, životem spráskaní blízcí chovají před kamerou. To mi ale ani v nejmenším nevadí a v kontextu tohoto pojetí plně přijímám i Klusákův závěrečný zásah. Film praskl mou sociální bublinu, díky čemuž jsem na plátno téměř stále zírala s otevřenou pusou. Smála jsem se a chtělo se mi brečet. Nadávala jsem na idioty a současně jsem věděla, že nemám právo soudit. Bylo mi z nich na blití a bylo mi jich líto. ()
Mám sice hodně zvrhlej smysl pro humor, ale tohle byl sitcom dosť akože na pi.u... Experimentální hrátky s hranicemi stupidity pro pobavení diváků nestály za jedinou vteřinu rozrušení té staré paní u osvětimské brány. Tohle je, pánové, karmicky na pováženou. ()
Po hrozně dlouhé době jsem zase viděl film z jehož sdělení mi bylo regulérně na zblití.. Tu formu-která film nemilosrdně uvrhla do hlubin modrých čísel- naprosto chápu. Je mi úplně jasné, že takhle, pod alibistickým štítem inscenace, se celá ta mutantní famílie mohla otevřít mnohem více než kdyby si Klusák hrál na tradicionalistu. Ty scény které zinscenované nejsou jasně ukazují, že vše co je řečeno ve scénách inscenovaných platí a žádná fikce se (bohužel)nekoná. Klusákův káravý (a tolik kritizovaný) vpád do děje na konci chápu. Je mi docela jasné, že nešlo o ostentativní projev morální nadřazenosti, ale o jakousi akutní sebeobranu ve chvíli kdy trapnost Dalibora dosáhla takové hranice, že začala cákat i na samotné filmaře a ti se museli vůči tomu dementovi vymezit a zároveň se jaksi nepřímo omluvit..... Mimochodem, naprosto děsivý byl už ten zájezdový autobus potištěný reklamou: Pojeďte do Osvětimi...Výlet za emocemi.. To je cynismus hodně hrubého zrna. ()
Ten Klusák je prostě pojebávač :) ()
Takový protipól More Miko. ()
Plně se ztotožňuju s komentářem uživatele Marigold. Komu se ho nechce dohledávat, tak abych řekl i něco svého, ve zkratce bych se vyjádřil zhruba tak, že s tímto počinem mám ten problém, že jsem během jeho sledování nenabyl dojmu, že sleduju dokument, jenž by říkal něco relevantního (o problému možné radikalizace české společnosti a jejich podobách), nýbrž špatně napsanou a špatně zahranou komedii. Až dostanete ten nápad prozkoumávat tvorbu tohoto dokumentaristy (kterýžto nápad bych i podporoval), tak o nic nepřijdete, když Daliborka vynecháte. 40 % [dafilms] ()
Vyhraněné názory jednoho velice zvláštního pána, který se mi spíše jevil jako mimozemšťan. Netuším kdo by podle pana Dalibora měl zájem na tom, abychom všichni věřili tomu, že byl holocaust kdyby se skutečně nestal.. Snad celý ten film jsem koukala s otevřenou pusou jak může někdo s takovou láskou mluvit o mlácení lidí obuškem... Jedním slovem absurdistan. // Ještě bych chtěla poznamenat, že Daliborek měl kolikrát hlášky tak vtipné, že jsme se v kině všichni pobavili. Proto také to hodnocení 3/5. ()
Z Daliborka jsem si na prdel rozhodně nesednul, ale musím uznat, že je to rozhodně zajímavý pohled na jednoho člověka a jeho rodinu. Je vidět, že je strašně jednoduché být dysfunkční, ale přitom fungovat. Úžasný paradox. Navíc je vidět, jak lidé dokážou přejímat názory, považovat je za pravdu, ale nakonec z nich stejně máte pocit, že to je jenom póza. ()
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)