Pečeť vraha

No...jelikož si Jossie vážím, vydržel jsem nejen deset minut, ale přes půl hodiny jakési parodie na kriminálku a čekal, že se s příchodem nového detektiva začne něco pořádného dít...a ono pořád nic. Potom jedna dramatická scéna a zase dlouho nic. Když tu náhle se strhlo dramatických pět minut a...ještě kýbl ničeho, emocionálně vypjatá scéna a konec. A to se mnou ještě ta scéna moc nehnula kvůli tomu, že jsem během těch takřka nepřetržitých dvou hodin nudy čučel do skript...z toho by otupěla i puberťačka v premenstruační tenzi na koncertě Tokio Hotel... No aspoň jsem se věnoval něčemu konstruktivnímu, protože Pěčeť Vraha mě, prostého diváka, po zážitkové stránce rozhodně neobohatila, zápory převážily, na spravení chuti si budu muset dát Special Victims Unit... (04.06.2006)

Pečeť vraha má hlavně skvělou atmosféru a druhou polovinu osmdesátých let, ve které se děj odehrává, tomu filmu prostě věříte. Netradiční zádumčivý krimi-thriller, který místy svým černým a podivným humorem připomíná téměř tragikomedii, ale několika temnými a drsnými scénami i naprosto vážné drama. Poslední chválu namířím k hudbě, povedená. (30.07.2012)

Nepoznať režisérov štýl vďaka viacerým posledným snímkam a nevidieť extrémne populárneho Parazita, tak by som bol stratený v žánroch ešte viac než som v prípade Pečate vraha bol. Film vo mne viac doznieva, než by som bol ohúrený počas jeho sledovania. Ale ide skôr o referenčné pozadie, ktoré osvetľuje aj chovanie postáv a viaceré detaily. Policajti sú extrémne brutálni, zároveň ale aj smiešni a neviete, či ich nenávidieť, alebo im držať palce pri chytaní vraha. Nemôžem tvrdiť, ako mnohí iní, že ma film dostal a vtiahol, ale vidieť takto netradičnú detektívku, absolútne mimo "západný" štýl rozprávania, reznutú navyše komédiou a podprahovou kritikou režimu, tiež nie je od veci. Podľa mňa to síce všetko spolu dvakrát hladko neladí, ale beriem to ako veľmi netradičnú skúsenosť. 70% (22.01.2021)

"To, že jsem si ho tam honil, to je zločin?" Já tedy obvykle nevenčím svoji anakondu na místech vražd, ale u Korejců mě to zase až tak nepřekvapuje. Oni jsou trošku jiní. Třeba jeden vyšetřovatel vražd má za sebou dvě třídy střední školy a ten druhej si dal čtyřikrát devátou třídu základky. To se pak divák patrně nemůže divit tomu, že sprostí podezřelí jsou fackováni, kopáni, ohrožováni zbraní a věšeni hlavou dolů. Mě to vynucování přiznání přesto trošku štvalo. Ale atmosféru to mělo, to zase jó. (02.11.2021)

Tohle mě uzemnilo... vlastně jde o asijskou obdobu metafyzické a sociální detektivky (Tenkrát v Anatolii mi naskočilo hned několikrát, byť spíše jako vzdálená rezonance) a zároveň jedinečný žánrový mutagen, který se z úvodních komediálních a satirických tónů přemění v temného thrillerového netvora. Motivy posedlosti, zápalu i nevypočitatelnosti pachatele zavánějí Fincherovým Zodiacem - nebo spíš naopak (s ním spojuje Pečeť vraha i neobyčejně pomalé tempo a konzervativní odpor k efektnosti). Gradace je subtilní, ale naprosto jedinečná, stavba postav fascinující (proměna křupanského detektiva v tragického hrdinu během několika minut - brilantní), inscenace některých scén promyšlená od pohybu kamery až po situační rámec (od blbostí typu scéna bordelu s blijícím velitelem až po napínavé scény vražd). Snažím se vylovit v paměti, kdy jsem si thriller o sériovém vrahovi naposledy takhle beze zbytku užil ve všech odstínech... zase asi ten Zodiac, ale Pečeť je vtipnější a podvratnější. Vidím, že moje mezery v korejské kinematografii jsou alarmující a žádají si zaplnění! (28.02.2012)