Nemilosrdná spravedlnost

"Už toho mám dost. Celou noc potkávám lidi s permanentní ztrátou paměti." Brooklyn je skvělý místo k životu. Každej tu zná svýho dealera, poldu i mafiána. Je to taková velká rodina a to mám rád. A taky mám rád nasranýho poldu Gina, kterej na cestě za pomstou každýho sprostýho podezřelýho zaikiduje, poláme mu končetiny nebo ho vyhodí z okna. Tady totiž platí jiný zákony. Černoši a padouši si o právech můžou nechat jenom zdát, protože Gino řeší vše ručně a s úředním papírováním to rozhodně nepřehání. Ginovi jsem prostě fandil, ale zfetovanej Richie mi přes veškerou snahu nepřipomínal rovnocennýho soupeře. A kdyby to nějak šlo, tak jeho sestru Patricii bych si raději zatknul sám. (27.03.2022)

S.S. na vrcholu >Soběsamých Specifických< duševních i fyzických sil. Budiž. Se sebezapřením si za tuhle vymaštěnou tlučhlavárnu ty dvě a půl hvězdy spravedlivě zaslouží... Z nutnosti zaokrouhlit po opětovném shlédnutí sraženo nemilosrdně dolů. - - - P.S. Ovšem pozor na tradičně debilní novoidní šašský dabing... (22.05.2006)

Jeden z prvních a zásadních filmů Stevena Seagala není překvapivě až zas tolik o bojovém umění, spíše o střílení. Seagal sice převede kupu svých tradičních kopů i úderů (tzn. rychlý sled rad a kupa mrtvých), ale hlavní slovo v cestě za pomstou za zabití kolegy policisty má brokovnice. Především záběr na odpadající nohu pod kolenem po přesném Seagalově výstřelu beru jako výborný nápad. William Forsythe jako maniak, který ví, že jeho dny jsou sečteny, podává odpudivě skvělý výkon, no a dalšího už ani není koho chválit, neboť v tomto filmu jde hlavně o Seagalovo mlácení a Forsythovo umírání. Oběma to celkem jde, tak proč nebýt spokojen. PS: Jen mě při pohledu na Seagala udivilo, že už v roce 1991 vlastně nepatřil k těm nejchudším a ta dnešní podoba byla tedy jen otázkou času. (08.03.2005)

Tady byl Seagal ve své kariéře na vrcholu! Filmy jako tento, Nico, Těžko ho zabít, Muž s cejchem smrti a další z tohoto období, jsou jeho hereckým maximem! Jak začal drnkat na ekologickou notu (Patriot, Aljaška v plamenech) začal hrůzně přibírat na váze a stával se z něj spíš "Muž s cejchou smrti" společně s přesunutím produkcí filmů většinou na balkán do céčkových až déčkových sfér, tak v ten okamžik Seagal vlak s kariérou herce opouští a stává se jen vyčpělou vzpomínkou na dávno zašlou slávu! (19.01.2015)

V oblasti Seagalovek jsem byla až doposud tabula rasa, a k Nemilosrdné spravedlnosti jsem se odhodlala jen kvůli doporučení jednoho známého benga, který ji považuje za něco jako druhý díl Občana Kanea. No nevím… :) Hlavní postavou je ultraostrý superpolda s italskými kořeny a asijským švábem na mozku, jehož práce obnáší především vytloukání zubů kulečníkovou koulí, ustřelování končetin a zachraňování štěňátek. Zápletka je – nejspíš s ohledem na cílové publikum – zcela nekomplikovaná: Seagal má na čele napsáno „je třeba zabít Richieho“ a cca každou půl hodinu to docvakne i některé z vedlejších postav a ta poté drsně prohlásí: „musíme najít Richieho“ (a předhodit ho Seagalovi). A dotyčný Richie se celý film projíždí po Brooklynu a vesele fetuje. Dabing je skoro stejně směšný jako Seagalův copánek, ale pravé peklo SS rozpoutá ve chvíli, kdy odloží brokovnici a pokusí se hrát. „Byl jste pro mne jako otec...“ Au! :D (26.02.2013)