Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan TruhlářHrají:
Jiřina Bohdalová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Josef Bláha, Petr Haničinec, Květa Fialová, Jana Paulová, Bedřich Prokoš, Jarmila Smejkalová (více)Obsahy(1)
Hubatá, rázná Plajznerka (J. Bohdalová), jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něj byl „pracovitej a poctivej muskej“, který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl (J. Moučka) z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem lépe než jako starý, opelichaný čert… Báchorku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert napsal v roce 1960 Jan Drda. Od té doby se stala na českých divadelních prknech jednou z nejoblíbenějších. Vypráví o vesnici, ze které už mnoho let nepřišel do pekla jediný hříšník a jediný čert široko daleko už dávno pověsil své řemeslo na hřebík. Peklo tedy musí zasáhnout a přivést dalskabátské obyvatele opět k hříchu. Jestli se jim to povede se můžete podívat v televizní adaptaci tohoto půvabného příběhu z roku 1976. (Česká televize)
(více)Recenze (92)
Parádní sociální drámo s teologickou nadstavbou velice umě maskované za agitační pohádku. Můžeme se tu dlouze přít o významu Drdovské symboliky, ale osobně bych v Dalskabátech neviděl ani tak socialistickou nebo antiklerikální tendenci, jako spíš obžalobu jakýhokoli režimu, kterej zotročuje vlastní obyvatele na základě jejich lidských slabostí. Tak, jak to konecokonců báječně uměla slavná Stb. Když pak v roce 76 stará Plajznerka odmítá pokleknout před pekelným mocipánem a upsat se k donášení na vlastní sousedy, tu i ta nejtupější hlava nejspíš pozná, "o co tady kráčí". Dalskabáty jsou chytré, příběh má neskutečnej lidskej rozměr a hlavně obsazení je perfektní. Dokonce bych řekl, že tu Bohdalka odvedla netradiční výkon mimo svou zaběhlou fazónu. Takže pro mě 90%. ... Jenom škoda, že jsme u nás vždycky měli tolik Piškytlů a tak málo Plajznerek... ()
Až moc televizní pohádka, která spíše než film připomíná divadelní představení. Tím, jak je natočená v samých interiérech, tím mě zklamala a odradila. Natočit ji v exteriérech, byla by mnohem lepší. A nezachrání to ani herecké výkony plejády předních českých herců. Z nich vyčnil jedině nadupaný výstřih tehdy jednadvacetileté Jany Paulové. [2381. hodnocení, 72. komentář, 80%] ()
Geniální Drdova pohádka, která v literární podobě patří do úzké skupiny pohádek mému srdci nejbližších. Trepifajksl je můj čert nejmilovanější a vůně bramboračky mi asociuje pohádkové peklo (rozumějte, je to příjemná asociace). Filmová podoba mi tak blízká není, ale přesto je skvělá. No a jakej by asi byl takovej úplně černej bělouš? ()
Pohádka pro dospělé (sexuálních narážek je zde přehršel) o čertech, hříšnících a poctivosti. Jaroslav Moučka je jako čert, kterému voní buchty, ale práce nevoní, výborný, i když občas až moc užvatlaný. Jiřina Bohdalová je rázná ženština, která i čerta polidští. Jen kdyby nebyla pohádka tak dlouhá. "Aspoň ušetříme za sirky." ()
Původní pohádka komunistického spisovatele Drdy je mnohem hezčí, přímočařejší a vynikající krásou českého lidového jazyka. Nicméně, i pozdější divadelní hra a tato televizní adaptace mají něco do sebe. Jiřina Bohdalová tu sice hraje dobře, ale Bába Plajznerka by měla být starší. Komunista Moučka se svým typicky retardovaným výrazem by se na čerta sice hodil, ale musel by být lépe namaskovaný. Komunisté Větrovec a Prokoš se jistě vyžívali v postavách faráře-čerta a kostelníka. I další role byly herecky dobře obsazeny. Po opakovaném zhlédnutí jsem přidal hvězdičku. ()
Reklama