Režie:
Štěpán SkalskýKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Ladislav Pešek, Zdeňka Černá, Jiří Němeček, Libuše Švormová, Libuše Havelková, Ladislav Mrkvička, Monika Pošívalová, Rudolf Jelínek, Jana Břežková (více)Obsahy(1)
Rodina spjatá s pražskou "Kolbenkou", továrnou ČKD na výrobu lokomotiv. Děd Antonín, už důchodce, syn Rudolf, mistr v úseku montáže lokomotiv a vnuk Antonín, nadějný fotbalista. Snímek rozehrává ještě příběh Rudolfovy dcery Věry - každá generace má své představy o životě a nemůže se ztotožnit s těmi ostatními. Film propojují retrospektivní sekvence ze života Antonína staršího i Rudolfa zejména z válečných let. Jde o realistické pojetí života dělnické třídy, nezatížené ideologií (navzdory úvodnímu věnování), ve kterém se prezentují zejména v mužských rolích dobře známí a časem prověření herci. (Robbi)
(více)Recenze (27)
Klíčové události Československa počínaje Rakousko-Uherskem a konče začátkem 60. let v kronice jedné rodinné dynastie pracovníků ČKD. Typický a zcela průměrný nebo spíše konvenční budovatelský film trochu ozvláštňuje způsob vyprávění s četnými návraty do minulosti ve vzpomínkách, téma "otcové a děti" a nezvykle avantgardistická hudba Evžena Illína, ne nepodobná tvorbě Alfreda Schnittkeho nebo Sofji Gubaidulinové a jiných avantgardních skladatelů 20. století. ()
Československá psychologická dramata (zvláště z této černobílé éry od konce války až po příchod nové vlny 60. let) patří dlouhodobě k mým zásadním filmovým zážitkům... a že na mě zabírají pořád a stále mě i tato tvorba dokáže dosud neviděným snímkem překvapit, jsem si potvrdil i dnes díky Skalského rodinné sáze, jejíž několik členů nejen pracuje ve stejné fabrice, ale navzdory měnícím se politickým okolnostem zažívají ve svém životě podobné situace a konflikty napříč generacemi. Ladislav Pešek v hlavní, zcela nekomediální postavě Antonína Koudelky znamenitě rozehrál velký časový oblouk své postavy od nadšeného mladistvého dělníka a řidiče lokomotivy, přes tragickou pracovní událost a podobně dramatické akční zážitky za války, jež ho poznamenají, až po milníky v Antonínově rodiném životě a polohu stárnoucího zádumčivého nerudy. Jiří Němeček v jenom lehce užším časovém oblouku se přidává s taktéž schopně ztvárněnou postavou včetně dlouhodobé proměny. Přestože mi Pešek a Němeček, obsazení do rolí otce a syna, dosud nikdy nepřišli jako výzorově si podobní herci, slušné maskování spolu s využitím klobouků, zvoleným osvětlením či úhlů snímání (nejvíc asi během noční scény se střetem u vlaku) dokázaly dojem podobnosti až překvapivě vyvolat. Vyprávění startující u životních pocitů a úmyslů dvou nejmladších členů rodiny se s posunutím pozornosti k Peškově a Němečkově postavě často odvíjí od principu podvědomí s vnitřními asociacemi minulých prožitků, jež postupně barvitě dotvářejí minulost obou postav a jejichž vzájemná konfrontace napříč léty spěje k hlavnímu poselství. Retrospektivně je Černá dynastie naplněná poutavými prožitky, v rámci aktuální linky zase více funguje souvislé napětí. Navzdory četným skokům v čase, reflektujícím na pozadí rodinné ságy nacistickou okupaci nebo rok 1948 a politickou stávku, jsem vůbec neměl problém se orientovat v ději, naopak i tento zručně provedený způsob vyprávění, mozaikově podávající za relativně krátkou stopáž (90 minut) časově bohatý příběh, vděčí také spolu s černobílou kamerou, skvělými scénami z výroby i jízd lokomotiv či zmíněnými hereckými výkony za pozoruhodný zážitek. [90%] ()
Reziser Stepan Skalsky /jo, jo, aj taky obstarozny mentalny invalid ako ja vie, kto to bol/ nemal velmi vyrovnanu filmografiu - za najlepsie jeho filmy povazujem Clovek Proti Zkaze 1989, a pacil sa mi aj film Kdyz rozvod, tak rozvod 1982. Za najhorsi Skalskeho film povazujem Ticha American v Praze - tam sa tie vatovo plane plky ani snad nedali pocuvat. No nic, par slov k tomuto dielu. Krasny ludsky pribeh jednej rodiny, ktorej clenovia maju svoje predstavy o zivote a tie sa snazia realizovat a pretavit aj do reality. Kvitujem, beriem aj dialogy, ktore boli take normalne /uz tisicrocia prevazuju obycajne dialogy, veru tak/.a nesmiem zabudnut na krasne exteriery. Herci nie su az taki znami, poznam Peseka, Havelkovu a Moucku. 70 % ()
V úvode filmu je venovanie, tento film je venovaný XII. zjazdu KSČ. Na tomto zjazde bol prvým tajomníkom zvolený Antonín Novotný a bol to prvý zjazd po prijatí novej ústavy z roku 1960, kedy bola dokončená výstavba socializmu v Československej republike a nový názov bol Československá socialistická republika. Na tomto zjazde sa prvýkrát objavila myšlienka rehabilitácie za politické procesy v 50 – tých rokoch. Záber filmu je obrovský, začíname v období pred vznikom Československej republiky, ďalej prvou svetovou vojnou, hospodárskou krízou v 30 – tych rokoch, 2. svetovou vojnou a Víťazným februárom 1948. A všetkými týmito obdobiami nás sprevádza rodina Koudelkových, ktorých tri generácie pracujú v lokomotívke ČKD Praha. Tým úvodom som bol trocha zaskočený, ale nakoniec sa z toho vykľul vcelku výborný film. ()
Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (8)
- Film byl věnován XII. sjezdu Komunistické strany Československa. (lausik)
- Otec Koudelka (Jiří Němeček) používá moped Stadion S11 - kozí dech, jeho syn Antonín (Ladislav Mrkvička) skútr Čezeta 501, na nějž jeho sestra Věra (Monika Pošívalová) usedá předpisově bokem. Společně pak ujíždějí ulicí Českomoravská a jsou snímáni v místech, kde dnes stojí O2 arena. (Robbi)
- Filmovalo se v Praze - Vysočanech a na Starém městě. Natáčení probíhalo také v obci Želenice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama