Závrať naruby

Mel Brooks úspěšně paroduje slavné Hitchcockovy scény - předtím byly strašidelné, nyní se jim smějete. Ale na paškál si nevzal nejen Hitchcocka, ale i další známé filmové tvůrce (třeba jsem postřeh Antonieho Zvětšeninu). Některé scény jsou na zábavu dosti chabé, jiné naopak pobaví až až.. celkově to Brooks zvládl velmi dobře a opravdu je na co koukat - pokud navíc znáte mistrovy filmy, budete se bavit ještě více.... 7/10 (21.01.2008)

Tohle se Brooksovi celkem povedlo, z hlediska stylu tato parodie na Hitchcockovy filmy nedělá své inspiraci ostudu a je znát, že režisér skvěle ovládá filmové řemeslo a Hitchovo dílo má řádně nakoukané. Když se na některé scény podíváte bez ohledu na parodický kontext, zjistíte, že takhle by to Hitchcock prostě natočil, za což si Mel Brooks zaslouží nemalé uznání. Škoda jen, že ne všechny zamýšlené vtipy se Brooksovi povedly, některé jsou až moc laciné, jiné zbytečně natahované a celkově Závrať (a především divák) trpí pomalým tempem, kdy se mezi jednotlivými zábavnými momenty vyskytuje až moc hlušiny. Přes zjevné nedostatky se jedná o poctivou a funkční parodii, která je zároveň i vkusnou poctou Hitchcockově tvorbě a scéna parodující Psycho je přímo perfektní. V porovnání s nynějšími „pseudo-parodiemi“ (Disaster Movie, atd.) se jedná o nedosažitelný biják, který ale pobaví spíše zasvěcené diváky. 70% (16.04.2010)

Ďábelsky chytrá komedie, u které jsem měl pocit, že umřu smíchy. Mel Brooks mě tu dokázal přesvědčit, že není jen skvělým režisérem a mistrem ve svém oboru, ale zároveň i skvostným hercem. Role Dr. Richarda Thorndykea mu sedla přímo na tělo a až do samotného konce bylo vidět, že si ji přímo neskonale užívá. Prostě paráda. (09.10.2006)

Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." (06.07.2010)

S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. (19.08.2008)