Pečeť vraha

Kdo má nějaký vztah k policejní práci a alespoň v hrubém obrysu zná práci vyšetřování pochopí myšlenkové procesy a pocítí frustraci detektivů ještě lépe než jiní diváci. Tento film sice není špičkou typu Zodiac nebo eventuálně Sedm, ale to je také proto, že tyto zmiňované kousky jsou v prvé řadě koncipovány jako "filmy" (tzn. jde v nich o určité drama, vývin apod.). Memories of Murder skvěle a důvěryhodně vykresluje detektivy jako lidi bez superschopností, kteří se dokáží pořádně seknout a nakonec si i kvůli nepřízni osudu tak trochu honit vlastní ocas (jestli víte, co tím myslím). Případ je zpracován perfektně, právě absence senzací a nepřirozeně dramatických momentů opět jen podporuje realističnost celého snímku. Vyzdvihnout chci také miniaturní náznaky humoru, nebo chcete-li elegantní vložení absurdních situací do jinak vážného filmu. S přihmouřením oka tedy: 9/10 (14.04.2014)

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku. 85% (05.03.2020)

Vtahující i frustrující detektivka o banalitě a nedostižnosti zla s přesahy k frašce i sociopolitické satiře. Režijně a vypravěčsky mistrovská záležitost (inscenování akce v různých plánech, přesný a vtipný střih, důmyslné nenaplňování diváckých očekávání, samozřejmost, s jakou film přechází od temného thrilleru k slapstickové komedii, naprosto přesvědčivá proměna hlavního hrdiny ze směšného venkovského balíka v tragického hrdinu...), která mě napodruhé bavila ještě víc jako komentář k selhávajícímu systému, jehož pozornost je zaměřena nesprávným směrem (potlačování demonstrací proti vojenskému režimu, technologická zaostalost), na což nejvíc doplácejí lidé z okraje společnosti (oběťmi vraha jsou ženy, oběťmi detektivů lidé s různými duševními poruchami). 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender, Altamir, anderson, Nuf, Martyr (16.06.2007)

Nejznámější jihokorejská kriminální kauza o zvráceném sériovém vrahovi v celé historii. Když si to tak čtu, tak je mi až s podivem, že Pečeť vraha tak dlouho unikala mému zornému poli. I takový Quentin Tarantino to považuje za naprostý vrchol celého kriminálního žánru. A já teď naplno chápu, proč to tak tento legendární režisér vidí. Film se dost přibližuje tomu nejlepšímu od mistra svého řemesla, tedy Fincherovi. Tak odtažitý a chladný styl vás totiž dokáže zaháčkovat ji po pár úvodních minutách. Přidejte k tomu naprosto dokonalou obrazovou a zvukovou kompozici a máte jednoduše zaděláno na úspěch! Ty strasti hlavních vyšetřovatelů jsem prožíval s nimi, ta absolutní nemohoucnost, co se týče nedostatku očitých svědků, důkazů nalezených na místě a kvalitní techniky v tehdejší době, to ve mně dokázalo vyvolat slušnou depku. Film nabídne i nespočet strhujících scén, celý epilog odehrávají se v lese a následně u železničního tunelu, tam jsem zíral jen s otevřenou hubou. A poslední záběr na tvář hlavního vyšetřovatele? Režisér Džun-Ho Pong je nefalšovaný génius. Tohle natočit totiž vyžaduje dar. Za mě dávám 9/10 P.S. Doporučuji si přečíst články o tomto případu, nechci úplně spoilerovat, ale člověk se dozví kopu nových informací :) (29.07.2022)

Opravdu vynikající temná kriminálka, skvěle natočená, jen ta jinakost asijského uvažování, logiky a návyků, stejně jako zcela odlišná reflexe přístupu k násilí, mi byly během sledování trochu rušivým elementem. Filmově to ovšem byla lahůdka, snímek fungující ve všech řádech, režisér Joon-ho Bong ví, jak se točí dobrá detektivka, navíc je ve druhém plánu velmi kritický, Jižní Korea konce 80. let minulého století vyznívá jako polototalitní stát, v němž praktiky policie jakoby se odehrávaly spíše někde na severní straně demarkační linie, která se táhne napříč korejským poloostrovem. Každopádně tahle zpráva o stavu jihokorejského venkova konce 20. století je velmi působivá a mnohovrstevná, už proto, že hledání vraha (=pravdy) je tu proces velice nejednoznačný a s nečekaně relativními výsledky. Snad u žádného jiného filmu jsem pak tak palčivě necítil potřebu vidět americký remake, nejlépe od Davida Finchera... (28.02.2012)