Bílý oleandr

Miluju filmy v podobném duchu o různých vyvrhelech, sirotcích anebo lidech na okraji společnosti. Všechny spojuje obvykle silný příběh ukazující, jak si s námi někdy život nepěkně zahrává. Určitě se na to kouká lépe, než na romantické slaďárny, nebo fekální komedie, protože nás nutí přemýšlet nad problémy jiných a dívat se pak na své z jiného úhlu pohledu (alespoň mě tedy ano). K filmu mě dovedla výborná Alison Lohman, které jsem si dnes všimla už v Big Fish a musím říct, že hlavní roli utáhla výborně. Michelle Pfeiffer jako manipulátorská "matka" byla skvělá i když jí jinak moc nefandím a ani Robin Wright a Renée se nedržely v pozadí v rolích žen závislých na svých mužích. Jediné, co se mi nelíbilo byla klišoidní proměna Astrid (Alison) ve "velkou drsňačku", kterou se stala poté,co si nalíčila linky a obarvila vlasy. A jakmile se z ní stala zase hodná holka, tak z ní samozřejmě byla opět ta krásná nevinně vyhlížející blondýnka. Zkrátka ti extravagantně vypadající ve filmech musí být vždycky špatní a narušení. Jinak ale výborné drama o dívce, která hledá samu sebe potom, co její matku zavřou za vraždu. Podobně laděné filmy: The Heart Is Deceitful Above All Things, Gardens Of The Night. (17.08.2012)

Trochu nečekaně jsem se po shlédnutí cítil poněkud depresivně, vše pak napravila následná cigaretka. Působivý a nehollywoodský příběh dospívající Astrid mě strhl s sebou do víru pěstounského života, domácího násilí, risku a společnosti nepřející matky. Alison Lohman jsem uvěřil úplně vše, od přeměny z princezničky na drsňačku, z drsňačky na princezničku, z princezničky na punkerku a z punkerky zase zpět na princezničku. A vůbec celkově je film skvěle obsazen, o božské Michelle je zbytečné se více zmiňovat, Robin Wright Penn jsem poznal až po chvíli, jediná herečka, která mi nesedla byla Renée. Ta se do podobných rolí nehodí vůbec. Jinak ale nemám co vytknout, film skvělý, ale už se na něj asi nepodívám, neměl jsem z něj úplně příjemné pocity. (22.11.2008)

Na Alison Lohman a Michelle Pfeiffer jako na matku s dcerou je vážně skvostný pohled. Škoda, že to nelze říci i o zbytku filmu. Knižní předlohu neznám, ale je vidět že na ni film hodně staví. To se bohužel odráží v tom, že vás snímek během své stopáže nevtáhne dovnitř. Místy mě nechával i docela chladným. Verdikt: Skvělé výkony+dobrý scénář+rutiní režie= Průměrné drama. (04.03.2007)

Neuvěřitelné, od podobně hodnoceného snímku bych očekával více než tupě vykonstruovaný příběh o dívence, která si nežije jednoduchý život. Jenže od podobného syrového dramatu se očekává nějaká ta sonda do duše, lépe vykreslené charaktery nebo alespoň větší náznaky práce s nimi, je potřeba pohrát si s každým detailem a rozhodně je nutné, aby snímek dokázal působit emotivně. Jenže ani jedna z těchto věcí se v Bílém oleandru nekoná. Alison Lohman je sice půvabná, ale její postava je tak šíleně nesympatická slečna, že pro mě byla muka sledovat její 'životní pouť', co se týče jejího hereckého výkonu, nevěřil jsem jí ani nos mezi očima. Ono vůbec co se týče postav, tak se jedná o veskrze nepříjemné 'trosky', nebo chcete-li obyčejné jedince, což mělo nejspíše vést k jejich jednoduššímu pochopení, či sjednocení. Horší je to ovšem právě s jejich charaktery, naprosto všichni hrdinové jsou ploší, seznámíme se s ženou, která je velice chytrá, čehož využívá k manipulaci s ostatními, s herečkou, jejíž jednoduchost a slabost nezná mezí... Prostě ničím zajímavý film. 40% (17.07.2006)

.....Nezapomenutelné psychologické drama, kterému i po nekolika zhlédnutí nechybí šmrnc a šťáva. Promyšlený scénář, svižně střižený příběh okořeněný úžasnou Alison Lohman a k tomu dobře napasovaná hudba.......co by si člověk, jako já mohl více přát?......snad zde mít lepší recenze, aby Kosminskyho WO nevyčpěl jako obyčejný průměrný film. Hodnocení menší jak 5* by určitě způsobilo tržnou ránu na mé duši........Takže Jalu nezlob se, jinak to nejde...... (09.07.2006)