Něco jako láska

Scénář je jen nepříliš nápaditou variací na Když Harry potkal Sally a pokud film alespoň částečně funguje, je to zásluha režiséra a všech (=obou) herců. Vedlejší postavy jsou tady totiž tak asi dvě, zbytek spadá do kategorie figurek na jedno použití. Některé scény jsou povedené, ale těch titulků „o X roků později“ bylo příliš a film se měl vejít tak do 90 minut. (10.08.2005)

Skoro po celou dobu, co jsem na tenhle film koukal, mi letělo hlavou slovo: impotentní. A přesně takový je tenhle film, který se nemůže rozhodnout, co je to vlastně zač. K tomu navíc velmi vlažné herecké výkony, ale když se tak podívám na tu sestavu, nedalo se vlastně ani nic moc čekat. Sečteno podtrženou nuda s malými záblesky něčeho trošku zajímavého. (06.02.2011)

Trochu mi to připomnělo letošní Love, Rosie, jen s tím rozdílem, že tady je méně cukru a více humoru. Námět je ale dost podobný: on a ona se v rozmezí několika let potkávají a až po čase jim dochází, že je to něco jako láska. Originální to opravdu není a konec je naprosto klasický, ovšem potěšila mě absence hádky, která bývá v tomto žánru obvykle přítomna chvíli před šťastným koncem. Hlavní dvojice k sobě ladí, jen škoda menšího zapojení postav vedlejších. Minimálně Kal Penn byl zasloužil mnohem větší prostor. (09.02.2015)

Nestává se mi moc často, že se náhodou dostanu k filmu, který ohodnotím jako další hloupou romantickou komedii a mám chuť ji už po pěti minutách vypnout a jen čistě náhodou to neudělám. No a protože jsem náhodou od tohoto filmu absolutně nic neočekával, tak jsem se zcela překvapivě nakonec musel, né již tak zcela náhodou, rozhodovat mezi třema a čtyřma hvězdama. 70 % (19.02.2011)

Ashton už asi romanticko-komediální škatulku neopustí, ale není se ani co divit. Tohle zařazení mu totiž naprosto sedne. Důkazem je i film Něco jako láska. Tenhle film sice nijak nepřekračuje zažité hranice žánru, ale na druhou stranu je mnohem zábavnější než většina jeho žánrových přibuzných, kterých v poslední době vzniká obrovské množství. (09.02.2012)