Z českých mlýnů

Filmový mlýn je Dědkův mlýn v Unhošti ev. č. 488, je pojmenován po mlynáři Martinu Dědkovi, zvaném Suchý mlynář, o kterém se písemné zprávy zmiňují v první polovině 18.stol. V minulosti byl mlýn také nazýván Křížový. Po r.1989 zchátralé stavení mlýna změnilo nejen svoji podobu, ale i svůj účel. V objektu se vyráběli housle a později sloužil jako zájezdní hostinec. (12.02.2024)

Z českých mlýnů je taková lehká oddychová operetka, která podtrhuje krásu české krajiny, venkova, města i lidí samých. Jindřich Plachta je zde vskutku ve formě a po celý film baví diváka skvěle. Těžko naznačit děj, protože o něj vůbec nejde, je to spíše směs komických situací sestavený v časovém sledu, tento děj pak spojují dohromady osoby mlynáře (Pištěk) a krajánka (Plachta). Podtrženo sečteno- nenáročné, lehké, milé a velmi dobré. 75% (05.06.2011)

„Já ti dám pokutu, ty pišišvore!“ Kdepak s tímhle chvástalem na starého podšívku Šafránka…Plachtův lidový vypravěč a věčný cestoval je skvělý, člověk se těší na každou jeho „zaručeně pravdivou“ odpověď či historku. Ostatní také nejsou špatní (ačkoliv třeba Filipovský, Futurista či Trégl určitě mohli dostat víc prostoru), za zmínku jistě stojí i Pištěkův nerudný mlynář toužící po nedosažitelné železniční zastávce, ale ještě víc mě bavil výborný staromládenecký a cyklistický spolek Nežeň se („Společný povinný úsměšek!“) s podařenými, vtipně otextovanými písničkami, kterých bych snesl klidně i víc. Nechybí spousta omylů, setkání, nějaká ta romantika v podání Beneše a Janů, úsměvná, pohodová atmosféra…škoda jen, že filmu postupně začne pomalu ale jistě docházet dech, humoru plíživě ubývat a konec už je bohužel jen chabým odvarem slibně rozjeté podívané. Škoda, na slabší 4* to ovšem ještě stačit bude. „Vy ste byl v Praze?“ - „Zrovna du vodtamtaď.“ - „Šafránku!“ - „No…byl sem skoro v Berouně a jak daleko je z Berouna do Prahy?!“ (25.08.2019)

Film plný nejrůznějších zmatků a trapasů, kde je i docela dost zábavných scén. Za zmíňku stojí hlavně dvojice v podání Theodora Pištěka a Jindřicha Plachty. Ta byla perfektně zahraná. Adina Mandlová, která hrála kabaretní zpěvačku, tu byla spíše jen pro okrasu než aby pořádně hrála, ale tak to asi měla ve scénáři. Zorka Janů měla velký herecký talent, škoda, že trpěla psychickými problémy, které se jí bohužel staly osudnými. Kromě zmiňovaných herců se tu vyskytuje i partička Kocourkovských učitelů, ty taky stojí za to. (20.09.2011)

Opravdu překvapivě příjemná a vtipná komedie z počátků dvacátého století. Hereckými tahouny jsou Pištěk a Plachta, vzácně se doplňující. Snad nejpůvabnější role Zorky Janů, k tomu Kocourkovští učitelé (z nepochopitelných důvodů filmaři neužívaní) a další z opileckých výstupů Ference Futuristy. Hodinu a půl se příjemně a vkusně bavit, není dnes až tak málo. (18.07.2003)