Velký Gatsby

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Divadelní scénář a divadelní herectví se míjí s fetišistickou výpravou a operetní inscenací večírků (rvačka či skákání do bazénu jsou pojaty jako hudební číslo). Vše je tu vyjádřeno dialogy (Vzpomínáš, jak to tehdy bylo?) či monologem vypravěče. Na jevišti se svět tvoří slovy, ale v této simulaci zašlé doby všechna ta divadelnost působí falešně a neupřímně. (01.11.2010)

Kterak Francis Ford Coppola zavraždil Francise Scotta Fitzgeralda svým scénářem jistěji, než kdyby po něm hodil granát, čili jeden Kmotr bravurního adaptéra literárních předloh nedělá. Unylá vyprávěnka bez nápadu nicméně na několika místech jiskří příjemně retro záblesky a Redfordovi role padne jako ulitá, což je bohužel zazděno tím, že má ve filmu prostoru asi jako nosorožec v panelákové kuchyni. Díky tomu se mi překvapivě nejlepší zdála Mia Farrow, její Daisy ve mně budila stejnou touhu ji rozčtvrtit, spálit a nasypat do žumpy jako Daisy knižní. (14.01.2008)

Coppola sice vložil hercům do úst celé repliky z Fitzgeraldovy předlohy, ale nostalgii a atmosféru, která byla v knize, se mu vytvořit nepodařilo. Scény z Gatsbyho večírků jsou sice úžasné, ale i poskakování na charleston vám po chvilce začne lézt na nervy, když jste nuceni ho sledovat asi půl hodiny (hodně přepálená stopáž na tak jednoduchý příběh). Herecky mě zklamala i značně přehrávající Mia Farrow v roli Daisy a hlavně Karen Black jako Myrtle, její výkon hraničil až s hysterií a parodií. A co se týče Redforda - před 40 lety to byl sice fešák, ale nedokázal se do své role Gatsbyho vžít, celou dobu byl jakoby mimo. A neustále zpocená čela mužských představitelů tomu na zajímavosti taky nedodala... Srovnání film / knížka (F.S.Fitzgerald) - 2/8. (27.06.2013)

VELICE retro. Snímek je vystavěný na pomalém, melancholickém stylu vyprávění o zdánlivě bezstarostném, povrchním životě v hojnosti protkaném nekonečnou šňůrou večírků. Přiopilí zasněnými, podmanivými záběry kamery postupně zjišťujete, co všechno je zamilovaný chlap schopný udělat pro jednu krásnou, rozmarnou bytost … Až vás závěrečné titulky nekompromisně vrátí do reality, možná si s lehkou kocovinou a s neurčitým smutkem v duši odpovíte na otázku, jestli ta dotyčná za to stála. (15.09.2010)