Návrat na Brideshead

Rozverná mládež (2003) mi sice moc nesedla, ale díky Návratu na Brideshead si znovu připomínám další románový svět, tentokrát Evelyna Waugha, který bych mohla přijmout za svůj. Tato verze Bridesheadu je nejen pastvou pro oko, ale je velmi atraktivní v mnoha svých polohách. Máme zde vše podstatné, bonvivánství, homosexualitu, alibismus, pokrytectví, katolicismus, krásné kulisy Anglie, Itálie a Maroka... A hlavně ty skvostné róby, které definují krásu osobitě zemité a přesto něžné Hayley Atwell. Ideální materiál pro ty, kteří se chtějí kochat a přemýšlet naráz. (08.10.2016)

Návratu na Brideshead by seděla o něco kratší stopáž, jelikož mi přišel film pocitově delší, než ve skutečnosti byl, protože se snažil pojmout relativně velký časoprostor. Ve filmu se stýkají zejména dvě dějové linie - vztahová a náboženská - které se v průběhu děje navzájem prolínají a ovlivňují. Co se hereckého obsazení týká, tak mě nejvíce zaujaly postavy ztvárněné Emmou Thompson a Benem Whishawem, jejichž pojetí se snad nemohlo více lišit. Vizuálně líbivé, ale příběhově až příliš roztahané romantické drama z historie. (28.03.2020)

Na Návratu na Brideshead se mi líbilo obsazení (mám slabost pro Matthewa Goodea, i Ben Whishaw se sem docela dobře hodil a filmy s Emmou Thompson i v sebemenší roli jsou pro mě vždycky lákavé, snad jen ta Hayley Atwell byla trochu nevýrazná...), exteriéry i krásná sídla ať už v Anglii nebo v Benátkách a taky námět společenských hrátek a etikety v rámci jednotlivých vrstev, v nichž se postavy pohybují (taková moje Forsyteovská úchylka). Ale něco mi v tomhle snímku chybělo. Možná trocha té osudovosti, která Charlese pronásleduje deset let života a dovede ho ke konečnému poznání. Ale filmy jako Pokání se dnes a denně bohužel nevidí. (03.04.2010)

Hayley Atwell s helmou Kazisveta úplne zapadla na skostnatený vidiek a Goode silne podobajúci sa na Ironsa z verzie 1981, čo ťažko považovať za výhru v lotérii. Film o ťažkostiach ateistu v spoločnosti, kde sa od neho žiada veriť. A potom už len trojuholník od hetero až po platonické homo. Film s jasným protikresťanským nádychom, pri ktorom Weinstein od Atwell žiadal, aby schudla, lebo má parametre prasaťa. Nakoniec on sám prasák skončil tam, kde patrí. (13.01.2024)

Tvůrcům se tímto filmem téměř podařilo zhmotnit palčivost samu, což na mě skutečně udělalo dojem. Někdo by mohl namítat, že jde o snobsky zpracované snobské téma a ano, v jistém smyslu by měl pravdu. Chtě nechtě ale takováto podoba k britským dobovým dramatům zkrátka patří a jelikož já nedám na takovéto snímky dopustit, těžko mohu v tomto směru něco vytýkat. Nechal jsem se unášet atmosférou, podmanivou hudbou, smutným příběhem plným lásky, zoufalství a nepřejícího osudu... Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se z některých scén skoro nerozpustil. Jediné, co trochu kazilo velkolepý dojem, byla pokulhávající dynamika a konzistence příběhu - tak trochu houpačkový efekt, chvíli strhující sled událostí, chvíli ticho po pěšině a tak pořád dokola. Patrně to bylo způsobenou delší stopáží, ale na druhou stranu - udělal by Návrat na Brideshead stejný dojem i ve zkráceném provedení? Nejsem si tím příliš jist. (15.04.2012)