Zánik domu Usherů

Tahle Cormanova série adaptací se pro mě stále více stává esencí filmového hororu šedesátých let a navíc mi jednou provždy do hlavy vpálila vizuál, ve kterém si mi při čtení promítají všechny Poeovy povídky. Hlavními klady jsou tu výtvarně dokonalá podívaná, která je základem pro působivě ponurou atmosféru a charismatického Vincenta v další z jeho excelentních rolí. Společně jsou hlavními strunami rozehrávajícími komorní, neuspěchané drama, zvolna budující intenzivní pocit zmaru, který nelze zastavit. Prostě malý a nenápadný žánrový klenot. (20.04.2013)

Jako člověk, který má Poeovy povídky hodně rád, mne film dost potěšil. Corman dokáže navodit atmosféru, ať už hudbou, stylizací domu (jak exteriéru, kde jsou uschlé stromy, hustá přízemní mlha a celková ponurost, přes velmi pěkné interiéry, které působí díky technicolorovým hodně sytým barvám velmi pestře), až hlavní hvězdou Vincentem Pricem, bez něhož by to bylo poloviční. (04.10.2008)

Joo, tak tohle mělo fakt koule. Zvláště v 11večer.;-) Má 1. 60tková Cormanovka totiž kdysi byla ten ultranudný Haunted Palace, který má býti jakýmsi prapodivným mixem H.P.Lovecrafta a Poea a vyšel z toho jen ten Poe a to ještě zdeformován, což by se autorovi asi nelíbilo. Zpočátku jsem se sice trochu obával té délky, leč ukázalo se, že obava byla marná. Jelikož jsem si po mnoha a mnoha letech vzpoměl, že Corman začal 8 Poeovkami, tak jsem zkusil zrovna tu 1. ze série a to navzdory tomu, že jde o adaptaci toho snad nejprofláklejšího příběhu od velkého Poea. Já mám raději jiné. Dosud, nenatočené. A i když to není zrovna (u Cormana klasika) nejpřesnější adaptace, tak to je na 4 jen to fikne a časem to možná bude i na plný počet. Samotný dům je prostě žůžo. I když uvnitř méně ponurý, než z venku. Taky je zde (jako jinde) viděti jasná Cormanova pyromanská touha, páč ten chlápek musel snad všude aspoň něco spálit. Heh. A když jsem si přečetl (zde jsem to neudělal) v koncových creditech, kdo napsal scénář, tak mi bylo ihned jasné, proč jsem byl tak potěšen. Někdy si říkám, že mistr Matheson snad měl větší dar na předělávání jiných klasiků SF/H (důkazem budiž jest jeho pozdější přepsání/inspirace Proklatosti od jiného machra Ambrose Bierce, kteroužto v podstatě předělal od základů pro 2.s. Masters of Horror v díle...Ta Zatracená Věc, kterou důr. doporučuji. Jedna z nejnihiličtějších lahůdek, v žánru H), než ve svých dílech. Ale to berte s reservé. Faktický napínák. Ovšem jen pro veterány, kterým nevadí až příliš velká theatrálnost a i na 60tá léta, poněkud (záměrně?) ošuntělá vizualizace. Něco jako, divadelní představení ve filmu. Což já tedy rozhodně neberu jako mínus. Poe totiž theatrální byl. Někdy záměrně...někdy ne. (03.03.2021)

Z nudy jsem se podíval na tento film na MGM a přesto, že bylo po půlnoci, ani jednou jsem při sledování nepocítil strach, napětí a hrůzu. Dům opravdu vypadal ponurý, ale to bylo asi tak všechno. Možná v roce 1960 to byl trhák, dnes to bohužel působí jako divadlo. Velké plus dávám však za barvy. Bohužel i horrory v 60-tých letech se dali točit napínavě - jako např. Night Of The Living Dead 1968 (19.12.2008)

Stejně jako mnozí současníci i Roger Corman a jeho adaptace E.A.Poea jsou svojí tvrdošíjností nesrovnatelné s aktuálním diváckým očekáváním. V tomto případě se ale dá opřít o výborně napsanou dějovou linku, poprvé se dá říct, že jsem Poea víceméně docenil - uznávám jeho kvality v objevování nových směrů literatury, nicméně pokud jsem se již k němu dostal v psané podobě, zůstával jsem netknut. Stavba zápletky ale dává tušit dobře míněné myšlenky a dojem, že všichni ti spisovatelé a filmoví režiséři měli zase recht a uměli si své vzory vybrat. Tvůrcům filmu zase musím dát zavděk zde zmiňovanou výtvarnou estetikou, odpovídající do puntíku mým představám o lokacích, postavách etc., paradoxně mě ale nejvíce zaujaly freudovské snové scény neslučující se s časovým umístěním příběhu - pokud je můj odhad přesný, v době vzniku předlohy byla madame Múza teprve čerstvě po porodu dcery Avantgardy. Stranou by také nemělo zůstat herecké obsazení - především Vincent Price a jeho magická dikce, která dokáže z emocionálního hlediska nahradit případně vytýkanou umírněnost, o které jsem se již úvodem zmiňoval. Sympatický celek, podstatně radši mám ale hitchcockovsky laděnou "Jámu a kyvadlo" od stejných tvůrců a se všemi zdejšími ctnostmi. 80% (02.03.2011)