Mládí

Když se Bridget Fonda po svém rozhoduje, zda zavolá nespolehlivému „příteli“ a zároveň samolibému rockerovi, musel jsem souhlasně pokyvovat. Díky Cameronu Croweovi tu máme komické i ty méně úsměvné (až smutné) epizody ze života několika lidí, kteří žijí zatím hlavně sami pro sebe v jednom domě v Seattlu. Crowe jejich generační výpovědi dělí do několika kapitol, těží z přesvědčivých hereckých výkonů, poměrně uvěřitelných partnerských situací, lehké ironie, výborně napsaných dialogů i monologů. Jen škoda, že se mi postavy nedostaly víc pod kůži.. (26.11.2013)

Jelikož nemám rád filmy, jejichž scénáře jsou založené na jednoduchém řešení vztahů, nezaujala mě ani tato vztahovka ze Seattlu. Co mě na filmu nadchlo, byla výborná grungeová hudba místních kapel... s tím však musím dodat, že se bohužel už příliš nedostavila místní grungeová atmosféra. Zřídka se dostalo i na výborné vtipy, hlavně během dvou vystoupení členů Pearl Jam. Jinak ale pro mě vcelku nezáživný film. (17.07.2012)

Vážení přátelé...jako tehdejší puberťák odkojení stylem Grunge, jsem o tomhle filmu samozřejmě dost slyšel, ale nějakým nepochpitelným řízením osudu jsem se s ním potkal až dnes...A musím říct, že mě docela zklamal. Je to opravdu víceméňe nuda - takové rockovější Beverly Hills. A ostatně - myslel jsem že té muziky tam bude taky víc. A nemyslím si, že bych hodnotil jinak, kdybych to viděl už tehdy... (01.06.2007)

A opäť jedna z mojich srdcoviek:) Singles sú asi určení hlavne pre špecifické publikum, ktoré si užije prostredie grungeového Seattlu, čiže pre mňa sú rozhodne tým pravým:D Hlbšiu myšlienku tu asi nikto nenájde, ale ako oddych pre mozog je to fakt úžasné + hudba vás vykopne až na mesiac:) Hlavne pri scéne na koncerte Alice in chains, nikdy neviem obsedieť :D + mi dal tento film tu najvzácnejšiu radu do života: Have fun, stay single:) (04.01.2013)

„Have fun. Stay single.“ Některé filmy si je lepší pamatovat jenom na základě prvního zhlédnutí a nevracet se k nim. Singles pro mne holt nebudou stejně oblíbenou vztahovou poradnou jako Annie Hall nebo Když Harry potkal Sally, jimiž se Crowe zjevně inspiroval (fragmentarizované vyprávění, paradokumentární promluvy do kamery). Ten film především kvůli neobratné vyprávěcí konstrukci nedrží pohromadě. Příběhy žádného z páru se kvůli neustálému přerušování a nesmyslnému dělení do kapitol nikdy pořádně nerozjedou. Jednotlivým segmentům na druhou stranu chybí jednotné téma a výrazná pointa, aby film fungoval jako soubor esejů, když už nefunguje jako román. Neblahý vliv na rytmus vyprávění mají zcela nadbytečné dějové linie vedlejších postav, Debbieho a Dicka, které jsou jen zábavnými karikaturami a s realitou mají ještě méně společného než Janet, Steve a Linda. Podobně jako jednoduchým fraškovitým humorem si Crowe vypomáhá hudbou, jejíž časté užití se dost nešikovně snaží motivovat tím, že Steve byl na vysoké DJ (což je zároveň jediný jeho rys). Kvantita podobně neobratných scenáristických berliček, vyplývajících z toho, že autor potřebuje postavy narychlo dostat do určité situace/postavit před určité dilema, s přibývajícími minutami narůstá (nucený přechod k dramatu po autohavárii), aby vyvrcholila v utahaném finále, napěchovaném těmi nejlacinějšími romcomovými klišé. Přes nekonzistentnost v chování postav (Dick možná nakonec až takový „dick“ není, Janet se oproti Debbie nechová tak povrchně, aby působilo přesvědčivě její odhodlání nechat si zvětšit prsa), užití určitých vyprávěcích postupů (Dick začne například do kamery mluvit až těsně před koncem, protože Crowe nevymyslel lepší způsob, jak nás zpravit o tom, co se stalo s Debbie) mají Singles své světlé momenty, dovedou trefně popsat pocity člověka procházejícího nelehkým životním obdobím a lépe než jiné filmy si uvědomují, že „singles“ nutně neznamená žít sám. Jde spíše o jisté mentální nastavení. 60% Zajímavé komentáře: Lima, Nathalie, Leoric (10.11.2007)