Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
DVD se záznamem kultovních scének vynikajících komiků, Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna z let jejich největší slávy, z let 1969 –70. Snímky, převzaté z České televize a obrazově vyčištěné, zaznamenávají chronologicky pořady nazvané Návštěvní dny a Hop dva tři. Oba komici jsou zde hlavními hvězdami kabaretního seskupení scének, výstupů, písniček a tanečních čísel. V uvedeném výběru uvidíme a uslyšíme kromě zmíněných protagonistů také další členy souboru, Naďu Urbánkovou, Milušku Voborníkovou, Jitku Molavcovou, Zuzanu Buriánovou, Pavla Bobka, Jiřího Helekala, Milana Drobného, Palečka a Janíka, Jiřího Laufera. Hlavní slovo ovšem patří miláčkům publika, autorům a interpretům povídek, dialogů a textů dnes již legendárních, Šimkovi a Grossmannovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Nezapomenutelná zábava (jak televizní tak i ta stará elpíčková) aneb jak se dělá šou v divadle Semafor. Vtipní, osobití a pohotoví Š+G, krásná Miluška Voborníková, záhadný pan Balcar a ostatní.. Á dva tři, šou dva tři. Ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá atd..Byl to zároveň i poslední projekt pánů Š+G, čtyři týdny po jeho natočení pan Grossmann zemřel.:-( Česká televize ho poprvé odvysílala teprve až 16. 12. 1996. ()
Á dva tři ... tihle dva to opravdu uměli a je zajímavé, že z tehdejší sestavy jsou vlastně jen oni po smrti. Jirka Korn se v televizi tehdy objevil snad vůbec poprvé, Franta Ringo Čech zběsile mlátil do bicích, Naďa Urbánková neměla ještě brýle a Miluška Voborníková byla prostě krásná. Šou dva tři ... ()
3/3 Klasický pořad Š+G v typické stylizaci Jána Roháče. V minisukních zdobí Voborníková, Buriánová a Molavcová. Povídky střídají PPP. Šimek je suverénně roztomilý, Grossmann naivně bezbranný. ()
Když se na Hop dva tři... dívám, cítím se zvláštně. Samozřejmě se výborně bavím, jinak to s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem ostatně ani nešlo, ovšem zároveň je mi velice smutno. Nemocný Jiří Grossmann vypadá žalostně a mně je tak, tak, tak líto, že vidím jeho poslední vystoupení... No a když do toho Pavel Bobek zazpívá Krajem já šel (se skvělým textem Vladimíra Poštulky), je o smíšené pocity dokonale postaráno. Nicméně Grossmann si především zaslouží veškeré uznání, že stále dovedl dělat legraci a bavit nejen diváky, ale i kolegy. Hlavně na Miloslavu Šimkovi je od začátku znát, jak trpělivě sleduje každé Grossmannovo slovo a zároveň s tím i jeho zdravotní stav, a když ho při Plném pytli problémů Grossmann zaskočí "sejmutím pytle", Šimek se na moment krásně spontánně rozesměje. To je úžasná chvilka. ()
Nejkrásnější chvíle českého humoru. ()
nemusel bych tam mít ty playbackové hudební vstupy, Š+G by sami o sobě byli za 5*... 70% ()
Při pohledu na dnešní "baviče" dávám 6 hvězdiček :) ()
Škrípajúc zvyškami chrupu hodnotím a komentujem divadelný záznam napriek môjmu presvedčeniu, že divadelné záznamy, dokumenty, krátkometrážne filmy, videoklipy a obdobné žánre nepatria do spoločného rangu s celovečernými hranými filmami. Ale na druhej strane ma ospravedlňuje, že Š+G boli v rámci českého literárneho i televízneho humoru takí výnimoční, že výnimku z pravidla im rád poskytnem. Zaujímavé je, že vo svetle dnešných humoristických úbožiakov sú vystúpenia tejto dvojice stále príťažlivé napriek tomu, že značná časť divákov ich dokáže zreprodukovať od slova do slova. ()
Geniální slovní hříčky, které jsou doprovázené kouzelnými písničkami. Taneční kreace vzbuzující pousmání a Šimek s Grossmanem, kteří uměli humor laskavý a něžný jako pohlazení. Povídky bych mohla předříkávat a stejně se při nich tlemím jako kdybych vyhrála milión. Prostě lék na špatnou náladu, který zabere na 100% a prakticky okamžitě. Nesměje se snad jen pitomec Pazderka, kterého otec naučil mlsat rum a je v tuhle chvíli už pod stolem. ()
https://www.ceskatelevize.cz/porady/899537-hop-dva-tri-miloslava-simka-a-jiriho-grossmanna/27132006117/ ()
The best of... ()
Připadá mi, že tu dost lidí hodnotí tak všeobecně invenci Š+G. Já v tomhle dílu konkrétně viděl hodně průměrných hudebních čísel ( snad vyjma JM ) a lehce nadprůměrnou ekvlibristiku slovní, z níž vybočovala akorát pasáž pseudovědecká. ()
3* Vystoupení Šimka a Grossmanna znám dlouhou dobu z audio nahrávek a tak jsem neváhal se podívat kromě Návštěvních dnů i na jejich poslední zaznamenaný pořad Hop dva tři. Určitě stálo za to je vidět, ale žádnou přidanou hodnotu mi to nepřineslo a víceméně se moc neliší od jejich dřívějších pořadů. Sice je delší a pestřejší než jmenované, ale přesto to byl slabší odvar původních divadelních vystoupení v Semaforu. Rozhodně mě víc bavili samotné scénky a povídky bez hudebních vložek, a proto tentokrát jen 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Za Molavcovou jen 4 tu nemusím. Jinak ty dva perfektní. ()
Podle ČT má tento cyklus tři díly. První díl nevím, jestli byl vůbec vysílán, ale druhý díl má tento obsah - viz ČT: "Druhý díl cyklu uvedou pánové Grossmann a Šimek hrou se slovy i významy a parodií vědeckého žvatlání (Salvator a Dali byli odkojeni vlčicí a proto se dali na surrealismus, Pythagorova Běta, Packalův zákon…). Následuje dětské okénko s hrami pro děti i dospělé (hra na nenasytnou sběrnu, hra na tátu hub). Šimek čte Povídku proti kouření pro mládež (nazvanou JAK JSEM SE UČIL KOUŘIT) – o tom, jak se učni učili kouřit a jak se jim udělalo špatně. V rubrice PPP Š+G – čili Plný pytel problémů Šimka a Grossmanna se pánové zabývají obezitou a „nekvalitními“ zrcadly – „co já kolikrát po ránu v zrcadle vidím“. V poslední scénce se Grossmann potřebuje poradit o tom, jakou koupit pro slečnu (pohřební) kytku." Tento díl je plný výborných dialogových scének, písničky zpívají Molavcová, Bobek, Burianová, Voborníková a Grossmann. Kromě známé Grossmannovy písně "Jako kotě si příst" jsou všechny písničky velmi slabé, choreografie je doslova příšerná a dnes opravdu vtipná. V titulcích uvedený Helekal v tomto díle nevystupuje. Poslední (třetí) díl: Tradičně vynikající zábavné skeče Šimka a Grossmanna provázejí pro dnešní dobu přeci jen hodně zastaralé písničky s úsměvnou taneční choreografií (Robbová, Molavcová, Voborníková, Helekal, naopak slušná písnička zazní od Pavla Bobka a Nadi Urbánkové, jejíž svatební píseň je nesmrtelná). Začínáme snahou o skvělý začátek nazvaný Eňo něňo, které ovšem končí tím, že pan Balcar neudržel lidskou pyramidu. Dále se na jevišti vymyslí a sehraje skeč "Výpravčí kontra drobný ladič pijan", pak se v dětském okénku udělí několik herních rad dětem, které ukončí pan Balcar neskutečnou ukolébavkou. Poté Šimek přečte povídku "Jak jsem se učil plavat" a pak nastane čas na PPP Š+G - plný pytel problému Šimka a Grossmanna - tentokrát budou na pořadu dne drogy. Pan Grossmann už v posledním díle tohoto cyklu opravdu vypadal špatně a je třeba mu vyseknout poklonu, že i když věděl, že jeho konec je neodvratný, přesto tvořil takovou zábavu. (opět z ČT cituji: "Zábavný pořad Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna vznikl v roce 1971, ale svoji televizní premiéru měl až v roce 1996. Před ní zaslal Miloslav Šimek televizním divákům následující dopis: „Milí televizní diváci. Pořad Hop dva tři, který uvidíte, se ještě nikdy nevysílal a s panem režisérem Roháčem jsme si mysleli, že se také nikdy vysílat nebude. Byl totiž natočen jen 4 týdny před odchodem Jiřího Grossmanna z tohoto světa. Jirka tehdy na natáčení doslova utekl z nemocnice. V takových chvílích zapomínal i na svou nemoc. Byla to poslední práce člověka, který ze všeho nejvíc miloval bavit lidi.“) ()
Smích s příchutí hořkosti, to při vědomí blížícího se odchodu mého nejoblíbenějšího českého humoristy - Jiřího Grossmanna. Samozřejmě nechci snižovat ani zásluhy pana Šimka. Dohromady vytvořili jeden z nejlepších doubleactů vůbec. ()
V dobách jednoho černobílého televizního programu jsem brala divadelní záznamy Semaforských představení jako běžnou zábavu, a teprve dneska doceňuji jejich originalitu a výjimečnost. Ve srovnání se současnou pokleslou a vesměs trapnou televizní zábavou, září tyto archivní záznamy jako perly, i když jejich technická kvalita je nedokonalá a zub času si rovněž vybral svou daň. Na rozdíl od nuceného křečovitého smíchu dnešních bavičů doplněného potleskem najaté klaky, je přátelská atmosféra a milý úsměv na tvářích vystupujících herců a zpěváků dokladem, že se baví i oni sami, protože jsou všichni po celé představení přítomni ve stísněných prostorách jeviště. Vtipný inteligentní humor, příjemná hudba, přirozeně působící improvizace sehraného dua Šimek – Grossmann, tak to mě baví i dnes. ()
Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne ()
Skvělé představení Šimka a Grossmanna, možná i o něco zábavnější, než většina Návštěvních dnů. Jak Šimek prohlásil: "Nesmí se to zastavit, to musí být fór na fór", tak tady to dodrželi na 100%. Nestárnoucí dialogy Vědecké extempore, Dětské okénko, PPP aneb Plný pytel problémů a především vynikající dialog Květinářka (věnec se stuhou "Spi sladce, Jituško.", to vážně nemá chybu!:) Poslouchám to už víc jak 20 let a stále se u toho řechtám. Nechybí ani tradiční povídky Jak jsem se učil plavat (aneb "čubou do Hamburku") a Jak jsem se učil kouřit "Když se probral, doznal, že v poledne jedl kachnu. Ta ostatně za chvíli byla i mezi námi.":-)) Velká škoda, že ze tří dílů ČT uvolnila pouze dva, z toho poslední natočený pouhý měsíc před Grossmannovým úmrtím, jenž i ve svém posledním pořadu perlil "Ještě se podívám na svoji holku. Pěkná je, ale pyramida to není.":) ()
Nadcasove. ()