Rozhovor

Co uši neslyší, srdce nebolí.. Slow burn odposlouchávací historka, v které se Hackman změní z idiota posedlého prací na posedlého užitečného idiota a čím víc člověk přemýšlí nad twistem završujícím tuto proměnu, tím víc má pocit, že to moc nefunguje a to ani po psychologické stránce. Od spojení Coppola, období Watergate a morální dilemata spojené se špiclováním druhých jsem očekával něco působivějšího.. (08.12.2017)

Chtělo by to být jakousi zvětšeninou pro audioúchyly, ale jde o střelu úplně mimo... Tam kde Zvětšenina rozjíždí (i s divákem) napínavou hru imaginace na základě nejednoznačného obrazu, tam Rozhovor přichází s kompletním a čistým audiozáznamem a jakékoliv následné pochyby se dále odehrávají spíše jen na bázi svědomí, morálky a paranoie hlavní postavy. A já se ptám: A co jako kurva čekal? To po tolika letech praxe najednou začal stihovat z podezření, že ho najali na odposlech rozhovoru, který možná nebyl jen obyčejným blábolením? To až doteď neodposlechnul nic z čeho by někdo vyvodil nějaké následky?... Chápu paranoiu na konci, ale do té doby je to jen 100minut velmi řídkého děje (půlhodinová povídka by byla tak akorát) tlačeného vpřed velmi chabou motivací :/ (07.11.2016)

Veškeré své umění zapomněl Coppola doma v šuplíku a během natáčení se ani jednou neodvážil pro něj vrátit. Jinak si tento destruktivní zážitek nedovedu vysvětlit. První půlhodinu se do nekonečna omílá dialog sledovaného páru a když nastane okamžik, který by mohl dění posunout dál, tak se za asistence nevýrazné dramatizace vše odehrává znovu. Tím "vše" mám bohužel na mysli nulovou atmosféru, zcela chladné komponování hudby a nevídanou utahanost děje, který nemá absolutně žádnou snahu vybudovat jakýkoliv spád a nějakou klíčovost událostí. Od odpadu to zachraňují cca 3 sugestivní scény (scéna v hotelu, krev v záchodu a samotný závěr zobrazující náznak workoholismu). Pokud se na tento debakl skutečně díval prezident Nixon, tak ho měli vyznamenat Nobelovou cenou za odvahu. (30.03.2013)

Jak jsem uviděl, že ve filmu hraje Gene Hackman a žánrem snímku je thriller, očekával jsem víc než solidní dílo. Navíc jsem tajně doufal, že 3. mnou viděný Coppolův snímek zlepší můj názor na režiséra (vzpomínka na nemožného Draculu je bohužel pořád čerstvá). A to se naštěstí podařilo. Jsem sám rád, že jsem rychle přivykl tempu filmu; bylo totiž dost pozvolné (pro někoho zoufalé pomalé) a pak jsem si začal vychutnávat každý detail snímku. Hackman zahrál samotářského workoholika na jasných 5* a hned jsem si postavu Harryho oblíbil. Dokonce se zde mihl v malé roli i tenkrát mladý Harrison Ford, který však nedostal moc velký prostor k uplatnění, avšak jeho pohledy mluvily za vše. Navíc to byl thriller se zajímavou myšlenkou (řekl bych, že i originální) a opravdu mě bavilo sledovat mistra "špicla" při práci, která působila velice věrohodně a realisticky jako celý film, což oceňuji. V neposlední řadě musím pochválit i klavírní hudbu, která sem bezvadně sedla. Co se týče konce, ten nejspíš vyvolá hodně otázek (nebo alespoň u mě se to podařilo), ale nakonec mi ta jeho otervřenost nevadí, člověk si může pointu domyslet sám (což asi Coppola chtěl). Hodnotím nakonec plným počtem a vřele doporučuji přivyknout tempu a nevypnout film po 10 minutách. (15.07.2008)

Výborné drama s neselhávajícím Genem Hackmanem v hlavní roli. Složitě zachycená konverzace je sice trochu nervózní, ale na první pohled banální. Ale čím víc informací hlavní hrdina má, tím se smysl jednotlivých vět i celého rozhovoru postupně mění. A z dramatu se stává paranoidní thriller. Francis Ford Coppola se projevil jako nadaný režisér, ale zejména jako výborný scenárista. (24.08.2008)