Doznání

"Jak pochopit, že strana, která je neomylná, může nutit nevinné k přiznání?" Doznání je zajímavý, drsný a nebylo mi z něj dobře. Nicméně mi na něm něco nesedí. Je jasný to, co se stalo a kdo to udělal. Ti zlí komunisti, kteří nechali mučit a odsoudit jiný komunisty. Tihle odsouzení komunisti byli taky zlí nebo hodní? Asi taky zlí, když Slánský rozjel ty čistky. Pak sklidili, co zaseli a to asi není úplně od věci. Mě však zajímá, proč k těm procesům vlastně došlo. Jediný vysvětlení, který mi zatím dává smysl, mi zatím nabídl Steven Stewart v knize Výbušnina. To je hodně zajímavý čtení. Ono totiž není úplně bez zajímavosti, že nespravedlivě obvinění Artur London nebo Noel Field zůstali komunisty po zbytek svých životů. Ale abych se vrátil k Doznání, tak bylo sice trochu utahaný, ale přesto hodně dobrý a ten 21. srpen 1968 to nakonec rozseknul úplně parádně. (21.03.2022)

Většina filmů natáčených na Západě o zemích za železnou oponou trpí (přinejmenším pro našince) naivitou a selhává v řadě citlivých detailů. Doznání sice nemohlo být vzhledem k zostřující se situaci po okupaci natočené u nás a realizace proběhla ve francouzském prostředí, ale na výsledku to vzhledem k poradcům a známé Gavrasově pečlivosti není vidět. Costa-Gavras je známý svou angažovanou tvorbou a na tématu politických procesů ho zaujala jednak možnost konfrontovat hořkou realitu "lidových demokracií" se stále přetrvávající naivní představou radikální intelektuální levice o životě v zemích "socialistického tábora", jednak i psychika obžalovaných vystavených extrémnímu psychologickému nátlaku a mučení. Velkou roli na úspěchu snímku mělo vedlo Gaversovy režie i angažování Yvese Montanda a Simone Signoret do hlavních rolí. Jestli má film v něčem slabinu, pak v tom, že vychází z Londonovy knihy, která je pochopitelně velmi osobní a nemusí být vždy objektivní. Přesto je to jeden z nejsilnějších filmů o zločinech komunismu, který měl velký vliv na odhalení podstaty komunistického systému po celém světě. Celkový dojem: 90 %. (23.02.2013)

Musím před Francouzema smeknout. Je samozřejmě otázkou, na kolik se London podílel na filmovém zpracování knihy, ale i tak je sugestivnost a uvěřitelnost snímku chuť k jídlu beroucí. Znalému člověku se z toho zvedá kufr, pro neznalého je jen těžko uvěřitelné, že tenhle humus byl u nás dennodenní realitou, naopak by tento počin mohl považovat za až kultovně zpracovanou vizi nějakého totalitního Ychtylostánu. Doporučuju! (28.05.2013)

Gavrasov fanúšik by očakával práve tie jeho nekonvenčné, tristné spôsoby, kde sa zlievajú časové roviny a nespoľahlivý rozprávači v zmysle narušenie prirodzenej kontinuity, ale k ním sa režisér dostáva postupne. Priznanie je velice sofistikovaný politický triler pracujúci s veľmi silnými technickými komponentmi, ktoré zvierajú svet hlavnej postavy okolo kolečkovitej kazajky, z ktorej niet cesty späť. Kauza Slanského procesov a spol. tu je jednoznačná, ale mená sa nespomínajú (skôr funkcie, keď je to pre prípad nezbytné) a ku Gavrasovým ľavicovým postojom, v ktorých vidí svoju súčinnosť v kontemplácii postáv, s ktorými sa názorovo stotožňuje sú tu iba minimálne. Film je skrátka výbornou a docela vernou rekonštrukciou historickej atmosféry 50rokov a veľmi cenný príspevok pre budúce generácie. Na Z to pochopiteľne nemá, ale čo predsa? (04.07.2017)

Francouzům se v roce 1970 podařilo to, o co se naši filmaři marně snaží (nebo spíš nesnaží) přes 20 let. Vynikající Montand a realistické podání výslechů a psychického teroru dalo dohromady mrazivý filmový zážitek. Je až zarážející, že je tento snímek takřka zapomenutý. Přitom by se měl povinně pouštět ve školách a pravidelně se objevovat na televizních obrazovkách. 90% (26.01.2013)