Bílý oleandr

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) (03.05.2012)

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. (13.12.2021)

Tak to byl vskutku zajímavý film, ani jsem neplánovala se na to dívat, jen mi to tu běželo a tak mi to zaujalo, že jsem to dokoukala do konce. Docela jsem se dokázala vžít do hlavní hrdinky, její život tedy opravdu nebyl snadný a podle mě to ještě zvládala docela dobře, ne každý by to ustál, je sice pravda, že měla horší a lepší období, ale kdo by jí to mohl mít za zlé. Rozhodně dávám 4* (10.10.2011)

Tento film jsem viděl jednou po nedělním obědě a když jsem si ho pouštěl, nepočítal jsem s tak hlubokým a silným příběhem. Skvělé herecké výkony (nesouhlasím, že celý film stojí pouze na Michelle Pfeifferové, ale ta pro mě osobně tu byla v 1ze svých nejlepších rolích). Krásná klavírní hudba Thomase Newmana, ale také píseň Safe And Sound od Sheryl Crowové stojí za zmínku. Podobně jako Mahalik jsem po druhém zhlédnutí přidal 1*. A navíc mě tento film donutil přemýšlet trochu hlouběji, takže 5*. (16.12.2007)